Mnichovská zrada promění Benešovu linii opevnění v nekonečné tuny nevyužitého betonu. To však zatím tuší málokdo. Výstavba pokračuje, ale pomalé tempo u těžkého opevnění a jeho vysoká finanční náročnost vedou k záměru opevnit vybrané oblasti lehkým opevněním (LO), jehož výzbroj tvořily pouze kulomety. Výstavba pevnůstek LO starého typu (vz. 36) se rozběhla v roce 1936 v Orlických horách, na Trutnovsku, v Podkrušnohoří, na Plzeňsku, v jižních Čechách a také v oblouku před Prahou.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Pozadu nezůstala ani jižní Morava, kde péčí Zemského vojenského velitelství Brno vyrostla podél hranic s Rakouskem pozoruhodná linie čítající necelé dvě stovky bunkrů. Zajímavostí je, že zdejší objekty byly vybaveny šlapacím ventilátorem, který dodávala Královopolská strojírna v Brně.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Na jižním Slovensku se výstavba LO rozběhla až na podzim 1936 a podařilo se zde postavit jen několik desítek pevnůstek. Konstrukčně se lišily od objektů budovaných v Čechách i na Moravě, do dnešní doby se však bohužel nedochoval žádný slovenský objekt z roku 1936.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Na konci roku 1936 je další výstavba objektů LO starého typu zastavena a na rýsovacích prknech v Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) vzniká nový modernější typ LO, který se nakonec pro svou masovou výstavbu stane symbolem celého systému čs. opevnění. Později se pro něj vžije lidové označení řopík.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Základním prvkem budovaného obranného postavení bude nově dvousledová linie objektů LO (vz. 37) označovaná jako "čára", pásmo s jedním sledem objektů pak vytvářelo tzv. "clonu". Na důležitých místech byla obrana prohlubována dalšími sledy objektů LO. Pevnůstky byly budovány na základním principu vzájemné palebné ochrany bočními palbami.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
LO nového typu (vz. 37) bylo budováno v pěti základních konstrukčních variantách, které se pak dále dělily na podvarianty lišící se tloušťkou zdí, úhlem sevření střílen či výškovým a směrovým osazením v terénu. Nejčastěji byl budován typ A se dvěma střílnami. Jeho poloviční varianta byla označována jako typ D (na snímku).
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Čelní palby proti nepříteli byly využívány v liniích jen zřídka, zpravidla pak v druhých sledech. Pro tyto účely byly určeny objekty typu C a E (na snímku).
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Stěny pevnůstek byly maskovány tmavou omítkou nebo nejrůznějšími maskovacími nátěry. Tento maskovací nátěr představující imitaci lesního porostu je možno považovat takřka za umělecké dílo. Jenom škoda, že nevíme, kdo a kde přesně jej namaloval.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Do podzimu 1938 se podařilo velkou část linií LO po stavební stránce zcela dokončit, na některých úsecích výstavba ještě probíhala a někde se ani nezačalo stavět. Stavebně nehotové pevnůstky bylo možno využít k obraně jen improvizovaně.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Z plánovaných vnitrozemských linií se podařilo téměř dokončit jen opevnění Pražské čáry, obrana na Vltavě a tzv. Liběchovské příčce zůstala nedokončena. Na snímku jeden z řopíků na břehu Labe nedaleko Liběchova.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Mnoho řopíků zůstalo v období Mnichova v různé fázi stavební rozpracovanosti. Některé pevnůstky byly připravené k betonáži, jiné měly postavené pouze bednění, jinde byla jen základová deska nebo výkop. Dodnes můžete v lesních masivech v pohraničí na mnoha místech narazit na jámu s tzv. betonovou skořápkou sloužící k postavení bednění.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
V některých úsecích byly současně s výstavbou LO budovány rovněž překážkové systémy - na tomto snímku je ukázka třířadé protipěchotní překážky s vnějším kotvením.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
V místech ohrožených tankovým útokem se budovaly protitankové překážky – zpravidla se dvěma řadami ocelových rozsocháčů, které mohly být v méně exponovaných oblastech redukovány na jednu řadu (viz tento snímek z Lužických hor).
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Tak trochu ve stínu rozsáhlé výstavby opevnění zůstávají tzv. objekty zvláštních zařízení - silniční zátarasy budované v letech 1936–38 na silnicích a cestách. Po Mnichovu byla většina těchto objektů zničena, do dnešních dnů se zachovalo minimum pozůstatků.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Některé bunkry se zapojily i do bojů se sudetoněmeckým freikorpsem, podobně jako tato pevnůstka zabudovaná do celního úřadu Čížov-Hardegg, která nese stopy bojů z předešlých dnů.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
A pokud by nepřišla zrada spojenců, do bojů s Wehrmachtem by se zapojily stovky řopíků a na obou stranách by padly tisíce vojáků. Jenže historie nezná kdyby. Mnichov 1938, a co na to osádky pevností? Proberou to u piva!
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017