Spitfire, podle mnohých nejslavnější a nejkrásnější stíhací letoun všech dob, se poprvé vznesl do vzduchu ve své první podobě v březnu 1936. Stroj se nesmazatelně zapsal i do dějin československého letectví. Ještě dnes se můžete setkat s desítkami renovovaných a udržovaných spitfirů, z nichž jsou mnohé letuschopné. Další vznikají jako věrné makety v životní velikosti a spolu s těmi skutečnými při různých příležitostech neúnavně připomínají široké veřejnosti nehynoucí význam spitfirů v boji za svobodu. Podívejte se na některé z nich.
Autor: Sgt Pete George MA ABIPP, Crown copyright
Dne 5. března 1936 se poprvé vznesl do vzduchu letoun Supermarine type 300. Stroj zanedlouho dostal jméno Spitfire, sériová výroba byla zahájena v roce 1938 a letouny měly zpočátku, podobně jako zobrazený prototyp, ještě dřevěnou nestavitelnou dvoulistou vrtuli a překryt kabiny bez charakteristické bubliny. Nesmíme zapomenout ani na geniálního hlavního konstruktéra legendy, Reginalda Josepha Mitchella (1895–1937), který své nejslavnější letadlo tvořil již těžce nemocen. (Spitfire, maketa prototypu v měřítku 1:1)
Autor: Oast House Archive, CC BY-SA 2.0
Takto vypadaly spitfiry na začátku bitvy o Británii. Na Spitfire Mk.Ia vidíme už třílistou stavitelnou vrtuli a odsouvatelnou část překrytu kabiny ve tvaru bubliny, výzbroj tvořilo osm kulometů ráže 7,7 mm v křídle. Během války i chvíli po ní přicházely postupně nové a nové verze, s výkonnějšími motory, účinnějšími vrtulemi a mohutnější výzbrojí. I použité motory jsou ve svém oboru legendou, nejprve to byla typová řada Rolls-Royce Merlin, později Rolls-Royce Griffon, kapalinou chlazené vidlicové dvanáctiválce.
Autor: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0
Kvůli rychlé identifikaci dostaly stíhačky RAF v úvodu války černo-bílé zbarvení na spodní plochy. (Spitfire Mk.Ia)
Autor: Tony Hisgett, CC BY 2.0
První verze spitfirů a hurricanů, stroje hrdinů bitvy o Británii. Většina našich pilotů létala v BoB na hurricanech, ve výzbroji je v té době měla 310. peruť a do bitvy okrajově zasahující 312. peruť. Pouze zlomek Čechoslováků rozesetých v britských perutích létal během této hektické bitvy na spitfirech, například František Doležal v řadách 19. perutě sestřelil dva nepřátelské stroje jistě a další pak poškodil.
Autor: SAC Neil Chapman, Crown copyright
I spitfiry se podílely na hrdinné obraně ostrova Malta, kdy neúnavně vzlétaly proti německým a italským bombardérům. Tento konkrétní stroj je pak z pozdějšího období a z Malty se účastnil například operace Husky, kdy ze vzduchu zajišťoval vylodění spojenců na Sicílii. (Spitfire Mk.IXe, Malta Aviation Museum)
Autor: Oren Rozen, CC BY-SA 4.0
Po bitvě o Británii, kde ještě byly ve výzbroji stíhacích perutí početnější hurricany, se stal spitfire hlavní druhoválečnou stíhačkou RAF. Spitfiry létaly na všech bojištích druhé světové války, používala je i vojenská letectva dalších států, také Sovětský svaz je dostal. Spitfiry se zúčastnily mnoha významných operací. Těsně před dnem D dostaly tam nasazené letouny invazní pruhy.
Autor: Tim Felce (Airwolfhound), CC BY-SA 2.0
Žluté náběžné hrany sloužily pro rychlou identifikaci při čelním přiblížení v boji. Člověk se až diví, zda to mohlo stačit. V každém případě být sestřelen vlastním kolegou je vyloženě smůla.
Autor: SAC Scott Lewis, Crown copyright
Britové měli spitfiry a Američané mustangy. Nebe je někdy legendami přeplněné.
Autor: Tim Spouge, CC BY-ND 2.0
Spitfirů vzniklo více než dvacet verzí, mnohé z nich pak měly další subverze. Subverze s písmeny LF (Low-Altitude Fighter) v typovém označení byla vyšlechtěna pro boj v malých výškách. Kdyby to šlo, tak byste je poznali podle instalovaných verzí motorů výkonově optimalizovaných právě pro nízké letové hladiny. Mnohé stroje pak měly zmenšené rozpětí křídla s "useknutými" koncovými oblouky, ale nebylo to pravidlem. (Spitfire LF Mk.Vb)
Autor: Tim Felce (Airwolfhound), CC BY-SA 2.0
Fotoprůzkumné verze s typovým označením PR (Photo Reconnaissance) měly hlavňovou výzbroj odstraněnou či redukovanou a navíc byly vybaveny jednou až třemi kamerami (konkrétní konfigurace byla odvislá od příslušné verze). Jejich ochranou před nepřátelskými stíhačkami měla být především rychlost. Na letounu ve žlutém lemu trupové kokardy je zřetelný průhledný kryt snímacího otvoru pro šikmo uloženou kameru, další dvě byly namířeny směrem dolů ze spodku trupu. (Spitfire PR Mk.XI)
Autor: Tim Spouge, CC BY-ND 2.0
Později konstruktéři snížili spitfirům zadní část trupu a použili kapkovitý překryt kabiny, tím se stal stroj ještě více elegantním a především se zlepšil výhled pilota do zadní polosféry. Subverze značené FR byly stíhací-průzkumné (Fighter Reconnaissance), v praxi to znamená, že vedle standardní hlavňové výzbroje byly vybaveny kamerou či kamerami. (Spitfire FR Mk.XIVe)
Autor: Tim Spouge, CC BY-ND 2.0
Výroba spitfirů běžela až do roku 1948, po válce vznikaly další verze. Vidíte Spitfire FR Mk.XVIIIe v podobě, v jaké létal roku 1950 u 28. perutě dislokované v Hongkongu.
Autor: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0
Námořní verze pro službu na letadlových lodích nesly jméno Seafire, pod trupem si můžete všimnout zataženého přistávacího háku. Stroj ukazuje označení pro službu na dálném východě, kdy spojenci ve svých výsostných znacích přestali používat červenou barvu kvůli v zápalu boje hrozící záměně s japonskými letadly. (Seafire LF Mk.IIIc)
Autor: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0
Pozdější verze seafirů měly přistávací hák zajímavě situován svým uchycením na konci trupu. Hák byl pevně integrován s obloukem zdánlivě navazujícím na směrovku. Spojen s ní samozřejmě nebyl, nekopíroval tedy její stranové pohyby, pouze se sklápěl dolů. A k čemu sloužila konstrukce trčící pod trupem v jeho zadní partii? První úspěšný řešitel této otázky dostane bod.
Autor: Tim Spouge, CC BY-ND 2.0
Tento nedávno zrenovovaný spitfire dostal kabát, v jakém létal v československém poválečném letectvu. U 1. letky leteckého pluku 4 s ním létal kpt. (později štábní kpt.) Karel Pošta. SOP a křídlo sice nejsou autentické, ale zkuste si zrenovovat leteckého veterána do letuschopného stavu.
Autor: Ronnie Macdonald, CC BY 2.0
Československo prodalo v období 1948–1949 své spitfiry nově vzniklému státu Izrael. Část z nich Izraelci ještě stihli operačně nasadit během války za nezávislost. První izraelský premiér David Ben-Gurion řekl: „ ... bez československé pomoci bychom nemohli vyhrát válku."
Autor: Oren Rozen, CC BY-SA 3.0
U nás zůstal po odprodání spitfirů Izraeli pouze tento jediný, který je vystaven v Národním technickém muzeu. Někdo může namítnout, že takto označen nikdy nelétal. A má pravdu, prakticky všechny dochované a renovované spitfiry se více či méně odlišují od historického vzezření, ať už kabátem nebo některými díly. Zajímavější je však jiná věc, i tento měl být dodán do Izraele, ale chvíli předtím s ním jeden náš pilot lehce praštil o zem, narušil tak geometrii a letoun byl prohlášen neletuschopným. Později Otmar Kučera řekl, že tak učinil záměrně, neboť mu a jeho kolegům bylo líto, když by tu pro další generace žádný nezůstal. Nemáme důvod mu nevěřit.
Autor: Adam Zivner, CC BY-SA 3.0
Provozovatelé spitfirů ze zahraničí jsou zváni i na tuzemské letecké dny. Tento v barvách stroje Otto Smika, stíhacího esa RAF slovenské národnosti, se zúčastnil 10. dobového leteckého dne v Mladé Boleslavi. V roli O. Smika: Josef „Joe“ Vochyán z Czech Spitfire Clubu.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Otto Smik byl nejúspěšnějším československým stíhačem na spitfirech. Mimo jiné sestřelil i tři letounové střely V-1, jak je znázorněno na boku kabiny.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Průlet nad Karlovým mostem 17. června 2014 v rámci slavnostního odhalení památníku československých letců na Klárově.
Autor: Dan Materna, MAFRA
Czech Spitfire Club šíří mezi veřejností povědomí o Čechoslovácích v RAF mimo jiné prostřednictvím nelétající makety spitfiru ve skutečné velikosti. Označení stroje mění podle významných výročí našich pilotů. Letoun s kódem DU-V představuje stroj Miroslava Liškutína.
Autor: Radek Folprecht, Technet.cz
Slunce vychází nad spitfiry již osmdesátým rokem. Celková výroba spitfirů přesáhla 20 tisíc kusů a námořních seafirů dva a půl tisíce kusů.
Autor: Neil Hall, Reuters
Pokochejme se několika dalšími snímky slavné stíhačky. Na snímku Spitfire Mk I z britského Duxfordu, fotografováno v září 2011
Autor: I-Images / Zuma Press / Profimedia, Profimedia.cz
Spitfire Mk.I čísla P9374 byl v roce 1980 vyproštěn z pláže u Calais, kde nouzově přistál po sestřelení v roce 1940. Obnova provedená společností Aircraft Restoration Co. v Duxfordu trvala několik let. Tento jeden z vůbec nejranějších Spitfirů, které kdy zasáhly do bojů, strávil 40 let pohřbený v písku na francouzské pláži. Znovu vzlétl v září 2011.
Autor: I-Images / Zuma Press / Profimedia, Profimedia.cz
Slavný Spitfire v řezu
Autor: ICP, incamerastock / Alamy / Profimedia, Profimedia.cz
Prototyp Supermarine type 300, který zanedlouho dostal jméno Spitfire.
Autor: public domain
Prototyp Supermarine type 300, který zanedlouho dostal jméno Spitfire.
Autor: Unnamed photographer / Mary Evans Picture Library / Profimedia, Profimedia.cz
Prototyp Supermarine type 300 později dostal standardní kamufláž denních stíhaček RAF.
Autor: Flight Collection / Topfoto / Profimedia, Profimedia.cz
Supermarine Spitfire Mk.I
Autor: Air Historical Branch-RAF/MOD
Supermarine Spitfire Mk.I
Autor: public domain
Supermarine Spitfire Mk.I
Autor: public domain
Supermarine Spitfire Mk.I
Autor: public domain
Spitfire Mk.I ve finální podobě (vypouklý odsouvatelný díl překrytu kabiny, kovová třílistá automaticky stavitelná vrtule, motor Merlin III)
Autor: Imperial War Museum / public domain
Geoffrey Wellum, nejmladší pilot stíhačky Spitfire z bitvy o Británii (vpravo) na snímku z roku 1941.
Autor: Cecil Beaton/Imperial War Museums, Creative Commons
Spitfire Mk.I
Autor: Imperial War Museum
Letouny Supermarine Spitfire Mk.Vb od 243. perutě RAF ve formaci.
Autor: aviation-images.com / Mary Evans Picture Library / Mary Evans Picture Library / Profimedia, Profimedia.cz
Supermarine Spitfire Mk.V s rudými hvězdami
Autor: public domain
Spitfiry připraveny k boji
Autor: De Luan / Alamy / Profimedia, Profimedia.cz
Spitfire Mk.IXC 611. perutě RAF.
Autor: public domain
Britské letouny Supermarine Spitfire Mk. IX ze 232. perutě RAF na polním letišti v Serretelle jižně od italského Salerna. V popředí místní rolníci, kteří odstraňují pařezy a budují oplocení. 3. října 1943, digitálně kolorováno
Autor: akg-images / akg-images / Profimedia, Profimedia.cz
Stíhačka Spitfire se snaží odklonit německou střelu V-1.
Autor: Walton/Wikimedia, Public Domain
Stíhačky Spitfire od 313. československé perutě, jaro 1945
Autor: archiv J. Rajlicha - Poslední československý maršál
Českoslovenští stíhači britského Královského letectva se svými letouny Spitfire při slavnostním přivítání na letišti Ruzyně 15. srpna 1945.
Autor: Archiv Jiřího Rajlicha
Českoslovenští stíhači britského Královského letectva se svými letouny Spitfire při slavnostním přivítání na letišti v Ruzyni 15. srpna 1945.
Autor: Archiv Vojenského historického ústavu
Českoslovenští stíhači britského Královského letectva se svými letouny Spitfire při slavnostním přivítání na letišti Ruzyně 15. srpna 1945.
Autor: Archiv Jiřího Rajlicha
Dvoumístný Spitfire čísla BS410 se vrátil do vzduchu v roce 2022. Létá nad Yorkshire z bývalé RAF Church Fenton (nyní East Leeds Airport) a nabízí zážitkové lety a výcvik pilotů. Původně bojoval u 315. polské perutě RAF během druhé světové války.
Autor: Charlotte Graham / Shutterstock Editorial / Profimedia, Profimedia.cz
Veterán RAF Emil Boček v letounu Spitfire dvoumístné verze (21. červenec 2016)
Autor: Omnimedia
Princ Harry si užil let historickým letounem Spitfire.
Autor: Reuters
Princ Harry v historickém letounu Spitfire
Autor: Reuters
Supermarine Spitfire Mk.IX (vlevo) společně s dvoumístným Spitfirem na Duxford Summer Air Show 2024
Autor: Karel Nágl
Supermarine Spitfire PR Mk.XI na Duxford Summer Air Show 2024
Autor: Karel Nágl
Supermarine Spitfire PR Mk.XI (vlevo) a Supermarine Spitfire FR Mk.XIV (vpravo) na Duxford Summer Air Show 2024
Autor: Karel Nágl
Flying Legends Duxford 2016: Unikátní přelet historických letadel
Start stíhačky Spitfire, 80 let staré záběry
