zavřít
1 / 33
náhledy
Jméno neapolského Vaječného hradu vychází z legendy, podle které je v jeho útrobách ukryto vejce. Není to ovšem ledajaké vejce, alespoň co se týče jeho funkce. Legenda totiž praví, že rozbije-li se, přijde i zkáza hradu, a co víc, pohroma se snese na celou Neapol.
Autor: Nicola Delfino, CC BY 2.0
Je tedy pravda, že Neapol je město, kde by asi nechtělo žít více lidí než, než kolik jich to tvrdí o Českých Budějovicích. To máte z jedné strany již zmiňované vejce a z druhé strany Vesuv. A přestože se o tom moc nemluví, tak nám z logiky věci vychází, že vejce by mohlo právě s Vesuvem úzce souviset. Zkrátka pokud by se pod horou rozbíhala výraznější vulkanická aktivita, bezesporu by byla integrita vejce akutně ohrožena, zvláště když si uvědomíme, jak dlouho tam již leží.
Autor: pixabay / mirkobozzato, public domain
Vaječný hrad (v originále Castel dell’Ovo), zvaný také Hrad zlatého vejce, leží na skalistém neapolském ostrůvku Megaride. Později byl ostrůvek spojen s pevninou přístupovou hrází.
Autor: Nicola Delfino, CC BY 2.0
Přístup do hradu byl zajištěn vybudováním hráze.
Autor: Nicola Delfino, CC BY 2.0
Samotný ostrůvek našel své první doložené obyvatele už ve Starověku, v 6. století před naším letopočtem, když se tam usídlila skupina Řeků. V podstatě tam vzniklo první centrum pozdějšího města Neapol (toto jméno potom souvisí právě s výstavbou nového sídla vedle na pevnině). Později Řeky vystřídali Římané. První výraznější stavební objekt římského původu si tam nechal postavit ve chronologicky první polovině prvního století před Kristem římský vojevůdce a konzul Lucius Licinius Lucullus, ale ten už tam není.
Autor: pexels.com / Kelly, public domain
Středověký hrad byl na ostrůvku vybudován ve 12. století Normany, i když tenkrát to byl úplně jiný hrad, než jaký vidíme dnes. Ve 14. století přišla pohroma v podobě částečného zřícení hradu, původem pohromy mohla být mořská eroze, zemětřesení atd. Oprava hradu, vlastně už ta pohroma, dost změnila jeho vizáž, zmizel především oblou spojující dvě původní části komplexu. A víceméně dnešní podobu získal hrad až přestavbou ve století šestnáctém.
Autor: pixabay / Giuliamar, public domain
Hrad plnil funkci sídla královského, než byla tato funkce převedena na mladší neapolský hrad Castel Nuovo.
Autor: pixabay / victorglory83, public domain
Castel dell’Ovo patří mezi nejvýznamnější neapolské památky. Vstup na hrad je bezplatný.
Autor: Richard Nevell, CC BY-SA 2.0
Na hradě dnes vidíme artefakty dávné dělostřelecké výzbroje, konkrétně samotné dělové hlavně bez lafet, které už dávno odnes čas či něco ještě horšího. Navíc se nejedná o hlavně děl původem z tohoto hradu, ale předmětná děla byla výzbrojí lodí potopených v neapolském zálivu. Když byly v době moderní hlavně ze dna moře vytaženy, posloužily na hradě jako nefunkční dekorace.
Autor: Richard Nevell, CC BY-SA 2.0
Nad bránou byla také dělostřelecká výzbroj. Zde vidíme opět pouze neautentické dělové hlavně bez lafet.
Autor: Richard Nevell, CC BY-SA 2.0
Kdo ještě neviděl, bez lafet tolik děl?
Autor: Poiesia, CC BY-SA 4.0
Přístaviště malých plavidel pod Castel dell’Ovo
Autor: Nic McPhee, CC BY-SA 2.0
Pohled na Castel dell’Ovo z pláže Colonna Spezzata
Autor: DimiTalen, public domain
Tato fotografie poskytuje kromě předmětného hradu také zajímavý pohled na vodní tanker Sindaco Malvito V, který pluje s maximálním ponorem, neboť je zrovna plně naložen.
Autor: Andres Alvarado, CC BY-SA 2.0
Krásou oplývající fotochromový tisk z konce století páry, který nás přenáší do tehdejší Neapole. Vpravo vzadu se skví mohutný Castel dell’Ovo.
Autor: public domain
Historická fotografie z Neapole, pravděpodobně z druhé poloviny 60. let 19. století. Každý pozná Castel dell’Ovo.
Autor: Giorgio Sommer
Castel dell’Ovo nemohl uniknout ani pozornosti malířů, kteří ho malovali naštěstí z dálky a nehrozilo tak nebezpečí, že by druhou stranou štětce probodli to nešťastné bezpečnostní vejce. Konkrétně toto dílo vytvořil v první polovině století páry nizozemský malíř Antonie Sminck Pitloo.
Autor: public domain
Také Němec Franz Ludwig Catel to se štětcem uměl na výbornou. Zde ho musíme pochválit především za zřetelnou stopu v atmosféře od mírně vulkanicky aktivního Vesuvu, jakým v té době tento skutečně byl.
Autor: public domain
Castel dell’Ovo na obraze z roku 1780, autorem je francouzský malíř Pierre-Jacques Volaire.
Autor: public domain
A toto je zajímavý pohled, z výtvarných děl zde prezentovaných nejstarší. Jedná se o zde v digitální formě vyříznutou levou partii z širokoúhlého obrazu nazvaného Tavola Strozzi, pravděpodobně od Francesca Rosselliho. Celý obraz ukazuje středověký pohled na Neapol z moře, v podstatě je to obdoba pozdějších vedut, v tomto případě spíše v idealizované formě než ve formě věcné, realističtější. Nejsvětlejší objekt zcela vlevo je náš Castel dell’Ovo (všimněte si stavebního obloku, který však zřítil a ještě bude zmíněn). Výrazný šedý objekt je Castel Nuovo, který tomu vaječnému vzal funkci místního královského sídla. A na kopci ještě vidíme nejmladší z těchto neapolských hradů Castel Sant’Elmo.
Autor: public domain
A opět současný pohled na Castel dell’Ovo
Autor: Miguel Hermoso Cuesta, CC BY-SA 4.0
Osvětlený Castel dell’Ovo po setmění
Autor: University of Rochester Travel Club, CC BY 2.0
Pohled z Vaječného hradu (Castel dell’Ovo), výraznější budova naproti s obloukovými prvky je Grand Hotel Vesuv.
Autor: public domain
Pohled na Castel dell’Ovo z Grand Hotelu Vesuv
Autor: University of Rochester Travel Club, CC BY 2.0
Vpravo vidíme Castel dell’Ovo, velký červený stavební objekt vlevo je Vojenská škola Nunziatella.
Autor: Retaggio, CC BY-SA 3.0
Vstup do hradu je sice bezplatný, jak již bylo zmíněno, ale problém je trochu v tom, že kvůli rekonstrukci je v současnosti hrad uzavřen. Rekonstrukce, či spíše oprava, je nezbytná kvůli zvýšení bezpečnosti osob při pohybu hradním areálem.
Autor: Nic McPhee, CC BY-SA 2.0
Castel dell’Ovo
Autor: University of Rochester Travel Club, CC BY 2.0
Castel dell’Ovo
Autor: Nic McPhee, CC BY-SA 2.0
Ještě se vraťme k předmětnému imaginárnímu vejci z legendy. Zajímavé je, že snad nikde se natvrdo neuvádí, o jaké vejce se přesně jedná. Ani alternativní název hradu, to je Hrad zlatého vejce, nemůžeme brát po materiální stránce za směroplatný. V některých ranějších verzích legendy je chápáno jako vejce obyčejné, přírodní, což ukazuje na produkt ptačí, pravděpodobně od klasické slepice. Také se hovoří o vejci křehkém, ale kouzlem posíleném, což opět vypadá na primární zdroj animální, byť později došlo k jeho modifikaci. V každém případě hrad – mnohem později, už v roli turistického cíle – dostal hmotnou atrapu tohoto vejce, samozřejmě původu nebiologického.
Autor: xiquinhosilva, CC BY 2.0
Jinak samotný zdroj vejce není jedinou zajímavostí v této věci. Do základů stavby ho měl umístit totiž už v 1. století před naším letopočtem římský básník Vergilius. Bylo to tedy do stavby mnohem starší, než později vystavěná pevnost, potažmo hrad. Což ovšem není nic proti ničemu, protože původní základy samozřejmě pod hradem mohly zůstat. Ostatně jméno Castel dell’Ovo pochází až ze 14. století, kdy se začala legenda o vejci šířit. Římská Luccullova vila nesl název Lucullanum a za pozdního římského císařství, když byla modifikována na pevnost, říkalo se této Castellum Lucullanum.
Autor: Palickap, CC BY-SA 4.0
Castel dell’Ovo
Autor: xiquinhosilva, CC BY 2.0
Castel dell’Ovo
Autor: pexels.com / Kelly, public domain
Castel dell’Ovo
Autor: Miguel Hermoso Cuesta, CC BY-SA 4.0
