Místo bulvárů protiletecké kryty
Na přelomu let 1942 a 43 se podařilo v Africe i na východní frontě výrazně zvrátit průběh války a zastavit iniciativu nacistického Německa na bitevních polích. Mnozí si poprvé uvědomovali možnost prohry a snad poprvé se vmísily mezi německé obyvatelstvo opravdové obavy.
18. března 1943 odpověděl německé veřejnosti ministr lidové osvěty propagandy Joseph Goebbles svým projevem o totální válce. Na shromáždění v Berlíně hřímal o obětování se pro válku i o stínání hlav protivníků a pacifistů. Řeč, z dnešního pohledu hodná šílence, však zapůsobila. Goebbles se dokonce stal zmocněncem pro totální válku.
V takových podmínkách se i v Liberci přidal k válečné výrobě další požadavek: výstavba podzemních objektů od protileteckých krytů až po podzemní továrny. Hlavní břímě nesli zajatci, dělníci z východu a případně vězni koncentračních táborů.
Protiletecké kryty se do roku 1943 budovaly prakticky pouze s novou výstavbou, případně vznikaly u vojenských objektů, či zcela přestavěných továren. Totální válka a program „štolových projektů“ odstartovala horečnou činnost v podzemí. Šlo zjednodušeně řečeno o zahájení výstavby velkých ražených protileteckých krytů.
1,5 metru štoly za směnu
Během roku 1943 a první poloviny roku 1944 se vybraly lokality vhodné ke stavbě. S výstavbou se začalo v největším množství případů až v roce 1944. Největším protileteckým krytem druhé světové války v Liberci byly takzvané Staroměstské štoly, které jsou dnes známé jako protiatomový kryt Lucemburská. Stavbu prováděli mimo přihlášených dobrovolníků hlavně váleční zajatci.
Na štolách u Rybářské (Frýdlantské) ulice pracovalo 318 válečných zajatců, kteří vyrazili za směnu 1,5 metru štoly. Směna začínala v 8 hodin ráno a končila až ve 22 hodin! Práce na podzemních objektech patřila v pracovních, zajateckých či koncentračních táborech k těm nejtěžším. Celkem vzniklo v Liberci za druhé světové války desítky protileteckých krytů různé velikosti.
Jaderný zločin v roce 1954. Jak Sověti nacvičovali třetí světovou válku![]() |
V roce 1944 se válka stala nedílnou součástí Liberce, i když město bylo pořád daleko od fronty. Do města proudily davy uprchlíků evakuovaných před postupující frontou, v lágrech se umíralo na epidemie i hlad, nároky na zbrojní výrobu byly čím dal větší a optimizmem „trpěli“ snad jen šílenci. Co konkrétně se dělo na začátku roku 1945 v Liberci se podíváme v příštím díle.
























