Otisky byly nejčastějšími stopami, se kterými se četníci na místech trestných činů setkávali. Opomineme-li otisky prstů, jimž byla věnována jedna z předchozích částí tohoto seriálu, byly to zejména otisky bosých i obutých nohou.
Březnové pondělní ráno roku 1924 trávilo mužstvo četnické stanice Krasno podle rozvrhu stanoveného zemským velitelstvím pro Slovensko pokračovacím výcvikem, který tentokrát spočíval ve stereotypním opisování thém udání (dnešním jazykem řečeno se cvičili v psaní trestních oznámení). Strážmistři Jan Kubát a Ladislav Sobotka proto s povděkem uvítali příchod domkáře Jana Slívy, bydlícího nedaleko nádraží, který přišel oznámit vyloupení komory, a dále skutečnost, že je jako zdatné v psaní thém vyslal velitel stanice štábní strážmistr Bohumil Svoboda na místo události. Souhrou náhod došlo k tomu, že na pokračovacím výcviku zůstal poslední podřízený četník strážmistr František Žák.
Obkreslený otisk boty.
Po příchodu na místo činu oba strážmistři zjistili, že pachatel vypáčil kůlem dveře od komory, odcizil z ní dvě uzené šunky a pecen chleba a odešel. Jedinou stopou po pachateli byl v hlíně jasně čitelný otisk gumového podpatku s nápisem „Dalton 101“. Otisk podrážky nebyl zřetelný, neboť pachatel s ní šlápl na trávník. Otisk podpatku byl sňat do sádry.
Ve snaze dopadnout pachatele navštívili krasenští četníci všechny obuvníky a obchodníky v okolí, ale gumové podpatky „Dalton 101“ nikdo neprodával, ani neznal. Pachatele uvedeného činu se ani jiným způsobem nepodařilo vypátrat a případ upadl téměř v zapomnění.
Strážmistr Žák řešil při obchůzce v Dunajově po více než měsíci dva případy vloupání do komor, které byly vyloupeny shodným způsobem jako v případě domkáře Slívy, a na obou místech činu nalezl otisk již známého gumového podpatku. V jednom z případů mohl sejmout celou stopu boty. Byly to boty „schimy“, nedávno podražené, ale „Dalton“ byl tentýž. Srovnáním všech tří otisků byla zjištěna jejich shodnost, co se týče velikosti i stejného umístění kroužků kolem dírek. Následně provedené prohlídky u všech známých zlodějů zůstaly vzhledem k „Daltonům“ bez výsledku.
Koncem května 1924 měl tu čest zajistit „Daltona“ osobně i velitel stanice Svoboda. Bylo to při vloupání na půdu u rolnice Křížové v Krasně. Z půdy se ztratil pytel mouky a několik litrů sádla.
Od té doby chodili četníci z Krasna se sklopenou hlavou. Ne hanbou, ale ve snaze spatřit neznámý otisk v blátě nebo v prachu cesty. Nejednou korzovali se sklopenou hlavou i před kostelem po velké mši svaté. Počasí bylo deštivé a stopy se četly jedna radost. Našli spoustu otisků: „Palma“, „Berson“, „Gulliver“ a další, ale o „Daltona“ ne a ne zavadit. Střídavě docházeli i do Dunajova, ale ani tam nic.
Dopadení neznámého pachatele, kterého označovali „Dalton“ se stalo pro celou četnickou stanici prestižní záležitostí. Páni četníci byli zvyklí, že podle předmětu zájmu a způsobu provedení činu většinou věděli, o čí práci jde. Druhá věc byla, zda se jim čin podařilo „starému známému“ dokázat. Věděli však, že dříve nebo později jim zločinec ve spárech stejně uvízne. Ale netušit, kdo ho vodí za nos, dovede každému četníkovi zvednout krevní tlak. Vůbec nevadilo to, že se jednalo pouze o drobné krádeže, nyní šlo o četnické „já“!
Strážmistr Žák si při prohlížení sádrových odlitků všiml jedné podstatné věci, která ostatním unikla. Přes nepatrné chybičky v odlévání byly všechny čtyři odlitky sejmuté v období tří měsíců naprosto stejné. Hrana podpatku, kroužky ani písmena nenesly žádné stopy sešlapání! Z toho plynulo, že neznámý pachatel používal boty, pouze když šel krást. A přitom to musel být někdo z obvodu, protože znal místní poměry všude, kde kradl.
Tajemné boty z orlicka
„Dalton“ se ozval opět v červnu 1924, kdy byla vykradena sýpka v jednom z mlýnů na Bystrici. Otisk zajištěný u plotu před sýpkou, který byl důkladně sejmut, byl naprosto stejný s otiskem sejmutým v březnu u domkáře Slívy. „Daltonův“ rayon byl pouze v Krasně a v Dunajově, který je s Krasnem spojen železnicí. Dalo se však předpokládat, že vzhledem k většímu počtu případů spáchaných v Krásně, pochází pachatel odtud.
Obálka chystané knihy Století četnické kriminalistiky
Během léta se příslušníci četnické stanice vystřídali na dovolené. Všichni totiž pocházeli z Čech a na Slovensko přišli počátkem roku 1919 při obsazování slovenského území československými orgány. Za monarchie zde vykonávali službu výhradně maďarští četníci, kteří po jejím rozpadu opustili svá stanoviště.
Jaká náhoda napomohla k dopadení „Daltona“? Strážmistr Žák po návratu z dovolené, kterou trávil u svých rodičů v Jaroměři, přivezl pár gumových podpatků s nápisem „Dalton 101“. Při procházce po Jaroměři stále ze zvyku koukal po zemi a najednou spatřil dlouhou dobu hledaný otisk. Při následně provedeném pátrání zjistil, že podpatky vyrábí nějaká firma na orlicku a že jsou v Jaroměři celkem rozšířeny. Ale kdo by jezdil z Jaroměře do Krásna? Z Jaroměře, města plného vojáků? A to byla ta pravá stopa!
Vždyť z Jaroměře se v koncem ledna vrátil z vojny Andrej Sluka, který sloužil u tamního 301. těžkého dělostřeleckého pluku. Sluka, který chodí za Marií Vlachovou z Dunajova. Andrej Sluka byl místní čeledín a četníci proti němu neměli ani to nejmenší. Zato starý Jozef Vlach, otec Marie, měl několikrát prsty v různých nepravostech. Teď už však téměř dva roky ležel nemocen, že by však zaučoval nastávajícího zetě Sluku?
Nechtěl být za zbabělce
Strážmistři Kubát a Sobotka si čeledína Sluku vzali do parády a při křížovém výslechu se jim přiznal ke všem krádežím. Ještě před nástupem na vojnu ho nabádal starý Vlach, aby občas ve službě něco ukradl, že to u něj nikdo hledat nebude a že pár korun bude dobrých. Sluka se bál, ale když mu Vlach po příchodu z vojny řekl, že jeho Marie musí dostat někoho chytřejšího a ne takového zbabělce, podlehl.
Vlach když viděl jeho „schimy“ s gumovými podpatky nezvyklé značky, navrhl Slukovi, aby je nosil pouze při krádežích a jinak je uschovával u něho v posteli. Přitom mu nařídil, aby na místě činu vždy zanechal otisk podpatku, čímž od sebe odvrátí podezření. Sluka páchal krádeže z bezbřehé lásky k Marii a odcizené věci vždy společně s jejím otcem snědli. Když se i před Marií ke krádežím přiznal, ukončila s ním milostný vztah. Dodáním čeledína Sluky k okresnímu soudu v Čadci skončilo pro četnickou stanici v Krasně několikaměsíční pátrání po „Daltonovi“.
Osazensto slovenské četnické stanice.
Podle četnické příručky (Pokyny pro službu pátrací ...) je definice pojmu stopa následující: „znamená v kriminalistice každou změnu, která se stala vlivem pachatelovým na místě činu od okamžiku, kdy na toto místo přišel, až do té doby, kdy je opustil, jakož i při jeho přípravné, nebo v důsledku spáchaného činu provedené činnosti na jiném místě.“ Stopy byly tříděny do tří skupin: otisky, skvrny a jiné stopy.
V případě otisků šlo hlavně o otisky nohou, a to ať již nohou bosých, či obutých. Stopy bosých nohou byly nacházeny jak ve formě stop plošných, tak i stop plastických. Plošné stopy byly obkreslovány na sklo, zajišťovány na daktyloskopickou fólii či fotografovány s přiloženým měřítkem. Srovnávací otisky byly pořizovány za využití sazí, grafitu nebo tiskařské černi na papír, který byl následně srovnáván se stopou obkreslenou na skle. U stop bosých nohou měla být věnována pozornost případným zvláštnostem, usvědčujícím konkrétní osobu.
Košťákova definice stopyV Učebnici pátrací taktiky major Rudolf Košťák uvádí svoji definici stopy: „Stopou nazýváme každou změnu, která na místě vznikla od příchodu až do odchodu pachatele a byla vytvořena buď pachatelem, osobou na činu zúčastněnou, obětí nebo činem samým.“. V odkazu pod čarou autor uvádí, že: „Dr. A. Annuschat v knize Kriminalistische Spurenkunde označuje výstižněji stopou vše, co kriminalistika zpozoruje a co může jakýmkoliv způsobem kriminalisticky zhodnotiti.“. Tato definice je zajímavá svojí nadčasovostí. Mezi jiné stopy zahrnuje Rudolf Košťák i některé stopy, které patří do kategorie stop trasologických:
|
Plastické stopy, ať již bosých, či obutých nohou, bývaly odlévány do sádry a v případě stop v písku či v jiných sypkých materiálech bylo využíváno stearinu. Stopy obuvi vypovídající o opotřebení obuvi, mohly nasvědčovat i o stylu chůze osoby.
Při výskytu většího množství stop bylo možno zjistit, zda se podle vzájemné vzdálenosti stop jedná o stopy muže, nebo ženy, zda osoba šla, nebo běžela a zda měnila rychlost chůze. Autoři upozorňují i na způsob rozpoznání zpáteční chůze, kterou chtěl pachatel uvést v omyl své pronásledovatele.
V pokynech je zmíněna také metoda Alphonse Bertillona ke zjišťování výšky osoby za použití rekonstrukčního čísla násobeného délkou nohy v milimetrech. Jde o výsledek Bertillonových antropometrických měření a výzkumů v této oblasti.
Kromě otisků nohou, měli četníci věnovat pozornost i otiskům zubů, rukou, prstů, nehtů, nástrojů, holí, kol dopravních prostředků nebo otiskům způsobeným zvířaty. Obdobně jsou připomínány stopy střel, nárazu hozeného kamení, nástrojů a jiných předmětů, které měly být vyhledány, posouzeny, uschovány, případně otisknuty. Otisky nástrojů měly být zajišťovány do jemné hlíny, sklářského tmelu či namočeného sacího papíru natřeného arabskou gumou.
Trasologickými stopami se zabýval v Učebnici pátrací taktiky rovněž Rudolf Košťák. Otiskem vnímá každý barevný, nebo bezbarvý obrazec, který vznikl dotykem části těla či předmětu. Otisky nohou rozděluje na otisky nohou bosých a obutých a rozeznává je jako plastické, barevné a latentní. Upozorňuje na možnosti zjištění zvláštnosti chůze člověka podle vzájemné polohy otisků mezi sebou a dále na předstírané otisky.
Učebnice řeší i zajišťování plastických otisků v různých materiálech odlitím do sádry, stearinu, vosku či klihu, barevných otisků ofotografováním či obkreslením a latentních otisků, které byly zajišťovány obdobně jako otisky prstů. Zajímavý je i způsob zajišťování stop po nástrojích a vzhledem k rozmáhajícímu se silničnímu provozu i zajišťování stop kol nemotorových i motorových vozidel. V těchto případech bylo zapotřebí samozřejmě i zjistit směr jízdy a identifikovat vozidlo podle vzorku pneumatik.
Poděkování:
Příspěvek byl zpracován na základě publikace „Století četnické kriminalistiky“, kterou vydalo nakladatelství Svět křídel. Práce je završením čtvrt století trvající vědeckovýzkumné činnosti JUDr. Michala Dlouhého, Ph.D., který na uvedené téma zpracoval diplomovou a rigorózní práci na Právnické fakultě UK Praha a disertační práci na Policejní akademii ČR. Vědecké bádání autora je věnováno organizaci četnictva na našem území a jím vykonávané pátrací službě. Publikace je pojata jako naučně populární, obsahuje reálie, skutečné kriminální případy a řadu obrazových příloh.
Novinky o literární tvorbě Michala Dlouhého najdete na jeho stránkách nebo na Facebooku.
