Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvV sobotu 9. září proběhne v zámeckém areálu v Brně-Chrlicích vzpomínková akce s bohatým programem na paměť zdejšího slavného rodáka Leopolda Šroma, stíhacího pilota bojujícího proti nacismu na západní i na východní frontě. Když se v Chrlicích Šrom před sto lety, 8. září 1917, narodil, bylo toto sídlo samostatnou vsí obývanou vesměs lidem zabývajícím se zemědělstvím, případně provozujícím drobné rukodělné živnosti.
I rodina Antonína a Antonie Šromových s celkem pěti dětmi byla rodinou rolnickou. Ale zemědělská prvovýroba, byť je oborem důležitým, má svá úskalí. Vždyť kdo více než poctivý rolník je se zemí spjatý a hlína, zvláště pak po dešti, mu nohy víže. Technicky zdatný syn Leopold však mířil výše, vzhůru k nebesům. A tak mu po vyučení na odborné elektrotechnické škole ve Vyškově v roce 1935 přišla vhod akce „tisíc nových pilotů republice“, v rámci která absolvoval výcvik pilota sportovních a turistických letadel v brněnském aeroklubu.
Fotogalerie |
Logickým pokračováním profesní kariéry po odvodu do armády na podzim 1937 bylo zařazení k vojenskému letectvu. Zde začínal u technické letky Leteckého pluku 5. Tento pluk byl jednotkou bombardovací. Nastoupil na poddůstojnickou školu a poté prošel u Leteckého pluku 4 intenzivním výcvikem na stíhacích letounech, který završil dvouměsíčním kurzem v Leteckém učilišti Prostějov. To akorát končil rok osmatřicátý a Československá republika už téměř tři měsíce postrádala velkou část svého území na základě Mnichovské dohody, přičemž bylo mimo jiné obětováno nespočetně tun písku, cementu a oceli a hodin lidské práce na zpracování tohoto materiálu do sofistikovaných obranných linií.
Jako plnohodnotný stíhací pilot, bohužel v té době na již neplnohodnotných stíhacích Aviích B.534, dvouplošnících s pevným podvozkem, sloužil Leopold Šrom až do tragického března 1939 u Leteckého pluku 3, u letky dislokované ve Spišské Nové Vsi. Po osamostatnění Slovenska byl repatriován domů, tedy přesněji do nově vzniklého protektorátu Čechy a Morava.
Do exilu
Stejně jako kroky jiných našich letců i ty Šromovy zamířily do Polska. Při ilegálních odchodech z protektorátu hrozilo uprchlíkům i jim pomáhajícím místním vlastencům smrtelné nebezpečí ze stran bdělých německých hlídek. Člověk si musel dávat velký pozor, aby se to zdárně podařilo. A podařilo se to i v tomto případě.
Polsko sloužilo v podstatě pouze jako přestupní stanice do francouzských destinací, pouze hrstka našich letců „měla to štěstí“ dostat se k polským letadlům a třeba na nich i vzlétnout. Letci, a vlastně všechny vojenské osoby z protektorátu, se stali pro Poláky horkým bramborem. Informace o jejich soustřeďování na polském území se donesly až do Berlína a vyvolávaly u Němců nevoli.
Leopold Šrom tak patřil k té většině kolegů (něco málo přes 70 %), kteří opustili Polsko po moři ještě před válkou. Aby k tomu mohlo dojít, museli se zavázat ke vstupu do Cizinecké legie nebo do francouzské koloniální armády, přičemž v případě vstupu Francie do války měli slíbeno vyjmutí z těchto svazků a přemístění na kontinent.
Na francouzských strojích začal Šrom létat už v severoafrickém Oranu, od listopadu 1939 pak v kontinentální Francii ve stíhací škole v Chartres a později v Bourges a La Rochelle. Kvůli nečekaně rychlému pádu Francie se však už do válečné vřavy zapojit nestihl a 19. června 1940 odplul z akvitánského Bayonne do Velké Británie.
V Královském letectvu
V srpnu 1940 byl přijat do RAF. Jiná země a jiná letadla znamenaly opět další výcvik. K bojové jednotce se tak dostal v listopadu 1940, a to ke 245. stíhací peruti. Jednotka v té době létala na Hurricanech Mk.I a byla dislokovaná na základně Aldergrove v Severním Irsku. Její činnost spočívala v ochraně přístavu Belfast a hlídkových letech nad konvoji sem a odtud mířících. Bylo to sice daleko od hlavních bojů, ale i přesto ne příliš bezpečné. Nedobrovolnou koupel v chladných vodách po pádu letadla do moře lidský organismus dlouho nevydrží.
A pak přišel červenec 1941 a Leopold Šrom byl převelen ke svým, k 310. československé stíhací peruti. V jejich řadách sloužil do srpna 1942 a potom opět od ledna 1943 do ledna 1944, když mezitím působil jako instruktor u 57. operační výcviková jednotky (OTU, Operational Training Unit). U 310. perutě stihl ještě létat na Hurricanech Mk.IIA a Mk.IIB, ale od října 1941 sedlal postupně několik verzí spitfirů.
Leopold Šrom (vpravo) popisuje Františkovi Burdovi, jak šel na Němce. Za nimi je stíhačka Hawker Hurricane Mk.IIA, mezi výfuky a pilotní kabinou má nainstalovaný plech proti oslnění pilota plameny z výfuků při nočních letech. (310. peruť, červenec 1941)
Se svými kamarády doprovázel bombardéry, útočil na pozemní cíle a samozřejmě bojoval s letci Luftwaffe. Při útoku na jedno německé letiště ve Francii mu zuřivý flak ustřelil kus křídla. Jen taktak dokázal Šrom dotáhnout těžce poškozený stroj zpět do Anglie.
V rámci RAF si Leopold Šrom během vzdušných bojů připsal tři sestřely jisté, jeden sestřel pravděpodobný a jeden nepřátelský letoun poškodil.
Na východní frontě a v týlu nepřítele
Koncem zimy 1944 se vydala skupina dvaceti našich letců a jednoho štábního důstojníka pozemní služby na dlouhou cestu z Velké Británie, přes Středozemní moře a Blízký a Střední východ, do Sovětského svazu. Tam se měli stát základem československé letecké jednotky na východní frontě. Členem skupiny dobrovolníků byl i Šrom, všichni totiž začali tušit, že z východní strany se dostanou na území své vlasti dříve. Však i těch dobrovolníků se hlásilo mnohem více, ale Britové je při nejlepší vůli nemohli uvolnit, aby nevznikly velké problémy s nedostatkem personálu v našich perutích RAF.
V Sovětském svazu se naši piloti přeškolili na stíhačky Lavočkin La-5FN. K 1. červnu 1944 vznikl 1. československý samostatný stíhací letecký pluk, skládající se ze dvou perutí (pozn.: nesrovnávat s perutěmi RAF), a jeho personál netrpělivě očekával operační nasazení nad frontou. Nečinnost byla příliš dlouhá i na vyhlášené flegmatiky, ale o to hektičtější měla být první velká akce jednotky, akce nemající v historii leteckých bojů obdoby.
Pluk přelétl 17. září 1944 na povstalecké území na Slovensku a stal se tak jedinou leteckou jednotkou regulérní armády operující v týlu nepřítele. Povstalci sice již od počátku používali tzv. Kombinovanou letku na letišti Tri Duby, která měla ve výzbroji pestrou směsici vesměs zastaralých a mnohdy dokonce i nebojových strojů, ale tato letka nemohla při nejlepší vůli plnit všechny potřebné úkoly vyžadované pozemními jednotkami.
Leopold Šrom velel 2. letce 1. perutě pluku a stal se nejúspěšnějším stíhačem Slovenského národního povstání, když sestřelil sám čtyři německé letouny, z toho tři stíhací Messerschmitty Bf 109G a jeden pozorovací Fieseler Fi 156C, ve spolupráci se Stanislavam Hlučkou sestřelil létající rám Focke-Wulf Fw 189A a pravděpodobně sestřelil jednu stuku Ju 87D.
To však nebyla všechna letadla jeho střelami zničená. Již druhého dne po příletu na Slovensko provedlo osm lavoček nálet na letiště v Piešťanoch, odkud startovala Luftwaffe proti povstalcům. Při této příležitosti zničil Šrom na zemi tři stodevítky.
Hlavní náplní našich letců byla podpora jednotek povstalecké armády. Obnášelo to přesně cílené útoky na pozemní cíle. Ty se bombardovaly 25kg nebo 50kg pumami (pod křídlo se zavěšovaly dva kusy) a postřelovaly palubními kanony. Útočilo se na pochodové kolony, na vozidla včetně pancéřovaných, na postavení dělostřeleckých a minometných baterií a podobně.
Lavočkiny La-5FN československých pilotů bojujících na východní frontě.
Když bylo povstání potlačeno, přeletělo deset pilotů, včetně Šroma, se zbylými letuschopnými lavočkiny přes frontu na sovětská letiště. V závěru války se pak Šrom účastnil bojů na Ostravsku, Opavsku a Těšínsku. To už byl velitelem druhé perutě (teď už z celkových tří) reorganizovaného 1. československého stíhacího leteckého pluku.
V letech poválečných
Po návratu do Prahy působil Leopold Šrom díky svým zkušenostem v pozici zalétávacího pilota u Letecké přejímací komise a ve Vědeckém leteckém ústavu v Praze-Letňanech. Zalétával nové a opravené letouny všech možných i nemožných typů, stroje německé, sovětské, britské i americké konstrukce. Dostal se i k programu testování proudových Messerschmittů Me 262 zkompletovaných v Avii.
Slibně rozlétanou kariéru přerušil únorový puč v roce 1948. Padl na něho podobný osud jako na většinu letců z odboje, i když v tomto případě ta rána nebyla tak tvrdá. Kvůli podezření z chystaného opuštění republiky ho zatkla Státní bezpečnost. Protože se tato konstrukce ukázala jako lichá, byl naštěstí po sedmitýdenní vazbě propuštěn. Jenže zanedlouho byl pro ztrátu politické důvěry definitivně propuštěn i z armády a s létáním se tak mohl rozloučit. Pracovat směl pouze manuálně, útočiště našel v Tesle na Žižkově, kde získal místo elektrotechnika. I na tomto místě si ho považovali jako znalého odborníka.
Když se v roce 1964 konaly velké oslavy dvacetiletého výročí SNP, přijela i sovětská delegace včetně Chruščova. První slova sovětského vůdce prý byla: A kde máte Fajtla? Chruščov znal velitele Fajtla, ale i některé další příslušníky našeho 1. stíhacího pluku na východní frontě, neboť v době války byl členem Vojenské rady 1. ukrajinského frontu, v jehož oblasti operovala 2. letecká armáda, pod kterou spadala i naše jednotka. Popularita našich letců u vyššího velení, byť jednotka operovala s pouhými cca dvěma desítkami strojů, byla dána právě výjimečným nasazením v týlu nepřítele.
Ale zpět k té záludné otázce. Naši soudruzi jí byli zcela vyvedeni z míry, a když jim došlo, že Chruščov se chce s piloty skutečně setkat, museli začít horečně konat. Okamžitě se vydali alespoň některé z poztrácených hrdinů hledat, aby je mohli na druhý den na setkání s Chruščovem dopravit. A tato příhoda stála na počátku částečné rehabilitace našich letců v polovině 60. let.
V roce 1965 dostal Leopold Šrom právě díky rehabilitaci nabídku pracovat u Státní letecké inspekce, stejně tak i František Fajtl a František Loucký. Samozřejmě tuto nabídku přijal, avšak srdce ho táhlo mezi oblaky. Na základě žádosti mu bylo dovoleno složit předepsané zkoušky na dopravního pilota. U ČSA létal jako druhý pilot na pístových dvoumotorových Aviích Av-14 (licenčních Iljušinech Il-14, v Avii upravených pro zvýšení kapacity cestujících a zlepšení ekonomiky provozu).
Osud Leopolda Šroma se předčasně završil 11. října 1968 při havárii letounu Avia Av-14-40 (původním značením Av-14-32A) v blízkosti obce Ptice západně od Prahy. Neštěstí si vyžádalo životy deseti z celkem 37 cestujících, ze tříčlenné posádky nepřežil nikdo.
