Mezi nejtěžší stíhací letouny druhé světové války patří americký dvoumotorový Northrop P-61 Black Widow, přesněji se jedná o stíhačku noční, s čímž velká hmotnost přímo souvisí. Černá vdova musela totiž nést radar a potažmo s tím i jeho operátora.
Autor: public domain
Northrop P-61 je jednou z mála (konkrétně jednou ze dvou, resp. ze tří) druhoválečných nočních stíhaček, které byly pro tuto roli přímo koncipovány. Dalšími takovými typy byly německé Heinkel He 219 Uhu (povedený) a Focke-Wulf Ta 154 Moskito (z toho nic moc nebylo), a tím to končí. Všechny ostatní noční stíhačky té doby vznikly adaptací typů primárně jiného určení (Beaufighter, Mosquito, P-38, Bf 110, Ju 88, Me 262 a mnohé další).
Na totografii je P-61C Black Widow z muzea USAF na Wright-Pattersonově letecké základně v Ohiu.
Autor: public domain
Předsériový Northrop YP-61 Black Widow (výše) a Douglas P-70.
Douglas P-70 byl noční stíhač adaptovaný ze středního bombardéru Douglas A-20 Havoc, celkem bylo konvertováno 59 strojů. V boji se však moc nepředvedly, o to vhodnějšími se ukázaly v roli cvičné při přípravě osádek P-61 Black Widow. Jinak důvod vzniku P-70 byl ten, že vývoj P-61 trval déle než příprava radaru, se kterým Američanům pomohli Britové, a tak jako rychlejší (byť nouzové a dočasné) řešení měly posloužit právě P-70.
Autor: public domain
Do jisté míry významnou osobou při vzniku letounu P-61 byl Vladimir H. Pavlecka, který se narodil roku 1901 v Charvatcích (kousek jižně od Budyně nad Ohří) jako Vladimír Pavlečka. V roce 1923 se vydal za Velkou louži, kde se etabloval natolik úspěšně, že cesta zpět by se mu snad ani nevyplatila. V době zahájení projektu P-61 zastával Pavlecka u Northropa post ředitele technického vývoje.
V říjnu 1940 přinesl Pavlecka požadovanou specifikaci na noční stíhačku od armádního leteckého sboru USAAC (později armádní letectvo USAAF), z čehož měl Northrop radost, protože na projektu letadla podobných parametrů už pracovali pro Brity, ale s těmi to nakonec neklaplo. Stopa to asi není tak hluboká, jakou jste čekali, ale za Pavleckou je tolik výrazných stop na jiných projektech, že by byla škoda ho zde takto nezmínit.
Autor: public domain
Konstruktéři zvolili dvoumotorovou koncepci, neboť stroj musel být výkonný, mohutně vyzbrojený a s velkou vytrvalostí letu zajišťující dostatečně dlouhé hlídkování, a proto vycházel velký a těžký. Ale především musel nést radar - a kam jinam dát jeho anténu, než do přídě před pilotní kabinu.
Autor: Northrop Grumman archives
Northrop P-61 je letoun tzv. dvoutrupý, jak to nepřesně u nás označujeme, „pravý“ dvoutrupý letoun je například P-82 Twin Mustang. A jak to tedy s P-61 je? Jednoduše, má mohutnou centrální trupovou gondolu a dva trupové nosníky navazující na motorové gondoly. Na zadních koncích trupových nosníků jsou svislé ocasní plochy, které mezi sebou nesou vodorovnou ocasní plochu. Když už jsme u toho, tak to vypadá vcelku dobře, ostatně jako u P-38 Lightning, zatímco ten Twin Mustang může na někoho působit krapet divoce.
Autor: vyobrazení z dobových manuálů
Během vývoje P-61 se laborovalo s jeho výzbrojí. Původně se počítalo s dvojicí věží, kdy každá měla nést čtveřici půlpacových kulometů (12,7 mm). Nakonec to vykrystalizovalo do jedné kulometné věže se čtyřmi kulomety na hřbetě trupové gondoly a na baterii čtyř pevných 20mm kanonů, mířících samozřejmě vpřed, a situovaných ve spodní části trupové gondoly.
Autor: public domain
Kanony ráže 20 mm noční stíhačky Black Widow ve spodní části trupové gondoly.
Autor: public domain
Kulomety ráže 12,7 mm z dálkově ovládané věže na hřbetě trupové gondoly noční stíhačky Black Widow. Věž se dala zaaretovat s kulomety namířenými přímo vpřed, jejich střelbu potom ovládal pilot.
Autor: public domain
P-61A Black Widow bez střelecké věže na hřbetě trupové gondoly. U verze „A“ byla střelecká věž pouze na menším počtu strojů z počátku výroby, následně se už u „Áček“ nemontovala.
Pro absenci věže se uvádí několik důvodů. Při jejím otáčení docházelo k ovlivňování proudění vzduchu hlavněmi kulometů, což neblaze působilo na ovládání letadla a dokonce na pevnost jeho konstrukce, a jako by to nestačilo, i přesné zaměřování zbraní bylo téměř vyloučeno. Jako další důvod se uvádí akutní potřeba ovládacích systémů těchto věží při náběhu výroby B-29, které měly stejné systémy pro své věže.
Pravda ovšem je, že od verze B se věž na P-61 vrátila. Zde se bez bližší specifikace uvádí, že se problém s věží podařilo částečně vyřešit (v každém případě přišel nový typ věže). A problém s nedostatkem ovládacích systémů vyřešil rozjezd výroby ve větších objemech.
Autor: public domain
Osádku P-61 tvořili tři muži: pilot, operátor radaru a střelec dálkově ovládající střeleckou věž. Pilot seděl vpředu, za ním v převýšení střelec a v zadní partii trupové gondoly operátor radaru. Větší část strojů první sériové verze (P-61A) ovšem věž postrádala, potom se redukovala i osádka na dva muže, protože střelec by tam seděl ladem.
Zde přichází jedna zajímavost, letouny P-61 podléhaly zpočátku přísnému utajení, přičemž to šlo tak daleko, že i v pilotních manuálech k letounu nepadlo o radaru ani slovo (otázka je, jestli existoval manuál pro radarového operátora a co v něm vůbec bylo). V pilotním manuálu se radarový operátor označoval jako radio operátor, tedy radista (on ve skutečnosti tu funkci také plnil, takže manuál říkal pravdu, ale jenom částečnou).
Autor: vyobrazení z dobových manuálů
Obrázek stěny před operátorem radaru ze stejného manuálu. Kvůli utajení fotka nezobrazuje žádné namontované důležité zařízení, vidíme pouze kabeláž a prázdné držáky. Např. na pozici 9 (mounting for BC-1151A radio op. indicator) patří zobrazovací jednotka BC-1151A se dvěma obrazovkami radaru a s příslušnými ovládacími prvky.
Autor: vyobrazení z dobových manuálů
Zajímavé je i vyobrazení přístrojové desky pilota s velkou „dírou“ (pozice 7) s neurčitým popiskem, kam patřila malá obrazovka radaru.
Autor: vyobrazení z dobových manuálů
A ještě obrázek z manuálu přibližující kanonovou a kulometnou výzbroj P-61. Obrázek mimo jiné prozrazuje, že střeleckou věž mohl ovládat i radarový operátor (viz pozice 7), zde opět označovaný za radistu. Požadavek na ovládání střelecké věže operátorem radaru nebyl od věci, i na noční stíhačku může zaútočit noční stíhačka nepřítele (myšleno německá nad Evropou, z japonské strany takový strach neměli).
Autor: vyobrazení z dobových manuálů
Noční stíhačka Black Widow, pohled na zadní část trupové gondoly, kde měl své království operátor radaru (na zobrazovací prvky se díval směrem vpřed, bohaté prosklení slouží pro vizuální pozorování zadní polosféry - při jejím pozorování a ovládání kulometné věže si otočil sedadlo zády ke směru letu).
Autor: public domain
Celkem bylo vyrobeno 706 letounů typové řady P-61, včetně dvou prototypů XP-61 a třinácti předsériových YP-61. Objevily se nějaké speciality nemající s nočním stíháním nic společného, kdy některé v porovnání s klasickými P-61 pobraly mnohem více elegance, a ty si nenecháme ujít na konci galerie.
Autor: public domain
Sériové verze byly postupně přicházející P-61A (200 kusů), P-61B (450) a P-61C (41). S verzí P-61B přišel vylepšený radar a s P-61C výkonnější motory s turbokompresory (verze A a B měly motory přeplňované mechanickými kompresory). Zatímco P-61B dosahovaly maximální rychlosti 590 km/h, tak u P-61C tento parametr vzrostl na 690 km/h. Jenže stroje P-61C už nestihly do bojů zasáhnout, proto ten relativně malý počet vyrobených kusů, kdy s koncem války došlo ke stornování zbytku objednávky čítající původně kolem pěti stovek kusů.
Na totografii je P-61C Black Widow z muzea USAF na Wright-Pattersonově letecké základně v Ohiu.
Autor: public domain
P-61C dostal kvůli vysoké rychlosti aerodynamické výklopné brzdy, které bylo možné použít před samotnou finální ztečí, když se lovec přibližoval ke kořisti příliš rychle. Na fotografii vidíme P-61C právě s do pracovní polohy vyklopenými aerodynamickými brzdami.
Autor: San Diego Air & Space Museum
P-61A Black Widow. Fotografie pozemního personálu při práci nám odhaluje anténu palubního radaru, vpředu na zemi vidíme její sejmutý kryt (a to podivné z něho čnící „rydlo“ je pitotova trubice). Kryt se vyráběl ze skelného laminátu (původně tedy z plexiskla, ale s tím byly problémy, tak se od toho rychle ustoupilo).
Autor: public domain
Noční stíhačky P-61 Black Widow máme spojeny s černým zbarvením, ale několik prvních sériových P-61A (viz foto) bylo na horních a bočních plochách nastříkáno barvou hnědozelenou a na spodních šedou.
Autor: public domain
Nadšenec maluje na jednu noční stíhačku Black Widow grafický záznam sestřelu. Američtí noční stíhači už z principu neměli tolik příležitostí k sestřelům, jako stíhači denní, a tak i první sestřel stál za to, aby se zaskvěl na boku trupové gondoly pod kabinou.
Autor: public domain
Americká noční stíhačka Black Widow z druhé světové války
Autor: public domain
P-61A Black Widow a vpravo dva ocasy mustangů
Autor: public domain
Během války si stroje P-61A a P-61B připsaly celkem 145 sestřelů nepřátelských letadel, z toho bylo 76 německých (včetně 18 letounových střel V-1) a 69 japonských. Vlastní ztráty činily 42 letadel, přičemž většinu ztrát představují havárie.
(Na fotografii stojí za povšimnutí prosvícený kryt ze skelného laminátu, který ukrývá anténu radaru.)
Autor: public domain
P-61C Black Widow jako exponát muzea USAF na Wright-Pattersonově letecké základně v Ohiu
Autor: public domain
P-61C Black Widow jako exponát muzea USAF na Wright-Pattersonově letecké základně v Ohiu
Autor: public domain
Jeden P-61 posloužil při zkouškách náporového motoru.
Autor: public domain
P-61 Black Widow při společném letu s experimentálním bombardérem XB-35
Autor: San Diego Air & Space Museum
Dva stroje P-61B výrobce přestavěl na prototypy dálkové doprovodné stíhačky XP-61E (viz foto). Letoun je dvoumístný a vyznačuje se v té době nejdelším dílem překrytu kabiny. Armádní letectvo USAAF hledalo dálkový doprovodný stroj pro bombardéry B-29 Superfortress, přednost však dalo konkurenčnímu typu P-82 Twin Mustang, který jsme zde už zmínili při jiné příležitosti.
Dvoučlennou osádku XP-61E tvořili pilot a druhý pilot/navigátor. Výzbroj se skládala z čtveřice kulometů ráže 12,7 mm v přídi trupové gondoly.
Autor: public domain
Z prototypů doprovodné stíhačky XP-61E konstrukčně vycházel fotoprůzkumný typ Northrop F-15 Reporter, který vznikl v 36 exemplářích. Letoun nesl sadu fotokamer, které prozrazují průhledné kryty na přídi trupové gondoly. Reporter se ovšem musel obejít bez výzbroje, což u rychlých fotoprůzkumných letounů nebylo nic neobvyklého.
Autor: public domain
Fotoprůzkumný letoun Northrop F-15 Reporter nesl sadu fotokamer.
Autor: public domain
A na úplný závěr ještě reklamy firmy Northrop z válečných vydání leteckých magazínů, na kterých se výrobce odvolává na P-61.
Autor: public domain
Na těchto reklamách je v popisku za logem a názvem výrobce zmíňěno kromě P-61 i létající křídlo, ostatně jedno jsme v galerii také viděli. Obrázky a texty poskytují další zajímavé informace o P-61.
Autor: public domain