2. prosince 1938, těsně před doplňovacími volbami do Říšského sněmu, navštívil Adolf Hitler Liberec. Přivítán byl na libereckém nádraží, kde se zúčastnil vojenské přehlídky a následně podnikl spanilou cestu městem k liberecké radnici. Doprovázeli ho Konrad Henlein a Karl Hermann Frank a nad hlavou jim kroužila vzducholoď Zeppelin (LZ 130 Graf Zeppelin II., pozn. red.).
Následovaly projevy před radnicí a poté pro vybranou společnost na libereckém výstavišti. Všude vlály prapory s hákovými kříži a vzduch sytily nadšené výkřiky a optimizmus. Lidé doufali v lepší zítřky a netušili, že mnoho z nich se dostane do soukolí šíleného režimu a brutální války. To platilo jak pro dělníky, tak pro fabrikanty. V Berlíně už byla nachystaná přestavba celého území. Žádné textilky, ale zbrojní průmysl měl být alfou a omegou Sudet a hlavní město říšské župy čekala proměna také. Pro pochopení souvislostí je potřeba, vrátit se o nějaký čas zpět.
Druhé hlavní město
V současnosti máme pro období druhé světové války zažitý narativ vycházející z prostředí protektorátu a hlavního města Prahy. Ale na území České republiky bylo ještě jedno „hlavní“ město. Tím byl Liberec, neboli Reichenberg, který se stal v roce 1939 hlavním městem Říšské župy Sudety. A pohled na „Gauhauptstadt“ Reichenberg může být pro mnohé překvapivý.
 |
Liberec byl ještě v 18. století ospalé městečko asi sto kilometrů severovýchodně od Prahy, městečko s pár hospodami utopené v neúrodné kotlině sevřené Ještědským hřbetem a Jizerskými horami. A vzhledem k počasí, které je zde mizernější než kdekoliv v okolí, by nejspíše tím maloměstem zůstal dál, nebýt průmyslové revoluce, která všechno změnila.
První zde byly textilky, ale zanedlouho se zde začaly vyrábět i jedny z prvních parních strojů v Čechách. Podnikové počátky tu má Rustonka i třeba brněnské strojírny. Liberec se stal metropolí severu, rakouským Manchesterem, ale i bankovním centrem, jakousi Ženevou Čech, druhým největším městem v Čechách a objevovaly se výrazy jako hlavní město českých Němců.
Sen o hlavním městě provincie Deutschböhmen
Když skončila první světová válka znovu byla na pořadu dne liberecká ambice stát se „hlavním městem“, tentokrát v souvislosti s pokusem o vytvoření provincie Deutschböhmen. Od jara až do září 1918 se organizovalo vyhlášení samostatné provincie a 8. října byl zastupitelstvem odsouhlasen dokument s názvem Požadavky českých Němců.
Československý stát vznikl po jednání v Ženevě 28. října 1918 a reakcí německých poslanců z Čech bylo vyhlášení provincie Deutschböhmen hned následující den 29. října 1918. Počátkem listopadu vznikly ozbrojené milice Volkswehru a Bürgerwehru a 11. listopadu byl odeslán do Berlína telegram s žádostí o připojení k Německu.
Na pokraji občanské války
Situace nejvíce ze všeho připomínala počáteční fázi občanské války. Začaly se tisknout vlastní peníze, rabovalo se a některé zboží z Liberce bylo posíláno po železnici do Německa. Napětí mezi příznivci a odpůrci Deutschböhmen bylo obrovské a docházelo i k násilí s tragickými konci. Na hranicích neuznané provincie hlídkovalo české vojsko a četnictvo, které se snažilo zamezit zásobování, čímž se zhoršovala situace uvnitř provincie a rostla nespokojenost obyvatel s vývojem.
Celá situace začala gradovat 11. prosince 1918, kdy se dalo do pohybu československé vojsko a obsadilo linii vedoucí po Ještědské hřbetu. V dalších dnech byl obsazen Hrádek nad Nisou a 16. prosince začalo v ranních hodinách obsazování města a jistou mírou nadsázky můžeme napsat, že z Reichenbergu se stal Liberec. Místní obyvatelé, většinově Němci, si museli na přídomek „hlavní“ počkat dalších dvacet let, i když myšlenka samostatnosti a Liberce jako hlavního města českých Němců se objevovala prakticky při každých volbách.
První republika znamenala pro Liberec především posílení počtu českého obyvatelstva. Před první světovou válkou zde bylo asi 6% Čechů, ve 30. letech už přibližně 16%. Přesto tvořili etničtí Češi v Liberci poměrově sotva jednu pětinu obyvatel.
