 |
Jarní slunce rozehřívá zemi, všude kvetou šeříky. V sobotu 5. května, chvilku po poledních zprávách, ve 12:33 hodin přerušil vysílání pražského rozhlasu přerývavý hlas: „Voláme českou policii do rozhlasu! Střílí se zde!“
Povstání v českých zemíchV Přerově vypuklo povstání 1. května 1945 a Němci je stačili ještě krutě potlačit. Po výzvě pražského rozhlasu v poledne 5. května povstala řada dalších měst: Kladno, Rakovník, Nymburk, Chlumec nad Cidlinou, Nový Bydžov, Semily, Turnov, Úpice, Železný Brod a Jilemnice. Do povstání se zapojilo celkem 130 tisíc lidí plus 14 tisíc partyzánů (zčásti Rusů, Bělorusů a Ukrajinců). Během bojů přišlo o život 11 700 českých mužů, žen a dětí. V dubnu 2015 zveřejnili pracovníci Vojenského historického ústavu zprávu, že po třech letech práce se jim podařilo spočítat, že v Praze zahynulo na straně povstalců 2 898 lidí. Na barikádách v Praze bojovalo přes 31 tisíc lidí. Pražské operace se zúčastnilo na dva miliony sovětských, československých, polských a rumunských vojáků. Na naše území přišlo 150 tisíc Američanů. Němci zde měli 1,25 milionu vojáků a necelých 10 tisíc vojáků bylo maďarských. |
Za minutu pokračoval hlasatel Mančal ještě důrazněji: „Voláme českou policii, české četnictvo, vládní vojsko, každého dobrého Čecha na pomoc českému rozhlasu! Esesáci nás chtějí vyvraždit! Přijďte ihned!“
Ráno zahájil Mančal vysílání nikoli německy a česky, jak se za nacistické okupace vyžadovalo, nýbrž výsměšnou zkomoleninou: „Je právě sechs hodin.“
Od této chvíle mluvili Zdeněk Mančal a jeho kolega Stanislav Kozák podivnou česko-německou hatmatilkou a od osmi hodin už jenom česky. Německou hlasatelku, která přišla přečíst zprávy, nenechali pronést do mikrofonu jediné slovo. Hudební redaktoři zařadili do vysílání zakázané skladby.
Několik skupin rozhlasáků se už dříve domluvilo s ilegálními pracovníky na tom, jak budou postupovat, kdyby vypuklo povstání. Zřejmě o sobě vůbec nevěděly, všechno vyjednávání probíhalo spontánně. V polovině dubna se Mančal dohodl na spolupráci s podplukovníkem Bürgerem z ilegálního pražského vojenského velitelství. Ředitel rozhlasu Zdeněk Morávek se zase domluvil s vysokými důstojníky policie a četnictva na způsobu převzetí vysílacího pracoviště do českých rukou.
Jak se Německo pod nápory Spojenců hroutilo, tak se živelně dávaly do pohybu různé ilegální skupiny.
Už v pátek 4. května v podvečer začali někteří pražští obchodníci a restauratéři zamalovávat na označeních svých podniků německé texty. Dověděli se totiž, že němčinu odstraňují také na železničních stanicích. Ty totiž dostaly okolo čtvrté hodiny anonymní příkaz, že se jako jediný jednací jazyk zavádí čeština.
Třebaže tento podivný rozkaz v noci Němci opět telegraficky zrušili, na dodržování jejich příkazu neměl kdo dohlížet. V sobotu ráno zakázal německý policejní prezident Weidermann městským rozhlasem shromažďování více než pěti osob na ulicích. Ale ani tím se nikdo neřídil.
Čeští úředníci na pražském magistrátu iniciativně převzali správu města do svých rukou a staří příslušníci prvního odboje vytvořili Národní výbor Velké Prahy. O půl jedenácté sdělil Národní výbor obyvatelstvu pouličními tlampači: „Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat. Varujeme všechny Němce před jakýmkoliv zakročením!“ Ovšem ještě ten den se ukázalo, že Národní výbor je příliš osamocený a bez kontaktů.
Na tramvajích se objevily československé vlaječky. Obchodníci a restauratéři vymazávali německé nápisy. Na budově Národního divadla se rozvinuly státní vlajky Československa a Spojenců. Lidé se zastavovali, provolávali slávu doktoru Benešovi a zpívali hymnu. Kolují fámy, že americké tanky projely Berounem a na Ruzyni přistála spojenecká letadla. Čeští zaměstnanci přebírali protektorátní úřady, izolovali Němce a kolaboranty. I na těchto budovách se objevovaly československé vlajky.
