 |
V noci z pondělí 7. na úterý 8. května projela Prahou kolona amerických džípů, obrněnců, rádiový vůz, sanitka, nákladní auta, dohromady asi třicet vozů. Mise vedená podplukovníkem Robertem H. Prattem navštívila jak vojenské velitelství Bartoš v Bartolomějské ulici na Novém Městě, tak Toussaintův štáb v Dejvicích. Německého generála podplukovník požádal: „Ukončete boje v Praze a pomozte nám přesvědčit maršála Schörnera, aby se i on vzdal. Třetí říše kapitulovala.“
Prattovým konečným cílem byly lázně Velichovky u Jaroměře, sídlo štábu maršála Schörnera. Mise s ním údajně jednala, podle jiných zpráv maršál uprchl už před tím. Avšak němečtí generálové, kteří ve Velichovkách zůstali, tvrdili, že ztratili spojení s některými útvary, jako je 4. tanková armáda v severních Čechách, a proto jim nemohou dát rozkaz ke kapitulaci.
Zahraniční a domácí odbojKdyž po okupaci ČSR začali prchat lidé na východ, sovětská tajná policie NKVD je uvěznila. Podplukovník Ludvík Svoboda zjistil, že v květnu 1942 bylo ve 20 známých koncentračních táborech 11 322 československých občanů, z toho 240 Čechů, 1 000 volyňských Čechů a přes 10 tisíc Podkarpatorusů. Neoficiální odhady hovoří o nejméně dvojnásobném počtu. Ke Svobodově armádě se jich nakonec dostalo pouze šest tisíc. Samostatný československý prapor v SSSR měl na začátku roku 1943 necelé dva tisíce vojáků, kteří se hlásili k československému občanství. Do této jednotky se rovněž hlásili slovenští vojáci, kteří přeběhli na druhou stranu. Po odvodech volyňských Čechů stoupl jejich počet na 16 tisíc. Po vstupu na osvobozené území přijímal sbor další nováčky. Na východě padlo 4 570 Čechoslováků. Na západních frontách – ve Francii, v Africe, v Německu, v Itálii, v Japonsku a jinde – bojovalo 18 250 našich rodáků (včetně příslušníků vládního vojska a slovenské armády, kteří přešli v Itálii na stranu Spojenců), z nich 3 220 padlo, nebo byli prohlášeni za nezvěstné. Největší ztráty byly u britské RAF: z 1 465 letců jich 531 položilo životy. Předtím ve Francii padlo, či zahynulo 32 letců. „Do československé zahraniční armády vstoupilo celkem 50 050 vojáků, z toho asi jedna pětina mobilizací ve Francii a na Slovensku,“ napsal generál Gustav Svoboda v publikaci Československé válečné hroby v zahraničí. „Na západě jich bylo 18 250 a na východě 31 800. Kromě toho měla československá armáda v Itálii k 22. dubnu 1945 10 200 vojáků. Padlých a nezvěstných vojáků pozemní armády a letectva bylo na západě 3 220 a na východě 4 570, to je celkem 7 790.“ Čechoslováci se rovněž zúčastnili hnutí odporu v různých zemích, kde žili, například ve Francii, Belgii, Nizozemsku, Jugoslávii, Itálii a podobně. Při těchto akcích položilo životy asi 450 lidí, jejichž rodnou zemí bylo Československo. Z Anglie bylo do protektorátu vysazeno 101 parašutistů ve 29 skupinách, více než polovina z nich padla, nebo je Němci popravili. Sověti vyslali na naše území 90 výsadkových skupin se 748 lidmi, většina se rovněž konce války nedožila. Některé prameny se v těchto číslech rozcházejí. Další průzkumy historiků je jistě časem opraví a zpřesní, což platí rovněž pro další výčty z druhé světové války. |
V úterý ráno oznámil moskevský rozhlas, že Rudá armáda prolomila německou obranu u Drážďan a postupuje do Čech. Nikdo však neměl představu, kolik německých linií bude muset ještě překonávat a kdy do Prahy dorazí.
Právě v těch chvílích, kdy vlasovci vyklidili centrum, podnikli Němci dosud nejmohutnější nápor na Prahu – tanky, děly a letadly. Hořely domy i Staroměstská radnice, útočníci obsadili Libeň, Holešovice a Karlín, na Masarykově nádraží postříleli 47 zajatců.
Eisenhower neustále informoval prostřednictvím své mise Antonova o situaci v Praze. V úterý mu předal žádost ČNR o vyslání hloubkových letců, kteří by zabránili útoku esesáků. Moskva neposlala ani svá letadla, ani nedala souhlas Američanům k zásahu jejich perutí.
