Za Velké války se třinácti československým legionářům poštěstilo státi se příslušníky létajícího personálu francouzského letectva, což se s počty našich letců bojujících na straně mocnářství nedá vůbec srovnat.
Samozřejmě nejvýznamnější personou z tohoto ranku působící na francouzské straně byl Milan Rastislav Štefánik, který to z pohledu hodnostního dotáhl z desátníka po absolvovaném základním pilotním výcviku až na brigádního generála francouzské armády. Štefánik se však ze skupiny létajících legionářů vymykal, jeho pole působnosti bylo mnohem širší a výše položené. Když zůstaneme u letectva, tak měl mimo jiné snahu o vytvoření stíhací eskadrily naplněné československým personálem, což se nakonec nerealizovalo. A právě jedním z našich, kteří na Štefánikovo doporučení zahájili pilotní výcvik, byl i Augustin Charvát.
Charvátova léta předletecká
Augustin Charvát spatřil světlo světa 1. července 1893, přičemž touto událostí poctil vísku Horní Ročov, dnes součást městyse Ročov, čímž danému sídlu nadělil významného rodáka. Tehdy však byl obyčejným chlapcem, který rostl jako z vody. Nedělejme si však iluze, chudoba se vznášela nad většinou obyvatelstva a ani Charvátovi na tom nebyli lépe. Velkou ranou s negativním zásahem do života rodiny byl odchod otce z tohoto světa, jinoch Augustin musel poté zanechat gymnaziálního studia a vyučil se na krejčího.
Po vyučení vyrazil sedmnáctiletý Augustin do světa na vandr, protože jednak těžko bylo v rodném kraji hledati volné místo na trhu v oboru krejčího a jednak zkušenosti získané za hranicemi, když se člověk dokázal poprat na cestě s onucemi, byly snad vždy dobrou devizou pro uplatnění na trhu práce.
Přes krátké angažmá v Berlíně Augustin Charvát nakonec zakotvil v Paříži, která mu učarovala. Živil se jako krejčí a obchodník se zbožím souvisejícím, a to vcelku úspěšně. Tělo utužoval v krajanském sokolském spolku. V roce 1913, když mu bylo dvacet let, musel se jako rakousko-uherský státní příslušník podrobit vojenskému odvodu na rakouském konzulátu v Paříži.
Léta válečná
V zemi galského kohouta Charváta zastihlo i vypuknutí Velké války. Když už z něj chtěl mít císař pán vojáka, tak se rozhodl dobrovolně vstoupit do francouzské Cizinecké legie. Nešlo to však tak rychle, nejdřív si musel vystonat tyfus, který ho zákeřně napadl ještě před válkou. Po vyléčení zase přišly jakési nové byrokratické překážky, ty však šikovně obešel přes Velkou Británii, kde se jako dobrovolník k Francouzům úspěšně přihlásil.
Jako pěšák byl zařazen k československé rotě Nazdar spadající pod Cizineckou legii. Účastnil se heroického boje u Arrasu, po které kvůli utrpěným ztrátám zbyla místo československé roty už jen četa a další naši vojáci byli rozřazováni mezi jiné jednotky legie. Koncem září 1915, během bojů u Champagne, byl Charvát vážně zraněn do pravé ruky. Protože byl kvůli utrpěnému zranění další služby u pěchoty neschopen, tak se na základě Štefánikova podnětu dobrovolně přihlásil k leteckému výcviku. Přihlášku posílal ještě z nemocničního lůžka, čas evidentně neztrácel.
K základnímu výcviku nastoupil do vojenské letecké školy v Pau pod Pyrenejemi a jak sám vzpomínal, létat se učil na jednoplošníku Blériot bez dvojitého řízení, první krůčky ve vzduchu tedy dělal sám na stroji jednomístném. Ve výcviku pokračoval v Bucu, kde získal francouzský vojenský pilotní průkaz č. 3 841. Po dalších výcvikových etapách v dalších školách, kde se učil létat na „rychlých“ letounech (stíhačkách) a střílet z palubních kulometů, byl konečně odeslán na frontu.
Na dráhu bojového pilota nastoupil k průzkumné eskadrile F 58. Písmeno ve značení francouzského letectva vycházelo z používaného typu letoun, tehdy měla letouny Farman F 40 (při přezbrojení na letoun jiné značky se písmeno nebo písmena změnila). Ale tak jednoduché to také není, jednalo se o hlavní typ letounu u jednotky, například Charvát létal u F 58 jako stíhač na nieuportu zajišťující především doprovod průzkumným farmanům.
Při návratu z akce dne 9. března 1917 se při lehké akrobacii, kterou si mladí piloti občas nemohli odpustit, zřítil z výšky asi dvou set metrů. Snad mu měl při přeletu fronty protiletadlový granát poškodit směrové kormidlo, nebo jeho řízení, ale divné je, že to nevěděl. A pokud věděl, tak je ještě divnější, proč se do manévru, byť lehkého, vůbec pouštěl. Je zde tedy ještě třetí možnost, že si zkrátka s tím manévrem francouzský zdroj trochu zapřeháněl. Hrozivý pád na rozdíl od stroje kupodivu přežil, zle se však udeřil do hlavy a zlámal si všechny končetiny, co měl. Utrpěná zranění mu zajistila šestiměsíční otálení v nemocnici. Chabou útěchou dlouhodobého nezáživného pobytu mezi bílými plášti mohlo být snad jen obdržené vyznamenání Croix de Guerre (Válečný kříž).
Na samém začátku září 1917 nastoupil plný sil a elánu ke stíhací jednotce N 315. Ale už na konci toho samého měsíce se trochu pochroumal při nouzovém přistání, osmidenní pobyt v nemocnici to neštěstí naštěstí spravil.
Ve stíhačce Nieuport 24 se nachomýtl i k honbě na vzducholoď Zeppelin L50. I když předmětná vzducholoď byla toho dne zničena, tak Charvát v tom prsty neměl. Sám na tuto událost vzpomínal, že na vzducholoď sice vystřelil dvě krátké dávky, ale bez zjevného účinku. Bylo to z relativně velké vzdálenosti, protože jeho stroj už odmítal vystoupat výše, a tak se k cíli nemohl dostat blíže. Na internetu sice najdeme články, že Charvát jako jediný český pilot sestřelil Zeppelin a dokonce se prý stal jejich postrachem, ale zde se jedná o pohádky (aniž je to tak ke škodě neznalých čtenářů uvedeno). V každém případě se Augustin Charvát stal jediným českým stíhačem, který si na Zeppelin vystřelil.
Při přezbrojení na stíhačky Spad S.VII a Spad S.XIII v červenci 1918 byla eskadrila přeznačena na Spa 315. V polovině září vybojoval Charvát za kniplem Spadu S.XIII své jediné potvrzené vzdušné vítězství, když sestřelil německý průzkumný dvouplošník. Další dva sestřely se v jeho případě uvádí jako pravděpodobné.
Charvátův letoun zdobil na obou bocích trupu decentně vyvedený nápis „Vieux Père“ (starý tatíček). Takovou přezdívku si náš pilot získal u spolubojovníků z eskadrily díky své neutuchající a nefalšované dobrosrdečnosti.
V československém letectvu
Po válce bylo logicky jeho místo u rodícího se letectva nové československé republiky. Když byl v únoru 1919 propuštěn ze svazku francouzské armády, pověřilo ho velení našeho zahraničního vojska ve Francii doprovodem skupiny československých pilotů k leteckému výcviku v Pau. Jednalo se o piloty sloužící předtím v rakousko-uherském letectvu a teď je bylo potřeba přeškolit na francouzskou techniku, která měla v prvních poválečných letech tvořit jádro výzbroje našeho letectva. V červenci se Charvát s úspěšně přeškolenými letci vrátil domů. A protože byl pilotem velice zkušeným, čekalo tu na něj hodně práce.
Angažoval se i na ministerstvu národní obrany. Dále mimo jiné velel Pokusné letecké rotě a po rozšíření z ní vzešlé Pokusné letce u Vzduchoplaveckého studijního ústavu a následně Vojenského leteckého ústavu studijního. Později mu bylo svěřeno velení III. perutě Leteckého pluku 1, od dubna 1930 velel celému Leteckému pluku 1.
Při letu na dvoumístném dvouplošníku Letov Š.16 plukovník Augustin Charvát dne 20. září 1931 u Moravské Třebové za husté mlhy havaroval, na místě pozorovatele při této tragické události seděl pozorovatel nadporučík Karel Brožek. Oba těžce raněné převezli do moravskotřebovské nemocnice, Augustin Charvát svým zraněním podlehl druhého dne a šestadvacetiletého Karla Brožka, který pocházel z Velvar, opustily poslední zbytky sil 27. září. Na místě havárie mají letci pomníček.
