Flakpanzer Gepard byl vyvíjen v šedesátých letech primárně pro Bundeswehr, který ho zařadil do své výzbroje v roce 1976. Jeho hlavní parketou byla protivzdušná ochrana pozemních jednotek (tankových, mechanizovaných) proti vrtulníkům a nízkoletícím letounům. Dále se počítalo s angažmá při obraně stacionárních objektů, například letišť, mostů a podobně. A jak už to u této kategorie protiletadlových zbraní bývá, lze Gepard použít i v boji proti pozemním cílům (jedná se o roli sekundární, zpravidla vynucenou okolnostmi, boj s pozemními cíli není vyhledávaným).
Flakpanzer Gepard je postaven na upraveném podvozku tanku Leopard 1. Mohl tak držet krok s tankovými a mechanizovanými jednotkami v terénu, při dynamických bojových operacích.
Výzbroj tvoří dva 35mm kanony situované na bocích otočné věže. Kanony jsou typu KDA L/90 a od švýcarské firmy Oerlikon. Stěžejními zařízeními jsou přehledový radar situovaný vzadu na věži a střelecký radar na čele věže. Radary mají dosah 15 kilometrů a kanony se mohou pochlubit účinným dostřelem 5 500 metrů. Udávaná maximální rychlost střelby je 1 100 ran za minutu (respektive každý kanon 550 ran za minutu).
Vozidla Flakpanzer Gepard, blíže objektivu verze pro nizozemskou armádu
Díky radarům může Gepard vést palbu proti vzdušným cílům i za nulové viditelnosti (rozuměj za každého počasí a v noci), což byl hlavní požadavek při vývoji zbraně. Pouze optický zaměřovač se používá při případné střelbě na pozemní cíle, zde se to bez jejich viditelnosti tedy neobejde. Pozdější modernizace přinesla lepší digitální počítač řízení palby a nové datové komunikační prostředky.
Sériová výroba v letech 1973 až 1980 dala celkem 570 vozidel Flakpanzer Gepard. Z toho Německo si jich pořídilo 420, Nizozemsko 95 a Belgie 55. Verze určená pro Nizozemsko se odlišovala, měla především jiné typy radarů. Všichni tři primární uživatelé už tyto protiletadlové „tanky“ ze své výzbroje dávno vyřadili, což dalo možnost vzniku uživatelů dalších.
Například v roce 2004 dostalo od Německa 43 Gepardů Rumunsko, které je tak dnes jediným státem NATO tímto typem disponujícím. Nizozemsko zase v roce 2013 prodalo 60 vyřazených strojů do Jordánska.
Kolona tanků Leopard 1 a samohybných protiletadlových kanonů Gepard. Tanky mají věže otočené dozadu.
Obrněná protiletadlová četa nizozemské armády, 80. léta 20. století. Četu tvořily tři Gepardy, nákladní automobil DAF YA 4440, osobní automobil Land Rover a velitelský obrněný transportér YPR-765.
Flakpanzer Gepard, při přesunu jsou radary v bezpečnostní poloze, přehledový vzadu na věži je sklopen a střelecký vpředu je otočen k čelu věže.
Flakpanzer Gepard rumunské armády
Gepard v boji
Když v únoru 2022 zaútočily na Ukrajinu masivní invazní síly ruské armády a „třídenní“ operace se k údivu útočníka výrazně protahovala, začaly se demokratické země postupně osmělovat a pomáhat obráncům dodávkami různých zbraňových systémů. Ukrajina tak dosud mimo jiné postupně obdržela kolem 120 protiletadlových obrněnců Gepard, kdy minimálně 59 kusů poslali Němci (údaj z 23. prosince 2024; podle jiných zdrojů to bylo 55 kusů) a 60 jich pro Ukrajinu nakoupili Američané v Jordánsku (stroje z Jordánska představují nizozemskou verzi).
Prví tři Gepardy Ukrajina dostala v červenci 2022 a v září stejného roku jich měla už 30. Ze začátku byl ovšem trochu problém s dostatkem munice, na niž mělo jako výrobce na Gepardu instalovaných 35mm kanonů výrobní monopol Švýcarsko, které – s odvoláváním se na svou neutralitu – ji nechtělo Ukrajině dodávat. Muniční problém se později podařilo vyřešit zahájením její výroby mimo Švýcarsko.
Výcvik ukrajinských osádek pro Gepardy probíhá samozřejmě v Německu. Jinak se uvádí, že právě výcvik na tento protiletadlový „tank“ je nejnáročnější ze všech typů obrněné techniky, jakou Bundeswehr má, respektive i měl. Teď, kvůli akutní potřebě Gepardů v probíhající válce, se podaří ukrajinskou osádku na tento stroj vycvičit během jednoho a půl až dvou měsíců.
Gepardy ukrajinské armády se staly účinnou zbraní proti dronům šáhid.
Ve válce na Ukrajině se Flakpanzer Gepard ukázal jako velice účinný bojový prostředek. Například sovětský ekvivalent 2K22 Tunguska se s ním nemůže v účinnosti srovnávat, o starším ZSU-23-4 Shilka ani nemluvě, a to ať už je v dané válce používá ruská nebo ukrajinská armáda. Zejména pro Tungusku to není dobré vysvědčení, když byla vyvíjena o dekádu později a je papírově silnější než Gepard. Ostatně Tunguska nese kromě čtyř 30mm kanonů i protiletadlové řízené střely krátkého dosahu.
Ukrajinské Gepardy se vyznamenaly především při sestřelování íránských dronů Šáhid. Při obraně Oděsy sestřelil jeden Gepard během jedné mise (jednoho ruského dronového útoku) deset těchto dronů. Efektivity zbraně si nemohou vynachválit samotné osádky, jak zaznělo v reportáži rádia Svobodná Evropa 5. prosince 2022: „Nepotřebujeme tolik granátů, zvláště pokud je cílem dron šáhid. Vystřelíte tři granáty z každé hlavně a dron jde dolů.“ Ale na kontě Gepardů jsou i střely s plochou dráhou letu, uveďme například jednu chuděru Ch-101 sundanou před plotem kyjevské tepelné elektrárny TEC-6, na kterou měla namířeno.
Specializovaný web Oryx zabývající se analýzami na polo vojenství, který mimo jiné uvádí i seznamy ověřených ztrát vojenské techniky ve válce na Ukrajině, dosud nezaznamenal ztrátu jediného ukrajinského Gepardu. V jiných zdrojích lze nalézt zásah jednoho vozidla malým ruským dronem ZALA Lancet, ten ovšem pouze poškodil jeden z radarů vozidla, které potom stačilo opravit. A ještě pro zajímavost uveďme ztráty ekvivalentů sovětského původu, kdy Ukrajina přišla o pět vozidel ZSU-23-4 Shilka a sedm 2K22 Tunguska, zatímco Rusko o devět ZSU-23-4 Shilka a patnáct 2K22 Tunguska.
