Sovětská fregata třídy Krivak I, stejná jako loď Storoževoj
Psal se 9. listopad 1975. U mol v okupované Rize se pohupovala výhružně vyhlížející válečná plavidla s šedě natřenými boky. Ježila se hlavněmi, raketomety a všelijakými anténami. Z žerdí na jejich zádích povlávaly bílé vlajky s rudými hvězdami, srpy a kladivy. Ve čtvrt na tři ráno se jedno z nich dalo do pohybu. Byla to jen dva roky stará fregata Storoževoj.
Napřed lehce vrazila do jedné z ponorek uvázaných vedle. Navzdory této drobné nehodě se jí podařilo vyplout na řeku Daugavu. Zamířila po jejím proudu na moře.
Loď v té době už ovládali vzbouřenci vedení šestatřicetiletým politickým důstojníkem Valerijem Sablinem. Měl bizarní plán. Podobný mohla nejspíš stvořit jen mysl od dětství masírovaná sovětskou propagandou.
Sablin chtěl s fregatou doplout do Leningradu a uvázat se vedle jedné z nejcennějších relikvií sovětského impéria, křižníku Aurora. Proslavil se výstřelem na Zimní palác. Odstartoval jím bolševickou revoluci.
Sablin chtěl od boku Aurory odvysílat z paluby Storoževoje revoluční poselství. Mělo nastartovat reformu Sovětského svazu. Plán mu však nevyšel.
