Hypersonické zbraně
Snad žádné odvětví vojenského průmyslu není zatíženo tolika všeobecně zažitými omyly, jako vývoj hypersonických zbraní. Obecně se za hypersonickou zbraň považuje taková, která letí rychlostí vyšší, než je pětinásobek rychlosti zvuku. Výhody tak vysoké rychlosti jsou zřejmé. Střela letí k cíli mnohem kratší dobu, protivník tak mám mnohem méně času na přípravu obrany proti ní.
Protiletadlové raketové systémy, které brání velké aglomerace, sice dosahují velmi vysokých rychlostí, ale ani ty nezaručí správné zachycení manévrujících hypersonických cílů. Už proto, že vypočítat v reálném čase kolizní kurz dvou takto rychle se pohybujících těles, vyžaduje opravdu značný výpočetní výkon, na jehož vybudování je třeba vynaložit nemalé náklady. Úplně stejný problém pak mají protiraketové kanónové systémy kategorie CIWS, které se starají typicky o ochranu nejvýznamnějších typů lodí.
Ruské vojenské námořnictvo provedlo další test nové hypersonické střely Zirkon, tentokrát poprvé odpálené z ponorky. (4. října 2021)
Rusové však velmi umně propagandisticky využívají všeobecné neznalosti způsobů použití hypersonických zbraní, a tak v západní společnosti zaseli před těmito zbraněmi obavu, plynoucí z údajného významného předstižení západních výrobců těmi ruskými. Rusku se nedá upřít, že už od sovětských dob zkoumá principy použití hypersonických zbraní velmi důkladně. Nedává (a ani nemůže dát) však na výzkum tolik peněz, jako západní armády.
Pro srovnání Spojené státy úspěšně ukončily svůj program hypersonické střely X-51 Waverider v květnu 2013 poté, co střela splnila všechny požadované parametry, jak ohledně rychlosti letu, tak výdrže. Od té doby Američané svůj program rozvinuli do několika podprogramů, které zkoumají různé agentury NASA i americké armády, a to ve spolupráci s hned několika zbrojařskými koncerny. Rusko naproti tomu dovyvinulo svou verzi X-51, nazvanou 3M22 Zirkon, v roce 2020 a přes prohlášení vrcholných představitelů státu i armády o sérii úspěšných testů, ji dodnes nezavedlo do výzbroje.
Ačkoli se dá očekávat, že se tak stane, používá přesto ruská propaganda ve vztahu k hypersonickým zbraním stále stejné zmýlení pojmů. Typickým příkladem tohoto zmýlení je přitom střela Ch-47M2 Kinžal. Tato raketa, ruskými zdroji označovaná za hypersonickou, byla použitá i v probíhající válce a stejně jako v předchozích případech se mainstreamová média na Západě předháněla v bombastických oznámeních tohoto „přelomového momentu války na Ukrajině“.
Hypersonický Kinžal přitom není ve skutečnosti nic jiného, než mírně upravená balistická raketa Iskander, která však není odpalována ze země, ale namontována na letoun MiG-31 a vypuštěná ze vzduchu. Zde se po odpálení chová úplně stejně, jako jakákoli jiná balistická raketa. Vystoupá do výšky a když jí dojde palivo, doslova spadne na cíl. Spadne sice skutečně hypersonickou rychlostí, ale té dosahuje 99% všech balistických raket už od 2. světové války.
Letoun MiG-31 ruské armády se střelami Kinžhal na snímku z letecké základny v Sýrii v červnu 2021
Ano, dokonce i německá V-2, raketa, kterou Hitler odpaloval na Londýn, dosahovala hypersonické rychlosti. Označování rakety Ch-47M2 za „hypersonickou“ je proto chybné. Z hlediska zbraňových systémů lze považovat za skutečně hypersonickou jenom střelu, která je schopná takto vysoké rychlosti udržet při horizontáním letu, a to Ch-47M2 nedokáže. Stejně „hypersonický“, jako je ruský Kinžal, je tedy například i váš klavír. Stačí ho jen shodit z dostatečné výšky.
