Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPodle historika jde o dokument, který zaujme už svou formou. „Je na něm uvedeno, že byl vytvořen v jediném exempláři. Pravděpodobně nebyl kopírován ani předán dál,“ říká Prokop Tomek. Zápis pořídil Vratislav Vajnar – tehdejší Husákův tajemník a pozdější ministr vnitra.
A právě tento záznam podle Tomka popisuje scénu, která do obrazu „suverénního“ Československa příliš nezapadá.
„Dne 25. května 1983 přijeli náhle dva představitelé sovětského režimu. Už v avízu jejich návštěvy je uvedeno, že si nepřejí, aby byl jejich příjezd medializován. V podstatě tedy přijeli tajně,“ popisuje historik v Rozstřelu.
Do Prahy dorazil náměstek sovětského ministra obrany Sergej Fjodorovič Achromejev a náměstek ministra zahraničí Viktor Fjodorovič Malcev. Husákovi oznámili, že Sovětský svaz bude reagovat na rozmísťování amerických raket Pershing v západní Evropě. A součástí této „reakce“ má být i Československo.
„Sovětská strana měla reagovat tím, že umístí podobné zbraně i na území států mimo Sovětský svaz – konkrétně v NDR a Československu. To přišli Husákovi sdělit,“ shrnuje Tomek.
Vyjednávání? Spíše oznámení
Podle historika je zásadní tón celé schůzky. „Forma jednání je opravdu spíše oznámení,“ říká jednoznačně.
Sověti navíc přidali psychologický tlak. Den předtím navštívili Ericha Honeckera v NDR a ten s rozmístěním souhlasil. „Husák se ocitl ve velmi těžké pozici. Pokud by nesouhlasil, postavil by se do rozporu s jiným satelitním režimem,“ vysvětluje Tomek.
Výsledek? „V zápisu stojí, že pokud to bude nutné, Husák s tím souhlasí.“ Z dokumentu zároveň vyplývá přísné utajení. „Je tam výslovně uvedeno, že si má informaci nechat pro sebe,“ upozorňuje historik.
Přesto se už během léta rozběhly konkrétní přípravy. „Hledala se lokalita, připravovaly se objekty,“ říká Tomek. Tedy zásadní kroky s dopadem na území státu – bez veřejné debaty a bez skutečného mezistátního vyjednávání.
Tři sklady a nepřímé přiznání
Tomek pak zareagoval v Rozstřelu i na dlouhodobou kontroverzní otázku: byly už před rokem 1983 na československém území sovětské jaderné hlavice?
Historik připomněl, že v 60. letech vznikly tři tajné sklady jaderné munice. Postavila je československá strana, ale následně byly předány do správy Sovětů. „Jeden je dnes otevřený jako muzeum – Míšov v Brdech. Další dva jsou u Lovosic a u Bělé pod Bezdězem,“ vyjmenovává.
Přímý důkaz o uložených hlavicích podle něj chybí. O to významnější je však formulace v zápisu ze schůzky v roce 1983: „Způsob ochrany jaderných hlavic by zůstal stejný jako dosud.“
„Dne 25. května 1983 přijeli náhle za Husákem dva představitelé sovětského režimu,“ říká v Rozstřelu moderátoru Vladimíru Vokálovi historik VHÚ Praha Prokop Tomek.
„To je velmi silná nepřímá indicie. Jsem tedy na základě toho přesvědčen, že hlavice zde byly. Nedávalo by smysl stavět sklady, které by zůstaly prázdné,“ říká historik, byť připouští i variantu jejich dočasného dovážení v době zvýšeného napětí.
Raketové systémy, které měly být v Československu rozmístěny, nebyla betonová sila známá z obrazů studené války. „Šlo o mobilní odpalovací zařízení umístěná na těžkých podvozcích. Byla ukryta v tunelech a úkrytech. V případě odpalu by vyjela na předem určené místo,“ vysvětluje Tomek.
Kousek od Prahy byly sklady plné jaderné munice. Řídili je z Moskvy |
Sovětský návrh předložený Husákovi počítal s rozmístěním jedné až dvou brigád operativně taktických raket – tedy s 24 až 36 odpalovacími zařízeními. Realita byla o něco nižší.
„O Vánocích roku 1983 dorazila do Hranic 122. raketová brigáda ze Sovětského svazu s 24 odpalovacími zařízeními a 39 raketami OTR-22 Temp-S,“ uvádí historik.
Konec přišel ve Washingtonu
Pro tuto jednotku byla vybudována tři palebná postavení, takzvané „Točky“, ve vojenském prostoru Libavá – Přáslavice, Stará Voda a Zelený kříž. Brigáda přitom nebyla součástí Střední skupiny sovětských vojsk, ale podléhala přímo velení v Sovětském svazu.
Raketové systémy byly zlikvidovány po podpisu smlouvy mezi Ronaldem Reaganem a Michailem Gorbačovem v prosinci 1987. „Byla zničena celá kategorie těchto raket. A je třeba dodat, že u nás nikdy nebyly SS-20, jak se často tvrdilo,“ zdůrazňuje Tomek.
Vojáci střežili tajný bunkr v Brdech, ukrývali v něm jaderný arzenál |
Podle Tomka má zápis z jednání mezi Husákem a dvěma sovětskými funkcionáři širší význam. „Upřesňuje, jak probíhalo rozhodování uvnitř sovětského bloku. Ukazuje způsob, jak Moskva jednala se svými satelity,“ říká.
„Nebyli jsme suverénní stát, byli jsme lokajové Moskvy?“ zeptal se v závěru moderátor Vladimír Vokál. A historik souhlasil bez váhání: „Přesně tak.“
