náhledy
Nesl jméno vlaštovky, ale stal se spíš žralokem. Mluvíme o německém proudovém letounu Messerschmitt Me 262 „Schwalbe“. V novodobé historii vyrobili ve Spojených státech pět povedených replik tohoto ikonického stroje. A právě těmto replikám je věnována následující galerie.
Autor: Airwolfhound, CC BY-SA 2.0
Messerschmitt Me 262 titulujeme také typem revolučním, jako první proudový letoun byl vržen na válečné nebe v nekompromisní boj se spojeneckými letouny. Navíc je obdařen šípovým křídlem, jeho současník, britský Gloster Mateor i o něco později příchozí americký ekvivalent Lockheed P-80 Shooting Star disponují křídlem přímým.
Autor: Ronnie Macdonald, CC BY 2.0
Svými tvary tento revoluční stroj může někomu připomínat žraloka, ale ne každý má stejně rozvinutou fantazii.
Autor: Airwolfhound, CC BY-SA 2.0
Vznik replik Me 262 je spojen především se dvěma muži. S nápadem přišel a práci na projektu a stavbě replik zahájil Stephen. L. Snyder. Kvůli kapacitním problémům a různým zádrhelům převzal v roce 1998 rozpracované dílo Bob Hammer se svým týmem. Smutnou skutečností je, že Snyder se už létající repliky Me 262 nedočkal, protože v roce 1999 se zřítil s historickou stíhačkou F-86 Sabre.
Autor: Ronnie Macdonald, CC BY 2.0
Snyder dlouho toužil po tzv. warbirdu německého původu z druhé světové války. Ale takových německých letadel moc není, to se s americkými, kterých jsou – když to přeženeme – hromady, vůbec nedá srovnat. A tak ho napadlo, že se pustí do výroby repliky, samozřejmě v nezmenšeném provedení a tedy na první pohled nerozeznatelné od originálu.
Autor: MatthiasKabel, CC BY-SA 3.0
Když Snyder dumal nad tím, do jakého typu se pustit, staly se favority Messerschmitt Me 262 Schwalbe s dvojicí proudových motorů a pístový Focke-Wulf Fw 190A s hvězdicovým motorem. Ač se to může zdát překvapivé, tak jako jednoduší řešení pro realizaci svého snu vyhodnotil proudový Me 262. Tím bylo rozhodnuto.
Autor: Ronnie Macdonald, CC BY 2.0
Jako vzorový kus, použitý po rozebrání „do posledního dílu“ i k tvorbě nové výrobní dokumentace, posloužil Me 262B (béčko značí dvoumístné provedení), který chátral na dnes již uzavřené základně námořního letectva Wilow Grove. Snyder nabídl námořnictvu, že když mu chátrající stroj půjčí, na oplátku ho zrekonstruuje do vystavovatelného stavu, aby mohl být umístěn do Národního muzea námořního letectva v Pensacole, kde dnes také spočívá.
Autor: Julian Herzog, CC BY 4.0
Jak již bylo řečeno, se zrodem replik to nebylo jednoduché. Čas od zahájení projektu do zrodu použitelného stroje byl přibližně dvojnásobný oproti originálu z druhé světové války. Ale to je jen taková zajímavost, protože takhle jednoduše to porovnávat nelze.
Autor: Julian Herzog, CC BY 4.0
Celkem tedy vznikla malá série pěti replik, to už pod hlavičkou a rukama Boba Hammera, jeho spolupracovníků a subdodavatelů. Některé stroje jsou v provedení jednomístném a některé v dvoumístném, dva lze mezi těmito dvěma provedeními jednoduše konvertovat.
Autor: MatthiasKabel, CC BY-SA 3.0
Jednu z replik Me 262 vlastní a provozuje nadace Messerschmitt Stiftung z bavorského Manchingu. Když stroj zrovna nelétá, odpočívá v Messerschmittově leteckém muzeu tamtéž. Všechny dosud ukázané fotografie zobrazují tento konkrétní exemplář.
Autor: MatthiasKabel, CC BY-SA 3.0
Nadace Messerschmitt Stiftung disponuje více stroji dané značky, zde vidíme Me 262 ve společnosti Messerschmittu Bf 109.
Autor: MatthiasKabel, CC BY-SA 3.0
Replika Messerschmitt Me 262, provozovaná nadací Messerschmitt Stiftung, se už ukázala i na leteckých dnech v České republice.
Autor: Airwolfhound, CC BY-SA 2.0
Hlavní rozdíl mezi originálem a replikou spočívá v použitých motorech. Replika se samozřejmě obejde bez originálních motorů Junkers Jumo 004B, které jednak nejsou k dispozici, ale stejně by byly nevhodné, protože by se musely každou chvíli měnit. Repliky pohání upravené motory General Electric J85, respektive upravené jejich civilní verze General Electric CJ610. Ty se podařilo umístit do motorových gondol ctících tvary originálu Me 262. Šlo to, protože nové motory jsou mnohem menší a lehčí než původní. Průšvih by byl, kdyby tomu bylo naopak.
Autor: public domain
Předchozí fotografie byla poslední se strojem nadace Messerschmitt Stiftung. Závět galerie věnujme vzorku ze strojů zbývajících. Asi nebude překvapením, že všechny čtyři zůstaly ve Spojených státech. Na této fotografii vidíme repliku Me 262 ve dvoumístném provedení, která patří nadaci Collings Foundation. Ve sbírkách této nadace, sídlící ve městě Stow v Massachusetts, se v současnosti nachází kolem třech desítek historických letuschopných strojů, přičemž jádro tvoří typy druhoválečné (například Spitfire, Hellcat, Corsair, Lightning, Avenger, Mitchell nebo Liberator). Dalších pět strojů se momentálně rekonstruuje.
Autor: Tascam3438, CC BY-SA 3.0
Při pohledu na dvoumístný Me 262 z nadace Collings Foundation si řekněme, že Němci za války používali dvoumístné verze pro dvě základní oblasti použití. Primárně vznikla dvoumístná verze cvičná, ale některé z cvičných strojů byly konvertovány na noční stíhací, přičemž se jim na přídi objevily charakteristické stromečkové antény radaru FuG 218 Neptun.
Autor: Christopher Ebdon, CC BY-NC-SA 2.0
A jako poslední si ukážeme repliku, kterou potkala „degradace“ na statický exponát pro Evergreen Aviation & Space Museum. Za pozornost stojí například malé neřízené raketové střely pod křídlem, samozřejmě také nefunkční. Za války se tyto střely používaly proti spojeneckým těžkým bombardérům.
Autor: Aaron Headly, CC BY 2.0