Potápěč Josef Kotlan se nechal vyfotit při instalaci lana na minu (aby byl lépe...

Potápěč Josef Kotlan se nechal vyfotit při instalaci lana na minu (aby byl lépe poznat, sundal si na chvilku dýchací automatiku). Lano bylo spojeno se sudem, do kterého byl postupně napuštěn vzduch, a tím se mina uvolnila z lůžka na dně. | foto: Archiv Muzea Policie ČR a Kriminalistického ústavu Praha PČR; fotografie z akce pořídili Jan Hlaváček, Pavel Cibuliak a pod vodou npor. Hruška

Ve Vranovské přehradě je námořní mina! Kriminalisté řešili záhadu

  • 39
Na dně Vranovské přehrady, kousek od hráze, leží na dně koule s 500 kilogramy TNT. Námořní mina, která dokáže prorazit ocelový trup lodi tlustý 40 centimetrů. Je to přesně 30 let, kdy Českoslovenští kriminalisté vyjeli k neuvěřitelnému případu s "ocelovou obludou".

Čtvrtého srpna 1983 zazvonil náčelníkovi Kriminalistickému ústavu VB plukovníku Jaroslavu Trnkovi telefon: v přehradní nádrži Vranov nad Dyjí je námořní mina. Námořní! mina v zemi, která má k nejbližšímu moři vzdušnou čarou 290 kilometrů? Při běžném výcviku ji tam měl objevit svazarmovský potápěč. Přestože zpráva zní naprosto neuvěřitelně, rozjelo se pátrání, které dosud (a asi už nikdy potom) naši "suchozemští" kriminalisté nezažili.

Prvotní informace od vojenských pyrotechniků tehdejší Československé lidové armády ještě víc přispěly k tajemnosti případu. Na rychlý dotaz kriminalistů, co vědí vojáci o námořních minách, odpověděli dálnopisem pro naši armádu typicky vyhýbavým sdělením: "Námořní miny nejsou ve výzbroji naší armády...". Tečka.

První podvodní pouzdro ve službách policie

Teď už víte, proč jsme vám ho před týdnem představili.

Dlouholetý ředitel Kriminalistického ústavu Jan Hlaváček a jeho pouzdro pro

Před 38 lety se tehdejší Veřejná bezpečnost poprvé potopila s fotoaparátem pod vodu. Přečtěte si celý příběh, který začal jako diplomová práce.

"Tenkrát jsem se už pár let okrajově věnoval problematice fotografování pod vodní hladinou. Ještě na vysoké škole jsem si postavil "case" (vodotěsnou schránku z plexiskla) a do ní instaloval fotopřístroj Yashica 35 GT. Zkoumal jsem, jak se mění barevnost obrazu s narůstající hloubkou. Pozor, začátkem 70. let byly barevné kinofilmy Orwo špičkou ledovce… No a taky jsem některé výsledky z této činnosti napsal do diplomky a rigorózní práce, které pojednávaly o kriminalistické dokumentaci. A to se mi stalo v případě miny osudným," vzpomíná Jan Hlaváček, který v ústavu pracoval téměř 30 let.

"Když jsem nastoupil do ústavu, podařilo se mi přesvědčit nadřízené a koupili jsme profesionální fotoaparát Nikonos III. A jako na zavolanou, našla se námořní mina. Dostal jsem od šéfa rozkaz, abych se spolu s našimi pyrotechniky rozjel jako vedoucí výjezdové skupiny do Vranova, kde už na nás čekali brněnští potápěči v čele s Josefem Kotlanem, nestorem policejních potápěčů, a další pyrotechnici," popisuje Hlaváček.

Dusno na přehradě kvůli "památce" po nacistech

Na přehradě už panovalo pěkné dusno, nikoliv však díky letnímu počasí. Nález miny se totiž rozkřikl mezi rekreanty. Příslušníci VB mezitím vyslechli vyděšeného potápěče, který jim řekl, že mina je v hloubce asi 10 metrů a 30 metrů od levého břehu jezera (tehdy tam na břehu stála rekreační chata STS Znojmo). Potápěč uvedl, že se při objevu lekl a v tom šoku ho nenapadlo místo přesně označit bójkou. Problém byl v tom, že přibližné místo nálezu, které označil, se nacházelo asi 1 600 metrů před přehradní hrází a aby toho nebylo málo, tak asi dva kilometry proti proudu řeky byla v té době na jednom přítokovém rameně přehrady vybudována plovoucí přečerpávací stanice, která dodávala vodu na stavbu atomové elektrárny Dukovany.

Podívejte se na unikátní fotografie

Z výpovědi hrázného pana Vrány, který naštěstí hodně pamatoval, se policisté dozvěděli, že za války měly přehradu ve správě německé okupační jednotky. Zjistili od něho, že v době 2. sv. války byla ochrana přehrady před případným bombardováním spojeneckými letadly zajištěna jednak tzv. "detonační clonou", což byly výbušné systémy pověšené na lanech mezi dvěma stožáry postavenými na obou březích asi 600 metrů před hrází. A dále pro případ torpédování paty přehradní hráze z nízko letících letadel bylo údajně vytvořeno na hladině jezera ještě před "detonační clonou" minové pole z námořních min. Což ovšem byla pravda jen poloviční, jak se ukázalo až mnohem později..

Ze vzpomínek hrázného také vyplynulo, že po válce likvidovali výbušné systémy a minové pole vojenští pyrotechnici ve spolupráci s vojáky Rudé armády. Jak ovšem asi tenkrát probíhala delaborace min? Podařilo se pyrotechnikům zlikvidovat všechnu munici? Neutopila se některá z ocelových oblud, která dokáže prorazit pancéřovaný trup lodi silný 40 centimetrů? V takové kouli je totiž až 500 kg TNT. Dodnes plují ve vodách oceánů bludné námořní miny z poslední války, které i po desítkách let hrozí a ničí.

Rekreanti na pláži, půl tuny výbušnin na dně

"Takže jsme měli problém: námořní minu ve vodě a bezpočet rekreantů okolo přehrady," říká Hlaváček. "Bylo nutné stanovit vyšetřovací verze s ohledem na konkrétní místo nálezu." Kriminalisté zvažovali, zda se jedná o jednu z min, které "sloužily" v minovém poli, jak uvedl hrázný, nebo jestli nalezené mina neměla sloužit třeba k destrukci přehradní hráze při ústupu německé armády, případně zda nebyla shozena spojeneckými armádami za účelem blokády hospodářského využívání přehrady německou správou. Bylo také nutné myslet na to, zda  nebyla použita na konci války jako součást nástražného výbušného systému pro ochranu například potopeného archivu apod.

Místo nálezu námořní miny na Vranovské přehradě na začátku srpna 1983 – mina se nachází několik desítek metrů od levého břehu na dně přibližně na úrovni člunu, v pozadí je přehradní hráz.

"Variant bylo najednou víc než dost. Osobně jsem měl největší obavu z potopeného archivu (což bylo ještě v 70. letech minulého století dost aktuální téma), protože tam by bylo možné očekávat sofistikované jednání profesionálů, kteří by jistě měli zájem, aby se k archivu jen tak někdo nedostal. U ostatních verzí by se sice jednalo o neobvyklý, nicméně 'jen' pyrotechnický nález," uvažuje nahlas Hlaváček. Ještě chvíli trvalo, než byla mina znovu nalezena, ale pak už šlo všechno ráz na ráz.

Je prázdná, nebo ostrá?

Mina byla nejdříve na dně přehrady ohledána potápěčem-pyrotechnikem nadporučíkem Hruškou, a pak pomocí fotopřístroje Nikonos III vyfotografována ze všech stran, včetně detailů v místech, kde má mina zapalovače. Nebylo to jednoduché, protože viditelnost na dně tehdy byla do jednoho metru, pršelo a voda dole byla studená. Uklidňující bylo, že na dně nebyly nalezeny stopy svědčící o zajištění miny proti pohybu, z čehož by se dalo usuzovat, že mina slouží jako nástraha.

Mina nalezená na dně přehrady byla ohledána potápěči a vyfotografována přístrojem Nikonos III s bleskem ve vodotěsném pouzdru. Podmínky pro focení ale nebyly ideální kvůli snížené viditelnosti ve vodě.

S nadcházejícím večerem bylo nutné namáhavou práci ve vodě přehrady přerušit. Domů se však pochopitelně nejelo, skupinka si ustlala v objektu maličkého policejního oddělení přímo na přehradě. Kromě potápěčů vlastně ještě minu nikdo neviděl a zvědavost je někdy silný motor. "Já jdu film vyvolat na obvodní oddělení do Vranova," nabídl se expert-pyrotechnik z brněnského týmu policistů Pavel Cibuliak a vyrazil do tmy. Před půlnocí byl zpátky s hromádkou fotek a od dveří vítězoslavně volal: "Pánové, mina nemá zapalovače, ty vypadají jinak." Komise pyrotechniků a kriminalistů dlouho do noci vzrušeně rokovala nad fotografiemi nalezené námořní miny. Jiné dokumenty o námořních minách se tak narychlo sehnat nepodařilo. "Naše fotografie vlastně pomohly rozhodnout o dalším postupu při likvidace miny," říká Hlaváček.

Všichni se shodli na tom, že mina nemá zapalovače, a že na jejich místě jsou nějaké "záslepky", snad velké šrouby. Nikdo však nedokázal stoprocentně říct, jestli je mina prázdná. "Rozhodli jsme se tedy minu zvednout ze dna a zlikvidovat ji přímo ve vodě, ale ne na místě nálezu, nýbrž v protilehlé zátoce," vysvětluje Hlaváček, "Pyrotechnici totiž nastolili otázku seismické vlny, která by mohla po výbuchu vzniknout, šířit se dnem a poničit hráz. Tohle nebylo možně jak vyvrátit."

Přeruště lodní dopravu, vyzvedává se mina

"Zatímco pyrotechnik Hruška v hloubce pod námi očistil ocelovým kartáčem závěsné oko na mině, ke kterému připevnil lanko, seděli jsem ve člunu nad ním a připravili mu prázdný sud, který byl posléze potopen a bylo k němu připevněno lanko. Vzduchem z potápěčského přístroje byl sud postupně naplněn, vyplul na hladinu a tím nadzvedl minu ze dna. Dneska už to vypadá jako legrace, ale tenkrát se nám to zdálo dost riskantní," vzpomíná Hlaváček. I proto byla v průběhu této operace přerušena lodní doprava na přehradě a z okolních pláží byli vykázáni rekreanti.

Mina připravená k vyzvednutí ze dna a důkladnému ohledání po celém obvodu, aby se vyloučila verze, že je případně "spojená" s nějakým potopeným archivem z války.

Plovoucí minu znovu po chvíli ohledal potápěč Hruška. Když vyplaval a zvedl palec, bylo jasné, že mina není s ničím svázána. Obava z ochrany potopeného archivu se rozplynula a s téměř stoprocentní jistotou se dalo usuzovat, že ocelová obluda je prázdná. Nicméně, pyrotechnici si už nenechali vzít požitek z odpálení miny. V protější zátoce za skalnatým výběžkem byla koule pomocí 3,5 kilogramů náložky TNT definitivně zlikvidována. Teprve podle výbuchem způsobeného efektu bylo možné s naprostou jistotou konstatovat, že v mině žádná výbušná nálož nebyla. "To by byla asi jiná pecka, kdyby bouchlo 500 kilo výbušniny," komentuje Hlaváček a s úsměvem dodává, že výbuch odstartoval závody domorodců a rekreantů o to, kdo na hladině posbírá co nejvíce mrtvých ryb. Tenkrát se na ekologii ještě příliš nehledělo.

Demolované zbytky miny byly vytaženy na břeh, ohledány a zdokumentovány. Také byly odebrány vzorky pro metalografické a chemické analýzy. Akce skončila. A epilog?

Improvizovaný roznětný výbušný systém, který byl posléze přiložen k mině ve vodě a odpálen.

Druhá mina!

"Epilogů bylo vlastně několik," dodává na závěr k unikátnímu zásahu kriminalistů Hlaváček. "Zaprvé, pozdější pátrání ve vojenském archivu odhalilo dokumenty obsahující informace, jak probíhala likvidace pyrotechnických materiálů na přehradě po válce. Vlastně se potvrdila slova hrázného jen s tím rozdílem, že se našly dokumenty obsahující tvrzení, že Němci přivezli prázdné schránky min odněkud z Francie. Ty jim posloužily jako plovoucí pontony pro ocelovou síť, kterou instalovali na hladině před hrází. Tohle asi za války zůstalo utajeno i před hrázným. Uvedené zjištění definitivně rozptýlilo obavu, že by Rusové po válce do přehrady naházeli ostrou munici a hlavně miny.

Spoluautor reportáže Jan Hlaváček pózuje u další miny, nalezené v oblasti Vranovské přehrady.

Druhý epilog je spíše perlička. "Když jsme večer po 'velkém výbuchu' v restauraci u hráze oslavovali úspěšnou akci a domorodci nám posílali jednoho panáka slivovice za druhým, neb jsme tam tenkrát asi byli za hrdiny, přišel jeden z místních a povídá: Soudruzi, můj soused má ještě jednu minu na zahrádce místo trpaslíka. Uff, to byla pecka," směje se Hlaváček.

"Později jsme se u toho člověka zastavili, slovo dalo slovo, a také druhou minu jsme zajistili. Tentokrát už jsme ji však nezničili, naopak jsme ji nechali v jednom pražském strojírenském závodě důkladně očistit a nakonzervovat a dneska spočívá v kabinetu Kriminalistického ústavu Praha Policie ČR. Když k nám po revoluci začali jezdit kolegové ze zahraničí a vykládal jsem jim příběh o likvidaci námořní miny v suchozemském Československu, byli u vytržení. Především ti, kdo mají moře, protože oni se nikdy k podobnému případu nedostali," dodává Jan Hlaváček.

Autor provozuje web pro železniční modeláře Honzíkovy vláčky.
Autoři děkují za spolupráci pracovníkům Muzea Policie ČR a Kriminalistického ústavu Praha - Policie ČR.