Podmořské kabely jsou Achillova pata lidstva. Protéká jimi zhruba 97 procent všech internetových dat. Dají se však až překvapivě snadno vyřadit z provozu. Rusko se o podmořskou infrastrukturu států, které považuje za nepřátelské, zajímá už delší dobu. Letos v září před možnou sabotáží datových kabelů na mořském dně varovaly americké tajné služby. Je možné, že na ni opravdu došlo? Pokud ano, jak jsou takové útoky vážné? Máme mít z ruských aktivit obavy? Přinášíme základní otázky a odpovědi.
Co se stalo na dně Baltu?
V neděli 17. listopadu došlo k přerušení kabelu C-lion-1. Měří 1 170 kilometrů. Vede na dně Baltského moře. Propojuje Německo a Finsko. V pondělí ho následoval 218 kilometrů dlouhý kabel mezi Litvou a švédským ostrovem Gotland. Datový provoz se vesměs podařilo rychle přesměrovat.
Kabely se občas trhají vlivem nehod a přírodních faktorů. Po nedávném americkém varování vypadají dvě takové události krátce po sobě podezřele. Jak provozovatelé kabelů, tak vysocí představitelé zasažených států vyjádřili podezření, že mohlo jít o sabotáž. Zatím se ho ale nepodařilo prokázat.
Co se stalo okolo lodě Jantar?
Specializované ruské plavidlo vplulo 9. listopadu ve společnosti fregaty Admiral Golovko a tankeru Vjazma do Lamanšského průlivu. Brzo na to se na Rusy přilepila britská fregata HMS Iron Duke, provázená vlastním tankerem RFA Tideforce. Britské lodě sledovaly ruské až zhruba do úrovně ostrova Ushant. Tam je Britové předali kolegům z Francouzského námořnictva. Po čase se Jantar od Golovka a Vjazmy oddělil a zamířil do Irského moře. Jeho stínování převzala britská minolovka HMS Cattistock.
Ve čtvrtek 14. listopadu aktivoval Jantar v mezinárodních vodách jižně od ostrova Man svůj automatický identifikační systém (AIS). Lodě jeho prostřednictvím sdělují polohu, kurz a další údaje. Jantar nechal AIS zapnutý jen čtyři minuty. Pak ho znovu vypnul.
