Vizualizace robotického tanku Šturm | foto: Uralvagonzavod

Nové robotické obrněnce pro ruskou armádu. Roztrhl se s nimi pytel

  • 49
Velitel ruských pozemních vojsk generálplukovník Oleg Saljukov v rozhovoru pro deník Krasnaja zvezda komentoval současné a budoucí modernizační plány ruské armády. Saljukov mimo jiné oznámil zahájení vývoje rodiny dálkově ovládaných bojových vozidel Šturm.

Podle Saljukova se ruská armáda robotizaci zbraní věnuje se zvýšenou pozorností. Na začátek však uveďme, ač používáme v článku slovo „robot“, vždy se jedná o člověkem (na dálku) ovládaná bojová vozidla.

O tom, zda rodina ruských robotů Kungas, Soratnik, Šturm má či získá autonomní funkce, tedy v nějaké míře schopnost chápat bojovou scénu a přijímat takticky správná rozhodnutí, se nepíše. Dá se však předpokládat, že ruští roboti získají minimálně schopnost strojového rozpoznávání obrazu ze senzorů, tedy například automaticky poznají člověka, typ vozidla a podobně.

V každém případě ruská armáda financuje nebo spolufinancuje vývoj mnoha typů robotů.

Začátkem roku přijala do své výzbroje pásového bojového robota Uran-9. Stroj je vybaven automatickým kanonem 2A72 ráže 30 mm, spřaženým kulometem ráže 7,62 mm a protitankovými řízenými střelami (PTŘS) Ataka. Hlavní nevýhodou stroje je především chybějící stabilizace kanonu.

Kungas

V letošním roce bylo dokončeno státní testování prototypů robotického komplexu Kungas. Vojskové zkoušky začnou v příštím roce.

Video: Robotický komplex Kungas

Komplex Kungas se skládá z pěti robotů, resp. platforem. Mateřské pozemní vozidlo tvoří robotický obrněný transportér BTR-MDM, pásový bojový robot Něrechta, menší pásové robotické vozidlo s hmotností do 2000 kg, kolový robot s hmotností 200 kg a malý přenositelný robot s hmotností do 12 kg. Všech pět robotů je ovládáno z jednoho centra.

Každý z robotů může nést různé užitečné zatížení. Robot Něrechta byl postaven hned ve třech verzích, a to v bojové, transportní a průzkumné (pro dělostřelectvo). Výzbroj mohou tvořit kulomety ráže 7,62 nebo 12,7 mm, 30mm granátomety a PTŘS.

Video: Něrechta

Kungas je experimentální projekt sloužící k osvojení si know-how a pochopení vzájemné závislosti dálkově ovládaných zbraní (různé hmotnostní kategorie) na bojišti.

Soratnik

Střední generaci bojových vozidel zastupuje Soratnik od Koncernu Kalašnikov, což je pásová robotická platforma s hmotností do 7000 kg. Robot s cestovní rychlostí 40 km/h může sloužit jako nosič munice nebo paliva, ale samozřejmě také zbraňových systémů. Soratnik unese stejnou výzbroj jako Něrechta, plus také 40mm granátomet a až osm PTŘS Kornet. Výzbroj má být umístěná na stabilizovaném bojovém modulu.

Soratnik již byl údajně testován v Sýrii. Není tedy zcela jasné, proč Saljukov mluvil o zahájení „vývojových prací“ robotů Soratnik a Šturm v příštím roce. Možná jde jednoduše o přesun od firemního vývoje do vývoje přímo finančně, materiálně a personálně podporovaného ruskou armádou. Ostatně díky tomu se mohou dvě výkladní skříně ruského vojenského průmyslu, Koncern Kalašnikov a UVZ, těšit na další finanční prostředky od státu.

Video: Soratnik

Šturm

Robotické vozidlo Šturm od společnosti Uralvagonzavod (UVZ) představuje nejtěžší kategorii ruských robotů. Vozidla Šturm využívají podvozek tanku T-72B3. O vývoji těžkých robotických vozidel Šturm na podvozku T-72B3 mluvili již v minulém roce čelní představitelé UVZ.

Původně se přitom počítalo s vývojem robotického vozidla na podvozku platformy Armata. Ruská armáda však neplánuje velké nákupy tanků T-14 Armata ani bojových vozidel pěchoty T-15 Armata.

Kromě technických problémů stojí za odmítnutím také vysoká cena. Podle ruského vojenského blogu Andrei-bt, který se odvolává na ruský mediální portál RBC, měla ruská armáda za jeden tank T-14, z první objednané série, zaplatit 450 milionů rublů (sedm milionů dolarů). Později byla cena za T-14 stlačena na 320 milionů rublů, i když s největší pravděpodobností tak UVZ první tanky Armata ruské armádě prodal se ztrátou. Modernizace T-72B3 stojí přitom jen 79 milionů rublů.

Program Šturm pravděpodobně neřeší jen konstrukci robota, ale i oblast taktiky a doktríny nasazení robotů a především to, jak roboty začlenit do komplexního provozně-logistického ekosystému ruské armády. Nemusíme zdůrazňovat, že poslední dvě oblasti jsou mnohem složitější a komplexnější než vývoj a stavba prototypů robotů, což ostatně dokazuje program Armata.

Charakteristickým rysem robotů Šturm má být velmi vysoká úroveň balistické ochrany. Rodina těchto těžkých robotů, což nám naznačuje i jejich název Šturm (Штурм; útok, zteč), poslouží jako jakési beranidlo během útočných operací, a to především v boji v urbanizovaném prostředí.

Šturm tvoří čtyři bojová vozidla. Vizuálně nejzajímavější je robotický tank s odhadovanou hmotností cca 50 tun a s kanonem ráže 125 mm D-414 se zkrácenou délkou hlavně 4000 mm. Zásobník pro automatický nabíječ pojme 22 kusů munice. S kanonem je spřažen kulomet ráže 7,62 mm. Vozidlo má také radlici, sadu dynamické ochrany proti ručním protitankovým zbraním a počítá se s nasazením aktivního systému ochrany. Uvádí se také možnost použít kanón ráže 152 mm, kombinace zbraní je však prakticky libovolná.

Druhým vozidlem v řadě je nosič PTŘS Šmel. Vozidlo získá zbraňový modul s kulometem ráže 7,62 mm. Třetím robotem rodiny Šturm je vozidlo podpory tanků. Ve zbraňovém modulu najdeme dvojici automatických kanónů ráže 30 mm, 7,62mm kulomet a PTŘS Šturm.

Návrh robotického vozidla palebné podpory tanků

Čtvrtým vozidlem je robotický raketomet. V odpalovacím kontejneru je místo pro 16 raket s termobarickou bojovou hlavicí. Pro vlastní ochranu slouží zbraňový modul s kulometem ráže 7,62 mm.

Všechna zmíněná vozidla jsou postavená na základě tanků T-72B3. Stejný podvozek využije i mobilní místo velení a řízení. Předpokládá se, že toto místo bude moci ovládat jednu četu robotických vozidel na vzdálenost 3000 metrů. Stejně tak se počítá s vytvořením těžkého obrněného transportéru (na podvozku T-72B3) pro osm doprovodných vojáků.

Jak budou zmíněná vozidla vypadat, není jisté. V našem článku je série fotografií, které se objevily v ruském tisku. Jde však jen o vizualizaci možných podob vozidel.

Dělení robotické roty Šturm a těžkých, středních a lehkých čet

Na výše uvedeném obrázku lze vidět uvažovanou strukturu „robotické roty Šturm.“ Zdá se, že každá robotická četa (těžká, střední, lehká) bude mít několik robotických vozidel a jedno mobilní místo velení a řízení s operátorem. Stejně tak minimálně jedno vozidlo poslouží jako místo velení a řízení roty.

V těžké četě najdeme bojová vozidla s kanony ráže 125 mm nebo 152 mm, a podpůrná vozidla s automatickými kanony ráže 30 mm. Ve střední četě najdeme vozidla s 30mm nebo 57mm automatickými kanóny. V těžké a střední četě výzbroj doplňují kulomety ráže 7,62 mm a PTŘS. Nejlehčí četu tvoří průzkumní roboti s kulomety ráže 12,7 mm a PTŘS.

Ruský vojenský expert Alexej Chlopotov, autor známého vojenského blogu „Gur Khan Attacks!“, o výzkumném a vývojovém projektu Šturm informoval již v polovině roku 2018. Už tehdy uváděl, že nejde o žádnou novinku, a že ruská armáda již z experimentálního testování bojových robotů vyvodila některé závěry.

Návrh obrněného transportéru na podvozku T-72B3

V první řadě Chlopotov uvádí, že bojová efektivita dálkově ovládaných zbraní roste a padá s úrovní situačního povědomí operátora (s jeho schopností chápat bojovou scénu) a schopností přijímat správná taktická rozhodnutí. Avšak ve velmi rychlém manévrovém boji vševojskových jednotek se takové řízení na dálku ukázalo jako neefektivní.

Chlopotov uvádí, že během deseti až 15 let nelze robotické jednotky (čety, roty) nasazovat samostatně. Nabízí se pouze začlenění jednotlivých robotických vozidel do sestav běžné mechanizované či motorizované jednotky. Smysl přitom má pouze krátkodobé, rychlé a jednorázové použití robotů v dané oblasti.

Chlopotov také ve svém článku uvedl, že zavedení bojových robotů rodiny Šturm do výzbroje ruské armády jednoduše nemá smysl, to ovšem samozřejmě nebrání financování experimentálních programů.

Tak je nutné chápat vyjádření Saljukova o vývoji robotických vozidel Soratnik a Šturm. Jde o experimentální vývojové programy. Otázkou potom je, v jakém poměru program Šturm slouží k propagandě, podpoře domácího průmyslu, rozvoji špičkového know-how a v jaké míře jde o skutečné naplnění potřeb ruské armády.

Zdroj: Krasnaja zvezda

Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.