Pilot s bombardérem vyrazil do centra Londýna. A proletěl Tower Bridge

Kdo se v pátek 5. dubna 1968 v poledne pohyboval v centru Londýna, nemohl věřit svým očím a uším. Těsně nad věžemi Londýna, a dokonce i mezi nimi, se pohyboval proudový bojový letoun, který tam opravdu neměl co dělat.
Hawker Hunter v barvách Královského námořnictva

Hawker Hunter v barvách Královského námořnictva | foto: Wikimedia commons

V dubnu 1968 slavilo královské letectvo Royal Air Force (RAF) 50. výročí svého vzniku. K jeho zformování došlo 1. dubna 1918 sloučením dvou původních leteckých sborů Royal Flying Corps (RFC) a Royal Naval Air Service (RNAS).

V době svého vzniku po skončení 1. světové války se jednalo o největší letectvo na světě. Tradici dále posílily události 2. světové války, kdy v jeho řadách bojovali i českoslovenští letci (například v 311. bombardovací peruti). Po válce ovšem RAF čekala samozřejmě léta mnohem hubenější. Přerod do nové podoby neprobíhal hladce.

Bolavým bodem se stala mimo jiné i reorganizace britské armády zahájená v roce 1957, kterou v tzv. Bílé knize o obraně představil tehdejší ministr obrany Duncan Sandys. Naplňování její podstaty mělo v dalších letech hluboké dopady na všechny aspekty obranného průmyslu, nejvíce postižen byl ovšem britský letecký průmysl.

V britském letectvu byl na místo stíhacích letadel kladen větší důraz na protiletadlové řízené střely. Reorganizace však byla (jak už to tak bývá) především jedno velké politikum. Letecký personál trpěl nejen malým náletem, v jehož důsledku docházelo v 60. letech k nárůstu počtu nehod, ale i ztrátou motivace.

Problémy se výrazně dotkly i plánovaných oslav výročí 50. založení RAF. Ještě počátkem roku 1968 se předpokládalo, že proběhne nácvik na tradiční oslavy, které vyvrcholí zlatým hřebem – slavnostním průletem formací desítek letadel nad středem Londýna.

Jenže čím více se blížilo datum přeletu, tím bylo jasnější, že vláda premiéra Harolda Wilsona se k výročí staví lhostejně a tradiční defilé nepovolí. Na místo toho se hovořilo o pokračujícím rušení základen a propouštění personálu. V roce kulatého výročí měla historický odkaz bohaté historie RAF připomenout jen slavnostní královská večeře a pěší průvody na jednotlivých základnách. Mezi členy personálu to obavu z budoucnosti jen dále prohloubilo.

Pollock na scénu

Nejinak tomu bylo i u 1. stíhací perutě RAF, založené 13. května 1912 jako jedna z nejstarších perutí původního Královského leteckého sboru, Royal Flying Corps (RFC). V roce 1968 byl její domovskou základnou West Raynham v oblasti Norfolk, severozápadně od Londýna. Jako jeden z operační velitelů perutě zde působil dvaatřicetiletý kapitán Allan Pollock.

Pollock vstoupil do služeb RAF v roce 1953 a záhy se projevil jako nadaný pilot. Své zkušenosti sbíral na proudových strojích De Havillandech Vampire, Venome, ale i v akrobatickém týmu týmu Yellowjacks utvořeného v roce 1963 nejlepšími instruktory létání, mezi které tou dobou Pollock patřil. Tým, který létal na britských letounech Folland Gnat T.Mk.1 citrónově žlutého zabarvení, se stal se základem pro vznik mnohem slavnějšího akrobatického týmu Red Arrows, ke kterému došlo v roce 1965.

Pollockovým nadřízeným neušly ani jeho velitelské schopnosti. V Německu a na Středním východě proto sloužil jako pobočník leteckého maršála sira Humphrey Edwarda-Jonese. Pro své pilotní schopnosti se stal také držitelem vzácného odznaku pilotů rychlých proudových letounů RAF.

Hawker Hunter verte FGA.9 XJ642 'L' z 54. perutě v roce 1968. Ve stejné verzi letouny seděl Allan Pollock.

Oslavné nálety

Kapitán Pollock byl přesvědčený, že půlstoletí královského letectva se musí připomenout něčím mnohem významnějším než jen nástupy a pochodem kolem řídící věže. Po několik týdnů se snažil získat souhlas pro tzv. tréninkové nálety nad vybrané základny.

Součástí „oslavných bombardovacích náletu“, které měly svoji tradici, bylo vypouštění letáků a rolí toaletního papíru z útrob letadel Hawker Hunter FGA.9. Zatímco letáky s tématikou historie 1. perutě (vždy jich bylo 57, tedy stejný počet jako let od jejího vzniku) byly pro výsadek umístěné do prostoru klapek. Kotouče toaletního papíru čekaly na svoji příležitost v dutině pod vzduchovou brzdou v zadní části trupu letounu Hawker Hunter FGA.9.

Pollockův Hawker Hunter FGA.9 výrobního čísla S4/U/3318 nesl registraci XF442. Jednalo se o verzi určenou k pozemním útokům, schopnou nést dvě pumy po 454 kg, nebo pod každým křídlem po zásobníku s neřízenými raketami. Firma Hawker vyrobila celkem 144 letounů varianty FGA.9, přičemž 12 z nich bylo modifikováno ze starších stíhacích verzí F.6. To byl případ i Pollockova Hunteru. Letouny Hunter byly úspěšně exportovány do 23 států světa.

Prvního dubna Huntery 1. perutě „slavnostně“ bombardovaly základny Wattisham, Coltishall, Chivenor a Valley. Akce dopadla na výtečnou a zásahy byly přesné.

Velitelé základen Wattisham a Coltishall si na druhý den stěžovali na nebezpečné létání, špatný příklad a jakési „smetí“, které tam piloti Hunterů zanechali. Naopak z Chivenoru a Valley dorazily do West Raynhamu blahopřejné telegramy.

Druhý den byla 1. peruť na oplátku recipročně přepadena, i když bez odvetného bombardování. Jenže to bylo vše. Kromě průvodu v několika městech se pro letce nic neorganizovalo, žádný tanec k výročí, žádná party, ale ani tradiční půlden volna. Vláda výročí vědomě ignorovala a k ní se přidal i tisk. Celostátní oslavy nahradil pocit frustrace.

Specifikace (Hawker Hunter FGA.9)

Technické údaje:

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 10,26 m
  • Délka: 13,98 m
  • Výška: 4,01 m
  • Nosná plocha: 32,42 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 6527 kg
  • Vzletová hmotnost: 8051 kg
    s přetížením: 11 158 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Rolls-Royce Avon 207
  • Tah motoru: 45,127 kN

Výkony:

  • Maximální rychlost: 1150 km/h
  • Dostup: 16 276 m
  • Dolet: 787 km
    s přídavnými nádržemi: 2983 km

Výzbroj:

  • 4 × revolverový kanón ADEN ráže 30 mm, každý se zásobou 150 nábojů
  • pumy či jiná výzbroj na čtveřici podkřídlových závěsníků (dvojice vnitřních má únosnost do 454 kg každý, vnější do 227 kg)
Hawker Hunter

Bod zlomu

Na čtvrtek 4. dubna byla 1. peruť RAF pozvána k návštěvě základny v Tangmere v západním Sussexu. Základna, která byla předválečným působištěm 1. stíhací perutě, měla být v brzké době uzavřena (nakonec k tomu došlo v roce 1970).

Tangmere za války sloužila jako středisko letů SOE, Special Operations Executive. SOE – Oddělení pro zvláštní operace bylo zvláštní sekcí britské zpravodajské služby MI6 založené na popud Winstona Churchilla, zaměřené na vedení boje nestandardními metodami. Ke svému osudovému letu do zajetí odsud v roce 1941 startoval slavný beznohý pilot Douglas Bader. Po válce zde RAF umístila školu velitelů stíhacího letectva, ale sloužila i k provádění rychlostních letů. Byla zde také ustanovena celá řada rekordů.

Slavnost, které se zúčastnila vybraná skupina letců dorazivší na Hunterech, obnášela i jinde zapovězený průvod městem. V Chichesteru byly ulice naplněné davy natěšených lidí. Pohostinnost příslušníků základny byla vynikající a během hangár party, kterou svojí účastí poctili starosta města Chichestr i letecký maršál „Micky“ Martin ze slavné 617. perutě „Dam Busters“ (pozn.: jednalo se o peruť, která v březnu 1943 provedla unikátní nálet na přehrady v německém Porůří), proteklo kromě šampaňského i hodně vzpomínek a emocí. Muži i ženy v modrých uniformách vzpomínali slavných tradic, vzrušeně komentovali jejich vědomé popření i neutěšený stav letectva.

Na Allana Pollocka to hluboce zapůsobilo. Když se na druhý den usazoval do kabiny svého Hunteru XF442, měl svůj čin předem do detailu promyšlený a naplánovaný. Rozhodl se, že po startu se od čtyřčlenné skupiny vracející se domů oddělí a „odskočí“ si nad Londýn, kde provede vlastní defilé. Aspoň tak zúročí zkušenosti v přízemním bombardování a navigaci.

Pollockova peruť se 18. března 1967 účastnila velmi neobvyklé operace za účelem potopení ropného tankeru Torrey Canyon, který s nákladem 120 tisíc tun ropy ztroskotal u západního pobřeží anglického Cornwallu a způsobil ekologickou katastrofu. Pokusy o zmírnění škod zahrnovaly bombardování vraku letouny Royal Navy a Royal Air Force.

Pollockova letka Hunterů bombardovala loď napalmem, který měl vznítit rozlitou ropu, kterou jinak hasil vysoký příliv. Vypadalo to, že námořnictvo i letectvo se ohledně množství použité munice poněkud nechaly unést. Způsob zásahu se stal později předmětem vyšetřování.

Odhodlaný pilot si na čtvrtmilionové mapě načmáral nahrubo bez pravítka trasu svého letu i časové značky pro různé úrovně rychlostí…780, 670, 390 km/h, k tomu přepočítal množství paliva, které na svém dobrodružství spotřebuje. Mapu pak zastrčil do velkých kapes své kombinézy, spolu s automapou AA pro oblast Londýna. Kamarádům však o svém záměru nic neprozradil. Tušil, co ho po přistání čeká, a nechtěl je do očekávaných problémů zatáhnout.

Dva Hakwer Huntery ve formaci za Mirage III. Všechny stroje patří šývarskému letectvu

Jde se na to!

Bylo 11:40 h, když se čtveřice Hunterů odlepila z dráhy v Tangmere. Krátce po zformování skupiny začal Pollock zaostávat, pozvolna snižoval výšku, a zatočil na sever. Frazeologickým vysíláním naslepo oznámil ztrátu vizuálního kontaktu a problémy s rádiem. Sestupem do přízemní výšky pak nad lesnatou krajinou Sussexu dokonale využil hnědozelenou kamufláž svého stroje.

První „zastávkou“ bylo tovární letiště Dunsfold, kde firma Hawker vyráběla svá letadla a kde v roce 1966 byla produkce Hunteru ukončena. Pollock se předpisově ohlásil a nad dráhou 07 provedl nízký průlet, pak zatočil na sever a za dvě minuty se ocitl na zásadním bodě obratu, nad oblastí jezer šest kilometrů jižně od okraje letiště Heathrow.

Zorientoval se podle Temže a v padesáti metrech pokračoval ve východním směru. Jeho oči přitom kmitaly ze strany na stranu ve snaze odhalit případný provoz, zejména vrtulníky. Aby způsobil co nejméně hluku, snížil rychlost na 390 km/h a vytáhl klapky. Panovalo bezvětří, s bezoblačnou oblohou a zářivým sluncem. Turistická mapa nebyla zapotřebí. Počasí přímo vybízelo k návštěvě Londýna!

Po většinu letu kopíroval Pollock zákruty Temže, pouze při přeletu Richmondského parku nechal nahnědlou řeku po levé straně a zpátky se zařadil nad mostem Putney. A pak to šlo rychle: přístaviště v Chelsea, most Vauxhall a najednou tu byla budova parlamentu, věž Big Ben i široká třída Whitehall lemovaná vládními budovami. Záměr přiblížit se tiše a co nejdiskrétněji se Pollockovi vydařil. Ve volnoběžném režimu byl jeho Hunter velmi tichý.

O to větší překvapení nastalo, když se nad Westminstrem v plné síle 45 kN začal prosazovat motor Rolls-Royce Avon 207. Poslancům, lordům i ministrům se třásla půda pod nohama zrovna v okamžiku, kdy Big Ben odzváněl poledne. Bylo to symbolické načasování.  Pollockovi bylo jasné, co ho po přistání čeká, rozhodl se ovšem, že RAF o sobě musí dát vědět!

Pollock doslova hobloval střechy Westminsteru, ale od Buckinghamského paláce se držel v dostatečně uctivé vzdálenosti. Dokonalý profil zatáček mu navíc narušovala přes sto metrů vysoká budova Millbank. Snažil se rozeznat Downing Street 10, aby upravil poloměr zatáčky, ale úzkou a k tomu slepou ulici nedokázal v rychlosti bezpečně rozpoznat. Během poslední ze tří 360stupňových zatáček překontroloval stav paliva a rozhodl se pro návrat. Na místo přímého návratu přes hustě obydlené centrum raději znovu zvolil let nad řekou.

Po třetí zatáčce se srovnal s Temží a výrazně snížil výšku. Jak později prohlásil: „U památníku RAF jsem si málem namočil křídla.“ Po tak hlučném představení už nešlo být nenápadný. Most Waterloo přeletěl v pravém náklonu, po srovnání zaznamenal katedrálu sv. Pavla obklopenou lešením, následovaly mosty Blackfriars, Southwark, London a pak se před ním v bezpečné vzdálenosti zaskvěl majestátní Tower Bridge. Jak Allan Pollock ve svém životě mnohokrát vyprávěl:

„Když jsem Tower Bridge zaznamenal, byla moje rychlost zhruba 670 km/h a vůči dráze mého letu byl v takové vzdálenosti, že bych ho bez problémů stihl přeskočit. Na bezpečné rozhodnutí jsem měl čas. Jenže ve mně se probudil dravčí instinkt pilota stíhacího bombardéru. Padlo ve mně rozhodnutí, že proletím mezi mostními věžemi. V životě totiž platí jedna věc. Když už si připustíte, že té „srandy“ bylo dost, objeví se před vámi nečekaná výzva, výjimečnější než ta, ke které jste se předtím odhodlali. Řekl jsem si, ať jde všechno k čertu. Stejně byla má letecká kariéra v troskách! Jen mírně jsem upravil směr a odhadl, že výška mi bude stačit. Vybavuje se mi, že od severu na jih zrovna na most najížděl červený doubledecker a já v poslední chvíli myslel, že urazím směrovku a instinktivně jsem se přikrčil!“

Nebyl to první průlet letadla mezi věžemi mostu (viz box na konci textu), samozřejmě šlo o zcela výjimečnou podívanou. Průlet Hunteru udiveně sledovali lidé na nábřežích i z okolních budov. Podivovali se přitom nejen nad extrémně nízkou výškou letu, ale i nad tím, že slavnostní průlety se vždy prováděly od východu na západ, jenže tentokrát tomu bylo obráceně! Jedinou újmu utrpěl cyklista při pádu z kola, který na své mírumilovné projížďce nečekal, že bude zaskočen řevem proudového motoru Rolls-Royce. Ke cti kapitána Pollocka slouží, že roztržené kalhoty dotyčnému později ochotně zaplatil.

Schéma London Bridge. Pollock proletěl mezi oběma mostními věžemi. Jak se můžete přesvědčit, tento prostor má rozměry 200 x 110 stop, tedy 61 x 33 metrů.

Pollock následně kopíroval Temži až ke Greenwich, za kterou nastoupal do větší výšky a svého „Lovce“ stočil na sever. Dalšími body obratu byly Hornchurch, Clacton na východním pobřeží, kde následovala změna směru letu na sever. Stále se držel nízko, aby neohrozil letadla na příletu k Heathrow od kanálu La Manche.

Mezitím začala být po troufalém pilotovi na zemi i ve vzduchu velká sháňka. Pollock na své cestě do profesního zatracení ještě přepadl základny RAF Wattisham, Lakenheath a Marham. Řídícím na věži se vždy ohlásil volacím znakem RAF 01, Romeo Alpha Foxtrot 01. Než „věžníci“ stihli rozpoznat, o co se jedná, Hunter jim zmizel za obzorem. Jak zní jedno vábivé pořekadlo: když do pekla, tak na pořádný kobyle!

Doma a navždy na zemi

Nad hangáry v domovském West Raynhamu provedl Pollock slavnostní výkrut, a přistání s efektním odhozem padáku. Jak vzpomínal: „Čekal jsem uvítací komisi, ale svým přistáním jsem zprávu o incidentu v centru Londýna předešel. Seděl jsem v kokpit a vychutnával si zvukovou kakofonii, kterou vydávaly chladnoucí lopatky turbíny. Mechanika jsem požádal, aby mi u sebe schoval mé věci a půjčil si od něj sirky. Počmáranou čtvrtmilionovou mapu jsem stihl spálit do příchodu nadřízených. Pro vyšetřování, které následovalo, by to nebyla vhodná relikvie. Ještě jsem stihl zavolat svým rodičům a manželce, povědět jim o svém činu s tím, že budu zcela jistě na několik dnů zadržen a že za žádných okolností nesmí tisku poskytnout rozhovor.“

Pollockovi přímí nadřízení brali záležitost s chladnou hlavou. Koneckonců naplnil slova vtisknutá do emblému 1. perutě, která zní „In omnibus princeps“ – Ve všem první! Dokonce se jim ulevilo, když zjistili, že Whitehall není posetý letáky nebo jiným „vládním majetkem“. Nakonec to byl sám Pollock, kdo navrhl, že by měl být zatčen a umístěn do cely, ve které zůstal dva dny.

Zde jej navštívil vojenský psychiatr, který konstatoval, že je plně při smyslech a schopen vojenského soudu. V domácí detenci se jeho zdravotní stav začal zhoršovat. Po převezu do nemocnice RAF ve Wroughtonu mu lékaři diagnostikovali oboustranný zápal plic. V době, kdy užíval silnou medikaci, byla jeho 1. peruť vyslána do Libye.

Politici i představitelé armády se rozcházeli v názorech na řešení případu. Zatímco například londýnská policie jej chtěla postavit před civilní soud (velitel policie hřímal do tisku, že došlo k ohrožení chodců na mostě), armáda usilovala o soud vojenský. Strany se k tomu rozcházely v meritu žaloby.

V Dolní sněmovně byl předložen všestranný návrh na podporu kapitána Pollocka, který podepsalo šest poslanců. Mezitím do West Raynhamu přišly stovky gratulací z civilního i vojenského prostředí ve formě dopisů a telegramů, ale dorazil i sud piva věnovaný zaměstnanci letecké společnosti BOAC.

I když vojenský psychiatr došel k závěru, že kapitán Pollock je dostatečně při smyslech, aby stanul před vojenským soudem, nikdy se tak nestalo. Případ troufalého letce se stal součástí politické hry. Nepopulární vláda Harolda Wilsona rozhodně nestála o to, aby kapitán Pollock před soudem vypovídal.

Představa, že se v soudní síni budou veřejně rozebírat jeho vyhraněné názory na bojovou efektivitu královského letectva, ale i neexistenci oslav, pro ni byla nepřijatelná. Vzhledem k většinové míře sympatií, které kpt. Pollock svým činem ve společnosti vyvolal se dalo předpokládat, že z něj novináři vyrobí hrdinskou postavu a soud pro vládu vyzní trapně.

Začátkem května se uskutečnilo pětidenní důkazní řízení jeho případu. Dne 31. května 1968 rozhodl letecký maršál Sir Thomas Prickett, na základě lékařského doporučení, nepostavit kapitána Pollocka před válečný soud, ale definitivně jej vyřadit z vojenského letectva. Jeho zdravotní stav by se procesem údajně jen zhoršil, a to jak bezprostředně, tak dlouhodobě.

Zcela bez skandálu se to neobešlo. Týdny před Prickettovým rozhodnutím se však o skandál v tisku postaral náměstka ministra letectví, který předvídal zjištění lékařské komise. A to i přesto, že ta v té době nebyla oficiálně jmenována. „Až se uzdraví, předstoupí před lékařskou komisi, očekává se, že bude vyřazen z RAF,“ prohlásil náměstek.

Do civilu

Kromě soudu byla kapitánu Allanu Pollockovi odepřeno i právo setkat se s vyšším velícím důstojníkem a své jednání vysvětlit. V rámci RAF se toto právo zpravidla neodpírá. Bylo mu doporučeno, aby raději přijal návrh na invaliditu a s tím spojené vyplácení malého příspěvku.

V opačném případě mu bude královniným výnosem bez formálního disciplinárního řízení bez náhrady vymazána služba v RAF. Kapitán Pollock se po všech úvahách rozhodl nabídku přijmout s tím, že se bude bránit později. Když se však o případ začal znovu zajímat, zjistil, že jeho zdravotní dokumentace k případu „záhadně“ zmizela.

Allan Pollock v civilu pracoval v exportu automobilových firem Ford a výrobce hasičských vozidel Dennis. Schopnost názorově se prosadit, kterou v RAF demonstroval, se mu v novém zaměstnání nepochybně velmi hodila.

Osudový Hawker Hunter FGA.9 XF442 byl v dubnu 1982 pod imatrikulací J-742 převeden do chilského letectva Fuerza Aérea de Chile. O měsíc později stroj fatálně havaroval poblíž města Antofagasta na severu Chile. V tu samou dobu zaslala RAF kapitánu Allanu Pollockovi dopis, ve kterém jej navždy zprostila jakéhokoliv provinění za jeho čin.

Allanu Pollockovi je dnes 84 let a se svojí ženou Patrícií žije v malém domku v Surrey. Jedna věc se mu jako aktérovi naprosto výjimečného leteckého kousku musí přiznat. Navzdory vládnímu odmítání oslavit 50 let existence RAF si díky němu toto výročí připomněli i ti, kterým by za větší vzpomínku nestálo.

Historie průletů Tower Bridge

První průlet konstrukcí Tower Bridge se odehrál 10. srpna 1912, kdy Frank McLean (držitel teprve 21. pilotní licence ve Spojeném království) proletěl mezi oběma věžemi s hydroplánem Short Empire S.33. Na své cestě na obchodní schůzku v centru Londýna pak podlétl (!) zbývající mosty až k Westminsteru. Nebezpečný kousek si chtěl zopakovat i na zpáteční cestě, ale zvedl se příliv a policie, která si na něj počkala, jej i s hydroplánem nechala po řece z Londýna odtáhnout.

Frank McLean při průletu Tower Bridge 10. srpna 1912

Existuje třicetisekundový filmový záznam British paté, datovaný mezi roky 1914-1918, který zachycuje průlet jednomotorového dvojplošníku skrze Tower Bridge oběma směry. Záznam průletu byl pořizován i z paluby letounu. V období 1. světové války mělo údajně dojít k několika stejným incidentům.

Další známý průlet uskutečnil v roce 1919 Australan kapitán Sidney Pickles s hydroplánem Fairey III. Létání pod a skrze Tower Bridge bylo krátce poté postaveno mimo zákon.

Přesto došlo k dalším incidentům. V roce 1931 rozprášil chodce na mostě „šílený major“ Christopher Draper ve svém letounu Puss-Moth. Předmětem „náletů“ se toho dne staly další dva mosty. Původně jich mělo být všech 14, ale počasí Draperovi jeho plán překazilo. Draper byl prvoválečným leteckým esem a svým činem chtěl upozornit na špatnou vládní politiku zacházení s veterány. Byl podmínečně odsouzen na 12 měsíců.

V roce 1951 se mezi věžemi proletěl Frank Miller, který byl pokutován částkou jednoho sta liber. Předtím se však vsadil se svým synem o kapesné třicet pět šilinků, že tak učiní. (Jedna libra přitom měla 20 šilinků.)

Na jaře roku 1952 došlo na mostě k neobvyklému „vzduchoplavebnému“ incidentu. Hlídka na jedné straně mostu umožnila vjezd autobusu linky č.78 na zvedající se platformu mostu. Řidič Albert Gunter však jeho pomalé zvedání hned nezaznamenal, a když si situaci uvědomil, byl za bodem možného obratu. Raději tak šlápl na plyn. Červený doubledecker přeletěl dvoumetrovou rozevírající mezeru jak ve zpomaleném filmu a bezpečně, i když tvrdě, dopadl s dvanácti cestujícími na protilehlé straně. Za svoji včasnou reakci dostal Gunter od dopravních podniků odměnu ve výši deseti liber.

„Šílený major“ Draper svůj kousek zopakoval 5. března 1953 na zapůjčeném hornoplošníku Auster. Tentokrát svůj plán dotáhl do konce a podletěl 15 mostů. Byl vyšetřován a hrozilo mu až šest měsíců vězení. Nakonec vyvázl jen s úhradou soudních výdajů. Pilotní licence mu byla odebrána až v roce 1964.

Mezi smutné incidenty se řadí událost z 31. července 1973. Burzovní makléř Peter Wiliam James Martin se rozhodl spáchat sebevraždu na palubě zapůjčeného letounu Beagle B.121 Pup Series 1. Manželka, kterou před vzletem o svém činu telefonicky informoval s tím, že chce narazit do Tower Bridge, ihned zalarmovala policii. Martin však k mostu dorazil dříve, než policie stihla oblast uzavřít. Dvakrát mostem proletěl, proháněl se nad centrem Londýna, pak nastoupal a zmizel na sever. Pozdě téhož dne byl letoun nalezen daleko na severu v oblasti Keswick. Podle svědectví se stroj řítil k zemi na plný výkon ve střemhlavém letu.

V roce 1975 podletěl Tower Bridge a most Waterloo Michael Devyea, který ke svému činu startoval z Biggin Hill v zapůjčeném Piperu Cherokee 180.

Allan Pollock tedy nebyl první, kdo průlet mostní konstrukcí Tower Bridge uskutečnil. Byl ale první a zároveň i poslední, kdo akci provedl s proudovým letadlem.

  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 41 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

v diskusi je 8 příspěvků

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Bude startovat naposledy

v diskusi jsou 4 příspěvky

28. března 2024  15:36,  aktualizováno  19:54

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 41 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 34 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...