náhledy
Prohlédněte si jedinečné fotografie z výstavby opevnění proti chystaně německé invazi. První modernější železobetonové objekty opevnění vznikly v letech 1933 až 1935 na předmostí Bratislavy u obce Petržalka (dnes součást Bratislavy). Z iniciativy tehdejšího zemského velitele gen. Šnejdárka zde vyrostlo devět atypických objektů, z nichž některé byly později modernizovány a zahrnuty do obranné linie těžkého opevnění vybudovaného zde v letech 1936 až 1937. Na snímku dnes již neexistující objekt B-S 5b "Vídeň II".
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Zajímavým "Šnejdárkovým" objektem byl také objekt B-S 9 "Kitsee", který měl na střeše (zřejmě z maskovacích důvodů) umístěnou imitaci komínu. Ten byl zbourán v roce 2011 při rekonstrukčních úpravách objektu v domnění, že se nejedná o původní předválečný prvek.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Hlavní výstavba předválečného těžkého opevnění (TO) se však rozběhla až v roce 1935, kdy byl dva dny před Vánoci vybetonován první pěchotní srub na Ostravsku. V roce 1936 a v následujících letech se výstavba těžkého opevnění rozběhla i v dalších oblastech ČSR. Na snímku jeden z objektů TO vybudovaný na Ostravsku – pěchotní srub MO-S 33 "Kozmice".
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Podle představ československého velení a projektantů ŘOP měly tvořit kostru obrany v takticky nejdůležitějších oblastech (prostor Odra – Krkonoše) dělostřelecké tvrze. Ty tvořila podzemními chodbami vzájemně propojená soustava pěchotních a dělostřeleckých srubů, které mohly být doplněné o objekty pro výsuvnou otočnou věž, pozorovací objekty apod. Na snímku tvrzový pěchotní srub K-Bg-S 13 “U lomu“ tvrze Hůrka.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Dělostřelecké sruby pro trojice 10cm kasematních houfnic budované v systému dělostřeleckých tvrzí představovaly po stránce kubatury betonu nejmohutnější objekty systému československého opevnění. Mohutnost tohoto objektu K-Bg-S 11 "Na svahu" dělostřelecké tvrze Hůrka u Králík vyniká zvláště ve srovnání s postavami německých vojáků. Pro betonáž tohoto objektu bylo použito 5350 m3 betonu).
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Pokud linie opevnění procházela lesními úseky, byly mezi jednotlivými objekty káceny tzv. střelecké a pozorovací průseky, které umožňovaly provázanost bočních paleb a zajišťovaly rovněž vzájemnou palebnou ochranu. Do střeleckých průseků byly umísťovány protipěchotní a protitankové překážky – na snímku dobře patrný protitankový příkop.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
V úsecích, kde nebyla předpokládána možnost silného náporu nepřítele nebo terénní konfigurace neumožňovala např. přímé postřelování, byly budovány objekty těžkého opevnění ve snížených odolnostech - tedy s menší tloušťkou stěn. Typickým příkladem jednoho z nejmenších objektů TO může být tento jednostranný srub R-S 90/II „Levý“ s hlavní výzbrojí kulometným dvojčetem.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Silné opevnění vyrostlo také na Náchodsku, které je dodnes velkým turistickým lákadlem zdejšího regionu. Ostatně dělostřelecká tvrz Dobrošov nebo pěchotní srub N-S 82 "Březinka" (zde na snímku z roku 1938) patří dnes již mezi muzejní legendy objektů československého opevnění.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Výstavba těžkého opevnění se rozběhla v letech 1936–1937 také na předmostí Bratislavy u Petržalky, kde se do Mnichova podařilo obranný oblouk před slovenskou metropolí zcela dokončit. Na snímku je zachycen objekt B-S 8 "Hřbitov" s řadou zaberaněných kolejnic v prodloužení levého ochranného ucha.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
V roce 1937 byla vybudována také tříobjektová uzávěra u mostů přes Dunaj v Komárně. Hlavní výzbroj těchto objektů – těžké a lehké kulomety byly umístěny do pancéřových kopulí a zvonů, jejichž střílny směřovaly nejen na mosty, ale také na mezilehlý prostor kolem Dunaje.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
A tak nějak vypadal průhled střílnovým otvorem zvonu (v tomto případě se jedná o pravý zvon objektu N-S 84 "Voda"). Výstřelné pole ze střílny zvonu bylo omezené, střelec však mohl podle potřeby přesouvat lafetu s kulometem mezi jednotlivými střílnami.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Na jižní Moravě se rozběhla výstavba těžkého opevnění až v létě 1938 po anšlusu Rakouska. Do Mnichova se zde podařilo vybetonovat pouze 6 objektů. U objektu MJ-S 4 "Zatáčka" u Šatova však došlo ke kuriózní situaci,kdy byl objekt těžkého opevnění vytýčen v těsné blízkosti o rok dříve postaveného řopíku. Po stavebním dokončení pěchotního srubu zmizel objekt LO v ochranné kamenné rovnanině.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Rozestavěna zůstala rovněž linie těžkého opevnění budovaná v Jeseníkách od roku 1938 v rámci ŽSV I Staré Město pod Sněžníkem. Na fotografii pěchotní srub StM-S 52 "Obora", jehož betonáž probíhala až v polovině září 1938. Podle knižní fikce Jana Drnka měl tento objekt zastavit v říjnu 1938 německý tankový útok ...
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Některé sruby zastihl Mnichov pouze rozestavěné. Na příkladu tohoto nevybetonovaného objektu T-S 41 "Nad Slavětínem" si lze udělat velmi dobrou představu o tom, jak složitou tesařskou práci představovalo jen samotné bednění pěchotního srubu.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017
Nedílnou částí těžkého opevnění byly rovněž systémy protitankových a protipěchotních překážek. Ty se v zásadě dělily na intervalové (mezi objekty) a obvodové pro bezprostřední ochranu jednotlivých srubů. Existovalo více druhů překážkových prvků, nejčastějším typem intervalové protitankové překážky však byly tzv. jehly (dvojice svařených U nosníků) zapuštěné do betonového prahu kombinované s řadou ocelových rozsocháčů.
Autor: Československé opevnění 1938, Praha 2017