Tank Leopard, stejně jako Abrams, se zrodil na přelomu 60. a 70. let 20. století jako výsledek ambiciózního, ale nakonec neúspěšného společného amerického a německého programu vývoje budoucího hlavního bojového tanku pro západní armády MBT-70/Kampfpanzer 70.
Když se program začal potýkat s problémy, bylo stále zřejmější, že se vozidlo nejen výrazně opozdí, ale že bude také extrémně drahé a nadměrně těžké. Na německé straně byl program zastaven v lednu 1970 po sedmi letech vývoje, přičemž náklady dosáhly 830 milionů marek.
Američané pokračovali v dalším vývoji koncepce, jehož výsledkem byl prototyp XM803, než nakonec svou část projektu zrušili ve prospěch Abramsu.
Německo rovněž hledalo alternativu a modernizovalo Leopard 1 (který vstoupil do služby v roce 1965) na úroveň požadovanou programem Kpz-70 s využitím komponent vyvinutých v rámci tohoto programu. První kroky k tomu byly podniknuty již v roce 1965, bezprostředně po vstupu Leopardu 1 do služby, v podobě programu nazvaného Vergoldeter Leopard (Pozlacený Leopard).
Na projektu „pozlaceného“ Leopardu poznáváme zvětšený podvozek Leopard 1 i s novou věží někde na pomezí první a druhé verze tanku Leopard.
Souběžně s tím zahájila německá vláda vývojový projekt nezávislý na USA s názvem Experimentalentwicklung (experimentální vývoj). Jeho hlavním cílem bylo otestovat různé technologie Kampfpanzeru 70 v jiném technickém prostředí, podobně jako u Pozlaceného Leopardu. Nakonec byla postavena a otestována dvě vozidla, ale nikdy se nepočítalo s jejich nasazením do výzbroje ani s vývojem plnohodnotného tanku.
Poznatky získané v rámci Experimentalentwicklung byly využity při vývoji a stavbě první generace 16 prototypů tanku Leopard 2 (16 podvozků a 17 věží). Prototypy postavila společnost Krauss-Maffei AG, která byla v letech 1972 až 1974 opět vybrána jako hlavní dodavatel. Měly různé motory, zavěšení a konfigurace zbraňového systému, sestávajícího ze 105mm nebo 120mm kanónů. Ráže 105 mm byla testována ve variantě s drážkovaným i hladkým vývrtem, 120mm děla byla všechna hladkostěnná.
Patnáctý prototyp tanku Leopard 2 už nesl 120mm kanón. Základní tvary se však stále ještě podobaly spíše Leopardu 1.
Vozidla se zpočátku snažila splnit požadavky Bundeswehru na hmotnost, které byly později na základě analýzy války na Jom Kippur zrušeny. Analýza totiž prokázala, že silné pancéřování je u hlavního bojového tanku cennější než nízká hmotnost a zvýšená pohyblivost. Aby byly splněny požadavky na ochranu, byla jako mezikrok přepracována jedna z věží (číslo 14, známá také jako PT 14 mod), což nakonec vyústilo v to, co se později stalo známým jako prototypy druhé generace, nazývané Leopard 2AV.
Leopard 2AV (Austere Version, někdy nesprávně psáno jako American Version) byl prototyp Leopardu 2 postavený pro srovnávací zkoušky ve Spojených státech s prototypy XM1. Základy pro něj byly položeny 11. prosince 1974, kdy bylo podepsáno memorandum o porozumění mezi Německem a Spojenými státy ohledně vývoje obrněné techniky v 80. letech. V té době již Američané zakoupili jeden prototyp Leopardu 2 (číslo 7). Zajímavé je, že řada technologií a nápadů z prototypu 7 Leopardu 2 byla k velkému zneklidnění firmy Krauss-Maffei okopírována při vývoji XM1.
Jeden z pozdních modelů, který se dnes nachází v tankovém muzeu v Munsteru už nese 120mm kanón ve věži, která se začíná podobat věžím produkčním. Všimněte si velmi silných stěn kanónu. Dnešní kanóny mají stěny slabší, což umožňují nové slitiny i nové druhy výroby hlavní.
Testy v USA
Zkoušky amerického a německého tanku probíhaly na Aberdeen Proving Grounds v Marylandu a výsledkem bylo, že ačkoli pohyblivost a palebná síla byly srovnatelné, XM1 byl lépe chráněn než Leopard 2AV. Po podivném sloučení výsledků zkoušek byl proto XM1 prohlášen za vítěze, přestože Leopard 2AV splnil více jednotlivých testovacích kritérií. Německo výsledky zpochybnilo, ale bezvýsledně. Konečný cíl dřívějšího memoranda, dohodnout se na množství komponentů, které by vozidla obou stran sdílela, tak nakonec zcela selhal.
Po těchto testech se Německo rozhodlo pro 120mm hladký kanón spolu s novým systémem řízení palby EMES 15 (vyvinutým ve spolupráci společností Hughes a Krupp Atlas Elektronik) a v září 1977 schválilo první sériovou výrobu 1 800 kusů tanku Leopard 2. První zkušební vozidlo bylo dodáno 11. října 1978 a Bundeswehr 25. října 1979 oficiálně obdržel svůj první (čtvrtý vyrobený) MBT Leopard 2.
Jeden z posledních prototypů č. 19 už se opravdu velmi podobá produkčním sériím. Všimněte si menších rozdílů na věži a jiného tvarování přední části korby, zde více podobného americkým tankům M1 Abrams.
První výrobní sérii tvořilo 380 vozidel Leopard 2 vyrobených firmami Krauss-Maffei (209) a Maschinenbau Kiel (181), která byla součástí skupiny Krupp. Prvních šest vozidel z této série bylo dodáno tankové škole v Munsteru v roce 1979, sto vozidel bylo dodáno v roce 1980, 220 v roce 1981 a zbytek první série dorazil v březnu 1982 a nahradil tanky M48A2G v aktivních jednotkách.
Tanky Leopard 2 z počáteční šarže se obvykle označují pouze jako Leopard 2, někdy také jako Leopard 2A0. Leopard 2A0 byl velmi dobře chráněn. Nepoužíval reaktivní pancíř, ale většinu jeho ochrany zajišťoval pokročilý systém vícevrstvých pancéřových desek pokrývajících korbu a věž. Boky byly kryty silnými pancéřovými kryty, kde zejména přední část nabízela dodatečnou ochranu v nejexponovanějším úhlu střetu. Ochranu dále zvyšovalo osm 76mm dýmových minometů Wegmann ve dvou skupinách po čtyřech, instalovaných na bocích věže.
Bojová hmotnost činila 55 tun a vozidlo vezlo čtyřčlennou posádku (velitel, střelec, nabíječ a řidič). Podvozek se skládal ze sedmi pojezdových kol a čtyř vratných kladek. Pásy tradičně dodávala firma Diehl (model Diehl 570F). Tank poháněl turbodieselový motor MTU MB 873 Ka-501 o objemu 47,6 litru s výkonem 1 500 koní spřažený s planetovou převodovkou Renk HSWL 354, což mu dávalo úctyhodný poměr výkonu k hmotnosti 27,27 k/t a umožňovalo mu jet rychlostí až 68 km/h (31 km/h při couvání). Spotřeba paliva činila přibližně 300 litrů na 100 km na silnicích a 500 litrů na 100 km v náročném terénu.
Modernizace
Leopard 2A0 byl vyzbrojen vynikajícím hladkohlavňovým kanonem Rheinmetall L/44, pohyblivým elektrohydraulickým systémem řízení kanonu WNA-H22. Zbraň měla systém řízení palby EMES15/FLT-2 a byla plně stabilizovaná. Byly použity dva typy munice, podkaliberní náboj APFSDS-T (DM33) a fragmentační víceúčelový náboj HEAT (DM12 MZ), oba od firmy Rheinmetall. Vozidlo neslo 42 nábojů (15 v zásobníku na věži). Pro zlepšení bojových schopností v noci bylo 200 vozidel z první výrobní série vybaveno televizním systémem PZB 200 se zesilovačem světla, což bylo provizorní opatření před příchodem pokročilejších řešení pro boj v noci.
VIDEO: Stabilizace kanónu tanku Leopard
Vozidla prvních sérií (před modernizací) lze typicky poznat podle vysokého snímače bočního větru na horní části věže, který byl u pozdějších variant odstraněn.
Druhou výrobní sérii (Batch 2, březen 1982 až listopad 1983) tvořilo 450 vozidel vyrobených firmami Krauss-Maffei (248) a MaK (202). Jednalo se o vozidla varianty Leopard 2A1. Oproti Leopardu 2A0 se lišila řadou úprav, z nichž nejvýznamnější bylo přidání termovizních zaměřovačů, které nahradily málo účinný televizní systém PZB200 (byly později nahrazeny i u starších tanků). Zaměřovače původně navrhla společnost Texas Instruments a v rámci americko-německého programu vojenské spolupráce je vyráběla firma Carl Zeiss.
Mezi listopadem 1983 a 1984 byly vyráběny mírně upravené verze A2, do prosince 1985 pak A3 s novými VKV vysílačkami, novým maskovacím vzorem a odstraněním některých nepoužívaných poklopů.
Slavná 2A4
Pátá výrobní série (Batch 5, prosinec 1985 až březen 1987, celkem 370 vozidel) znamená zavedení Leopardu 2A4. Tato varianta Leopardu 2 byla první významnou a skutečně hlubokou modernizací vozidla. Hlavním rozdílem oproti předchozím modelům bylo zavedení digitálního systému řízení palby a také nového systému potlačení ohně od firmy Deugra. V této době již bylo vyrobeno 1 800 vozidel v pěti výše uvedených výrobních sériích. Úspěch vozidla a potřeba nahradit vozidla Leopard 1A4 10. tankové divize přiměly německou armádu přehodnotit původní počet, a tak bylo mezi lety 1988 a 1992 celkem ve třech objednávkách dodáno dalších 325 vozidel varianty 2A4. Poslední Leopard 2A4 byl Bundeswehru dodán 19. března 1992, čímž výroba Leopardu 2 pro Německo skončila s 2 125 vyrobenými vozidly.
Do roku 1993 byly všechny německé Leopardy 2 zdokonaleny na standard 2A4, což z něj dodnes činí nejrozšířenější model Leopardu 2.
Leopard 2A4 na cvičení španělské armády (2014)
Exportní trhák
Leopard 2 byl úspěšným exportním artiklem a byl vyráběn (buď v Německu, nebo montován na místě) i pro několik dalších zemí. Nejstarším zákazníkem se stalo Nizozemsko. V letech 1981 až 1985 bylo vyrobeno 445 kusů Leopardů 2 (technicky se rovnají německé variantě 2A2), částečně v Německu a částečně v licenci v Nizozemsku. Dalšího významného zákazníka představovalo Švýcarsko, pro které bylo v roce 1987 postaveno 380 vozidel Leopard 2A4 (35 v Německu a 345 v licenci v Thunu). Zajímavostí je, že právě z této výroby budou první dodané Leopardy 2A4 pro českou armádu.
Licenční výroba Leopardu 2 probíhala také v Řecku (170) a ve Španělsku (219). Jedná se však o modernější varianty. Celkový počet vyrobených vozidel Leopard 2 se tedy pohybuje kolem 3 300 kusů. Ostatní země se rozhodly jednoduše nakoupit vozidla Leopard 2A4 z německých zásob, jde o Rakousko, Kanadu, Chile, Dánsko, Finsko, Indonésii, Norsko, Švédsko, Polsko, Singapur a Turecko.
Tanky Leopard 2A4 finské armády při cvičení v roce 2006
Leopard 3?
Pokusy postavit něco lepšího než tehdy vyráběné varianty Leopard 2 lze vysledovat až do počátku 80. let a programu Leopard 3. Program Leopard 3 byl ještě součástí takzvaného Halbgenerationenwechsel, německé vojenské koncepce, podle níž byly v provozu paralelně dva MBT (jako u M47, M48, Leopard 1 a Leopard 2) a pouze jeden z nich se v pravidelných intervalech modernizoval.
Program je z větší části stále tajný a v minulosti o něm bylo publikováno jen málo informací. Probíhal v 80. a 90. letech 20. století a obsahoval velké množství návrhů na vylepšení stávajících vozidel Leopard 2. Některé z nich byly radikálně odlišné, všechny však nakonec neuspěly, protože nepřinesly výrazné vylepšení oproti tanku Leopard 2 a jejich realizace by trvala příliš dlouho.
Když se blížil konec 80. let, panoval v Německu všeobecný konsenzus, že z výše uvedených důvodů je lepší modernizovat stávající konstrukci tanku Leopard 2 než navrhovat zcela nové vozidlo. V důsledku toho byla celá koncepce Halbgenerationenwechsel zrušena a bylo rozhodnuto, že pro německé účely bude v budoucnu používán pouze jeden typ hlavního bojového tanku, Leopard 2.
Za účelem zvýšení bojových schopností vozidla byl vytvořen program nazvaný KWS (Kampfwertsteigerung – zlepšení bojové hodnoty). Program KWS a další verze tanku Leopard 2 přinese druhá a zároveň závěrečná část článku, která vyjde v úterý 9. srpna 2022.
