 |
Dnes snad není pro nikoho žádným tajemstvím, že na začátku druhé světové války měla Rudá armáda více tanků než všechny ostatní armády světa dohromady. Ale ono to platilo už mnohem dříve, kdy se Stalinova říše do tohoto stavu kvantitativní pancéřové nadvlády dostala v první polovině třicátých let. A to dokonce navzdory tomu, že se zdaleka nedařilo plnit ambiciózní plány tankové výroby.
A zde nemůžeme nezmínit první pětiletku, která běžela v letech 1928 až 1932 a nastartovala masivní industrializaci zaostalého Sovětského svazu, přesněji tedy industrializaci se zaměřením na těžký průmysl. (Pětiletky byly pětileté plány pro centrálně řízenou ekonomiku, po druhé světové válce najely na své pětiletky i satelity SSSR.) Ono to zní pěkně - rozvoj těžkého průmyslu. Ale průšvih byl v tom, že se to týkalo prakticky jen jeho. Vznikla sice řada nových pracovních míst, stavěly se i obytné domy pro dělníky nových továren, ale lid stále trpěl materiálovou nouzí. Ostatně s touto industrializací země dokonce souvisí i tehdejší hladomory, ale o tom někdy jindy.
Z pohledu průmyslu, a to jakéhokoliv, bylo zaostalé už carské Rusko za báťušky cara. Popravdě se to netýkalo pouze průmyslu, ale tam to bylo nejmarkantnější. V absolutních číslech průmyslové produkce před první světovou válkou se Rusko sice vyhouplo na pátou pozici na světě, ale vzhledem k markantně vyššímu počtu obyvatel v porovnání s ostatními zeměmi u něj vycházela tristní produktivita na hlavu. Jen pro srovnání si uveďme, že zatímco první Spojené státy měly tehdy asi 35% podíl na světové průmyslové produkci, tak páté Rusko dokázalo mírně překročit 5% podíl.
Vraťme se k první pětiletce. Plánovači v Moskvě si samozřejmě uvědomovali, že v případě industrializace se bez pomoci z rozvinutých zemí neobejdou. Rozuměj bez zapojení jejich soukromých firem. A ty to vítaly, protože za Velké hospodářské krize to pro ně byl významný zdroj zakázek. Bohužel vedlejším účinkem této pomoci bylo vybudování vojensko-průmyslového potenciálu země s dobyvačnými choutkami. Za vše hovoří citát, který je často připisovaný Leninovi (ale jehož autenticita je sporná): Kapitalisté nám sami prodají provaz, na kterém je pověsíme.
Především Američané měli lví podíl na tehdejší výstavbě řady sovětských továren a vyškolení mnoha sovětských odborníků. A výrobní prostředky (stroje i celé technologie) do těchto továren se nakupovaly nejen v USA, ale také ve Velké Británii, v Německu a v dalších zemích. A na nich se vyráběla technika podle západních vzorů (nákladní automobily, osobní automobily, traktory a další).
