 |
V březnu 1945 narušilo přípravy českých odbojářů k povstání rozsáhlé zatýkání. Přesto se brzy podařilo zpřetrhané svazky obnovit a lidi aktivizovat. Velení vojenské organizace se ujal generál František Slunečko, krycím jménem Alex, který se skrýval na Mladoboleslavsku.
Seriál o pražském povstáníPřipravili jsme pro vás šestidílný seriál věnující se vybraným událostem z konce války, které se souhrnně nazývají pražské povstání. První díl „Rozhlas volá o pomoc, mizí německé nápisy. Začalo pražské povstání“ si můžete přečíst zde. |
Dne 23. dubna se do hlavního města přesunul velitel výsadku Platinium-Pewter kapitán Jaromír Nechanský s podporučíkem Jaroslavem Klemešem, který obsluhoval radiostanici Anna. Měli zajistit přijetí vojenského materiálu pro Prahu.
Praha Nechanského zklamala. Ukázal to i jeho vzkaz Karlu Veselému-Štainerovi z ilegální Rady tří na Moravu: „Zde to stojí za h... Zde nebylo vojensky uděláno pranic. Politikové se stále dohadují a rozdělují si místa. Zbraně nemáme žádné a zvenku chtějí akce.“
Na podnět Rady tří, ilegální Ústřední rady odborů a čtvrtého ilegálního ústředního vedení KSČ, se už na podzim 1944 začal pomalu formovat vrcholný orgán odboje – Česká národní rada. Dvě hlavní organizace, které ji připravovaly, byly levicové.
„To nebyla náhoda,“ upozorňuje historik Stanislav Kokoška. „Byl to logický odraz stavu domácího hnutí odporu z jara 1945, v němž po rozbití Přípravného revolučního národního výboru gestapem v létě 1944 chyběla ilegální organizace, která by mohla být svou autoritou rovnocenným politickým partnerem komunistů. Jedině Rada tří podporovala Beneše a demokratické principy, avšak její hlavní síly byly převážně na Moravě.“
Albert PRAŽÁK(11. června 1880 – 19. září 1956) Předseda České národní rady profesor dr. Albert Pražák byl vědec a nikoli politik. Pocházel z Chroustovic u Českého Mýta. Na Karlově univerzitě vystudoval slovanskou a germánskou filologii, přednášel na bratislavské univerzitě a potom se vrátil do Prahy. Věnoval se staročeské, slovenské a za války i buditelské literatuře. Jako uznávanou osobnost ho zástupci ilegálních politických stran vybrali ke konci války do čela České národní rady. Když vláda na zákrok Sovětů činnost ČNR ukončila, vrátil se Pražák bez výčitek na univerzitu. Přesto v roce 1946 napsal: „Pražské a mimopražské povstání je krásný a nesmazatelný list našich dějin na konci druhé světové války a nebude nikdy vytržen z mysli dnešního pokolení ani z pamětí pokolení budoucích.“ Po únorovém puči roku 1948 upadl u komunistů v nemilost a dělali mu potíže i při jeho vědecké práci. |
Většina zakládajících členů předsednictva ČNR se poprvé sešla v bytě Josefa Kubáta 24. února 1945. K aktivnější činnosti se probudila koncem dubna. Předsedou ČNR se stal Albert Pražák, vážený literární vědec a nestraník. Místopředsedy za komunisty Josef Smrkovský, za sociální demokraty Josef Kotrlý, za katolíky Vilém Schaffer, za národní socialisty Otakar Machotka a za Revoluční hnutí zemědělců Jaromír Kafka. Funkci generálního tajemníka obsadil odborář Josef Kubát. Tiskové věci dostal na starost komunista Lumír Čivrný. O vojenské záležitosti se staral kapitán Jaromír Nechanský. Vedení magistrátu měl původně převzít sociální demokrat Ladislav Pičman. Ale Josef Smrkovský o své vůli rozhodl, že tam vyšle komunistu Václava Vacka. Ten měl vzhledem k politické naivitě a nezkušenosti Pražáka i některých dalších nekomunistů v ČNR hlavní slovo.
Nechanský sestavil vojenský štáb, který propracoval podrobnosti ozbrojeného vystoupení v hlavním městě; později se stal vojenskou komisí ČNR. Začátkem května komise odhadovala, že bude mít jednotky zhruba v síle 10 tisíc mužů. Pro tuto malou armádu měla shodit zbraně v pražském okolí britská letadla startující z italské základny v Bari.
