Irině Zalavinové bylo tehdy třicet let. O hodně později (dlouho po rozpadu SSSR) už jako seniorka vzpomínala při rozhovorech s novináři na děsivý zážitek, který ji jako mladé matce sovětská vláda přichystala: „V okamžiku výbuchu jsem stála se synem na ulici a kupovala meloun. Oblohu prudce rozjasnilo bílorůžové záření, které na několik sekund zastínilo i slunce. Bylo to světlo jakoby z onoho světa.“
„Vyšel jsem z úkrytu a uviděl strašný obraz. Rozsáhlý dubový les před námi zmizel.“