Češi se vykradli jako zloději. Obsazování Sudet očima německého vojáka

aktualizováno 
Mnichovská dohoda byla podepsána, Sudety jsou už na papíře německé a nyní přichází okamžik, kdy se hitlerovská vojska chystají změnit dohodu ve skutečnost. Naši hruď tížilo radostné očekávání, píše k tomu německý důstojník z fronty.

1. října 1938 ve 14:00 se zvedla závora před německým celním úřadem Kleinphilippsreut a 6. rota vyrazila vpřed. Začalo obsazování Sudet, podobné obrazy se budou v následujících dnech odehrávat i v dalších oblastech. | foto: převzato z knihy Šumava 1938 – Německá okupace v dobových fotografiích a dokumentech

Před 80 lety začala německá armáda obsazovat tzv. Sudety – pohraniční oblasti ČSR s nadpoloviční většinou německého obyvatelstva. Okupace byla rozdělena do pěti pásem, jejichž obsazení probíhalo ve dnech 1. – 10. 10. 1938. Zatímco na české straně se horečně pracovalo na evakuaci cenného vojenského materiálu a státního majetku, Němci si vychutnávali svůj nezasloužený triumf plnými doušky.

Fotogalerie

Přenesme se nyní o 80 let zpět do temných šumavských lesů, kam nás zavedou vzpomínky německého záložního nadporučíka Wilhelma Heidbrinka. Ty publikoval na konci roku 1938 pod názvem Infanterie Regiment 61 im Sudetenland (Pěší pluk 61 v Sudetech) v ilustrovaném časopisu Bayerland. Vzpomínky jsou přeloženy tak, aby byla v maximální míře zachována autenticita dobového textu, nově jsou vloženy mezititulky.

Ten památný okamžik

V památné noci z 29. na 30. září přišel také toužebně očekávaný rozkaz k pochodu. V 0:28 bylo v Mnichově podepsáno rozhodnutí čtyř velmocí. Než přišlo ráno tohoto pamětihodného dne, byly už první roty pluku na cestě k hranici. Bez výstřelu byla v březnu tohoto roku stará německá Východní marka (Rakousko - pozn. autora) vrácena k Říši. Pluk byl u toho. Nyní měla být ale vrácena k vlasti německá země, Velkoněmecká říše se dokončí. A pluk by měl být zase u toho a má jako první překročit hranici.

V prostoru Freyung provedl pluk ještě jednou ubytování, ještě než nastoupil do pohotovostních prostorů na hranici. Krátce předtím se s mojí 8. (kulometnou) rotou setkal vrchní velitel naší armádní skupiny, generálplukovník Ritter von Leeb, který pozdravil vojáky voláním „Heil“ a pochválil jejich volný přímý pohled, živou odpověď a dobrý stav koní. Při rozloučení generálplukovník upozornil, že armáda může být hrdá na to, že drží mírový štít nad všemi Němci.

Zlí novináři šíří fámy, Češi nesnesitelně utlačují Němce a Vůdce musí udeřit

„Přes 200 000 uprchlíků, mnoho mrtvých, zranění a uvěznění, mnoho zničených budov a odstřely mostů a cest v sudetoněmecké oblasti.“ Takto líčí německý voják situaci v československém pohraničí v roce 1938. Nesnesitelná čechizace sudetských Němců donutila Vůdce k odvetnému útoku na Československo.

Večer téhož dne, když se mezitím zatáhla obloha do šeda, napochodoval pluk při dodržení všech válečných opatření do pohotovostních prostorů u Schnellenzipfu a u celnice Landstraβen (dnes zaniklá obec Dolní Silnice - pozn. autora) na silnici Kleinphilippsreut – Kunžvart (dnes Strážný - pozn. autora). 

Snášel se lehký déšť, na mokrých silnicích se odrážela zatemněná světla kolem se pohybujících strašidelných vozidel. Nezvykle tmavá se zdála noc, tmavší než u nás. Hluboké lesy i vesnice ležely mlčky, když se přes ně do kopců valila šedá kolona postupující k rozvodí u Kleinphilippsreutu. Obraz jako na západě v roce 1918, když nějaký pluk pochodoval Argonským lesem na frontu k vystřídání, jen s tím rozdílem, že chybělo dunění fronty, noční oblohu netrhaly svítící střely, ale také vojáci pochodovali volněji. Neležela na nich tíha nadcházejících těžkých hodin a dní, ale jejich hruď tížilo radostné očekávání. Co na tom, že bez přestání pršelo a že byl člověk zcela promočený. Na tyto nejnepatrnější věci a nepříjemnosti nikdo nedbal.

V Kleinphilippsreutu se pochodová kolona rozdělila. I. prapor šel do postavení k Schnellenzipfu a 6. rota s jednou četou těžkých kulometů 8. roty k celnici Landstraβen jako jištění. Za nimi v lesích u Schwarzenthalu zaujal ubytování II. prapor. V rychle postavených stanech zalehlo k odpočinku k smrti unavené mužstvo. Ale za touto jistící rouškou pracovaly štáby, přijížděly protiletadlové kanony a baterie, noční tmou uháněli motocyklisté a rachotily vpřed postupující tanky a obrněné průzkumné vozy. Spojovací oddíly stavěly vedení.

A konečně jsou tady! První přijíždí obrněné průzkumné vozy s ostře nabitými...

A konečně jsou tady! První přijíždí obrněné průzkumné vozy s ostře nabitými kulomety připravenými zlomit jakýkoliv odpor českých bolševických hord...

Po nich přichází pěchota bouřlivě zdravená místním obyvatelstvem.

Po nich přichází pěchota bouřlivě zdravená místním obyvatelstvem.

Tak bylo vše připraveno pro bojové nasazení. Nevědělo se totiž, zda pánové v Praze jsou opravdu pány situace, zda někde nějaké „nepravidelné“ bandy nebo bolševické hordy nebudou chtít rušit náš nástup a postup. Než se konečně rozednilo po této studené a mokré noci, která dala mladým vojákům jen chabou představu o válečném nasazení, vylezla jednotka ze svých stanů, aby se osvěžila u polních kuchyní horkým čajem, a uviděla ještě před několika málo hodinami uprostřed lesa zcela mlčící správný vojenský tábor. Ženisté již stavěli u Schnellenzipfu nouzový most pro blížící se přechod.

Zatím ale byli Češi v blízkém Kunžvartu. Zpravili nás o tom starší ženy, muži a děti, kteří ještě v posledních hodinách uprchli, protože se obávali pomsty odcházejících trýznitelů. Hlavní masa české posádky odtáhla ovšem v průběhu noci, vykradla se jako zloděj a zbylým obyvatelům zakázala opustit domy. Do poledne bylo jasno o tom, že 1. úsek I. okupační zóny byl zcela vyklizen. Svědčily o tom jednotlivé vlajky s hákovými kříži, které byly na druhé straně hranice vyvěšeny.

Mohlo tak ve stanovenou hodinu začít nerušené německé obsazování. Přesně ve 14 hodin se zvedla závora u celnice Landstraβen a silnice do Kunžvartu je volná. Nezapomenutelný okamžik!

Nekonečný jásot pro osvoboditele

Naše myšlenky se vrátily zpět do ranních hodin 13. března, kdy I. a II. prapor stály u celní závory v Kiefersfelden připraveny k pochodu do Kufsteinu. Ve stejnou hodinu držel III. prapor most přes Salzach u Freilassingu, aby mohl vpochodovat do Mozartova města Salzburgu.

Pochodující pěšáci však musí ve tváři udržet kamenný výraz. Jsou tu jako...

Pochodující pěšáci však musí ve tváři udržet kamenný výraz. Jsou tu jako vykonavatelé Vůdcovy vůle...

A opět byla sobota, opět stály na hranici prapory nastoupené k pochodu do prastaré německé Nové země. U celního úřadu Landstraβen stál velitel divize generálporučík Hartmann spolu s velitelem pěšího pluku 61 plukovníkem Sintzenichem a krátkým proslovem oslavil velký čin Vůdce a nejvyššího velitele Wehrmacht. Potom nastoupila přehlídkovým pochodem 6. rota s četou těžkých kulometů z 8. roty, zatímco I. prapor pod velením podplukovníka Nebauera pochodoval se zajištěním ze Schnellenzipfu přes Kunžvart a Řasnici do Vlčích Jam. Major Pürkauer s II. praporem obsadil ve stejnou dobu Radvanovice a Dolní a Horní Cazov. Podplukovník Wittstatt se svým III. praporem obdržel vlastní bojový úkol, ale protože obsazení probíhalo mírovou cestou, byl v následujících dnech přisunut přes Kleinphilippsreut – celnice Landstraβen.

V Kunžvartu, který se mezitím slavnostně vyzdobil vlajkami s hákovými kříži a vlajkami Sudetoněmecké strany, defilovaly jednotky před velitelem divize. Nekonečný jásot zdravil osvoboditele z české nouze a útrap. Těmto starým, ustaraným a upracovaným rolníkům zamrzla slova na rtech a velké slzy emocí tekly po zvrásněných tvářích. 

Mobilizace a Mnichov 1938

K uvítání tohoto vstupu, o kterém se hned všude rozkřiklo, se shromáždilo obyvatelstvo z celého okolí, takže okolní obce vypadaly jako po vymření. Lidé všeho nechali, utekli od práce z pole, ze stáje nebo z kuchyně. Mnoho lidí zde nebylo, pouze ti, co zůstali, většina utekla přes hranici. A těch několik málo, co zůstalo doma, mělo plné ruce práce – většinou museli pečovat o dobytek ve více hospodářstvích. Teď ale už neměli stání, nechali všechno ležet a stát, jen aby u toho mohli být také. Z posledních událostí se poučili tak dobře jako nikdy předtím.

U Vlčích Jam byla dosažena hraniční linie prvního dne. Polní stráže byly rozmístěny a zajišťovaly údolí Vltavy – hlavní opevněnou linii Čechů. Byla zde zřízena průběžná linie bunkrů, které obyvatelstvo nazývalo kavernami. Často jen 50 m od sebe a také mezi domy stály tyto dobře maskované betonové bloky, které měly způsobit mnohatisícovou smrt. Ještě do posledních dní na tom Češi pracovali a zřizovali k nim silniční zátarasy.

Když večer toho dne šla za zajišťovací linií jednotka spát, byly vidět stoupat na druhé straně Vltavy mnohé sloupy kouře a byly slyšet duté detonace. Češi ničili před ústupem poslední zbytky svých vojenských zařízení.

Obyvatelstvo se odtamtud toužebně dívalo k již osvobozeným obcím a vyčkávalo nedočkavě náš další pochod. Ten mohl začít teprve další den (byla krásná slunná podzimní neděle) v 16 hodin, neboť se šlo až po poledni, kdy odjel poslední vlak se zbytky češství, které zde bylo plánovitě dosazováno za účelem posunu jazykové hranice na západ a čechizace německého životního prostoru...

Konec 1. části.

Celý Gittnerův text o obsazování Šumavy, problémech Němců s těžkým šumavským terénem a desítky a dalších fotografií z jeho knihy najdete v knize Šumava 1938 – Německá okupace v dobových fotografiích a dokumentech (předpoklad vydání září 2018).

Kniha Šumava 1938 – Německá okupace v dobových fotografiích a dokumentech...

Publikace vydaná k 80. výročí Mnichovské dohody a okupace československého pohraničí přibližuje Šumavu a události roku 1938 pohledem ze strany tehdejšího nepřítele. Nově objevené, dosud nezveřejněné zpravodajské dokumenty z německých archivů odhalují zajímavá a mnohdy překvapující fakta o situaci v příhraničí a o střetech sudetoněmeckých povstalců s československými ozbrojenými složkami. Součástí knihy jsou překlady autentických vzpomínek německých vojáků a velké množství dosud nepublikovaných dobových fotografií, zachycujících nejen obsazování Šumavy německou armádou, ale také často zapomenutá nebo málo známá místa šumavského příhraničí. Naprostým unikátem je podrobná fotografická dokumentace návštěvy Adolfa Hitlera na Českokrumlovsku v říjnu 1938.

Autor:

V Novém Jičíně vítaly wehrmacht slavobrány. Zábor zachytily barevné snímky

Vítáme vojáky práce a míru! Tak zní nápis na jedné ze tří slavobrán na cestě,...

Seriál Přesně osmdesát let uplynulo od okamžiku, kdy do většinově německého Nového Jičína přijel na...

Zvítězilo barbarství, napsal po Mnichovu voják na zeď bunkru Jeřáb

Součástí pevnosti Dobrošov je i srub Jeřáb, svobodník Eduard Zicháček tam...

VIDEO Seriál Tito vojáci si říkali „jeřábi“ a chtěli bránit Československo před Hitlerem. Tvořili nouzovou...

Ze zámku čněly kulomety, armáda mohla z Račic řídit odpor vůči Hitlerovi

Hlavní štáb československé armády v zámku v Račicích nenašel zrovna nenápadné a...

VIDEO Seriál Pokud by se na přelomu září a října roku 1938 Československo vzepřelo mnichovskému diktátu a šlo do...

Mohlo české těžké opevnění v roce 1938 odolat útoku wehrmachtu?

Porážka bez boje

Jak a kde se stavělo těžké opevnění Československa, jaké byly jeho nedostatky, co by jedly osádky...

Naše letectvo by nemělo šanci. Československé bombardéry v roce 1938

Mělo by naše vojenské letectvo šanci?

VIDEO Je výhodnější vyrábět vojenská letadla ze dřeva, nebo hliníku? Jsou jednoplošníky lepší? Najít...

Mnichov s odstupem 80 let: co vedlo k okleštění Československa

Československá veřejnost demonstruje v září 1938 odhodlání k obraně vlasti.

Přesně před osmdesáti lety byla podepsána mnichovská dohoda. Události, které nám mohou přinést...

Vnučka lorda Runcimana ve Žďáře pátrala, proč potopil Československo

Anna Shukmanová, britská lingvistka a jedna z prvních žen vysvěcených v...

Byla to neobvyklá návštěva, když se na žďárském zámku setkaly dvě dámy. Francouzka gruzínského...

 

Nejčtenější

Sexuálně nejvýkonnější vyzvědače přebrali československé rozvědce Sověti

Býval agent československé rozvědky v USA Karel Köcher

Československým komunistickým rozvědčíkům se ve špionáži proti Spojeným státům dlouho nedařilo. Nakonec ale zaznamenali...

Našel na půdě 35 let starý Apple II, zapnul ho a dohrál uloženou hru

Spoustu let ležel na půdě, po zapnutí funguje „jako zamlada“.

Newyorský učitel našel u rodičů na půdě starý počítač Apple II. Zkusil ho zapnout a překvapivě mohl pokračovat ve hře,...

Lokální předpověď počasí se razantně zpřesní, možná pomáhá i váš telefon

GRAF

Nejpřesnější lokální předpovědi počasí dnes nabízejí aplikace v našich telefonech - i proto, že s nimi samy pomáhají....

V Perském zálivu spustili největší baterii světa. Virtuální a bez lithia

Sodíko-sírové bateriové systémy japonské firmy NGK. Systém, který se vejde do...

Ve Spojených arabských emirátech byla připojena do sítě největší „virtuální“ baterie světa s obřím výkonem a úctyhodnou...

Severní magnetický pól se vydal na cesty. Co když doputuje až na jih?

Posun severního magnetického pólu

Naši planetu čeká přehození magnetických pólů. Nebude to zřejmě brzy, proč k tomu ovšem vůbec dojde a co může změna...

Další z rubriky

Dejte si pozor, co máte doma po dědovi. Granát může vypadat jako závaží

Nástražné osvětlovadlo NO2. Vlevo zapalovač s nástražným provázkem a pojistkou...

Probíráte se bednami po příbuzných a najednou narazíte na neznámý kovový předmět. Na první pohled nic zvláštního, ale...

Poslední Hitlerovy narozeniny nestály za nic. Supertanků se nedočkal

3D model stíhače tanků Jagdpanther, přezbrojeného na kanón ráže 128 mm tak, jak...

Na podzim 1944 se třetí říše hroutí a německé zbrojovky se snaží o nemožné. Hledají recept na zázračné zbraně,...

Poslední tank pro Hitlera. Měl mít silný pancíř, ale byl příliš těžký

Střední tank PzKpfw V Panther se po přezbrojení na dlouhou „acht-acht“ mohl...

Když německé tanky poprvé ve větším narazily na sovětské stroje T-34, bylo zřejmé, že říšské zbrojovky musí urychleně...

Najdete na iDNES.cz