 |
Liberec jako pevnost
V květnu již z jihu postupovala směrem na Plzeň a Karlovy vary americká armáda a Sověti drželi linii Drážďany–Görlitz. Na postup Rudé armády a spojenců na východní frontě reagovaly nejen německé jednotky, ale i místní úřady, instituce i obyvatelé. Liberec byl připravován na obranu od konce března 1945, ale stavební horečka vypukla až v dubnu, kdy byly budovány desítky až stovky protitankových zátarasů.
Nešlo jen o barikády, nebo dřevěné „brány“ s přípravou na okamžité uzavření, ale počítalo se i se sestřelením komunikací i domů. Ve složité struktuře velení, podřízení vyššímu ženijnímu veliteli pro zvláštní úkoly XI. skupiny armád Střed, byly i specializované jednotky určené ke skalnímu vrtání. Cílem snažení bylo vytvořit opěrnou linii, ochránit velká města a minimalizovat možnost průniku přes hory a hřbety.
Mapa zátarasů ve městě Liberec, včetně budov, které by v případě bojů byly strženy. | foto: archiv Severočeského muzea v Liberci
Využito mělo být i československé pohraniční opevnění ze 30. let. Avšak už na konci dubna bylo jasné, že fronta přejde i přes Liberec. Na co tehdy mysleli obyvatelé, vojáci a úředníci netušíme, ale rozmístění zátarasů je jasně patrné ze tří dochovaných map. U dvou z nich dokonce známe autora, stavitele Eduarda Anděla.
Mapa z 1. května 1945 zachycuje protipancéřové překážky v Liberci, podzemní objekty a skladiště zbraní. Měla se dostat přes frontu do rukou Rudé armády, ale do cíle určení nikdy nedoputovala. V Liberci bylo instalováno – pokud uvěříme Andělovým mapám – 139 jednotlivých zátarasů, naprostá většina z nich kupodivu od Nisy na severovýchodní straně Liberce. Od počátku se jasně počítalo s bojem ve městě.
Jak se z ospalého městečka stalo centrum nacistické moci. Liberec ve válce |
Po konzultaci s armádními experty je zároveň možné se domnívat, že zátarasy měly být doplněny sutinami ze sestřelených domů. Obranná linie tedy byla vedena středem města, pokud pomineme dodnes patrná obranná postavení v okolí Liberce u Mníšku, Lukášova, Vratislavic nad Nisou a na dalších několika místech.
V této strategii možná hrála roli i železnice, která měla v těchto dnech stále strategickou hodnotu, protože představovala možnou spojnici na jih a západ od Liberce. Ostatně na západ od železnice, s centrálním uzlem v podobě libereckého nádraží, se nacházelo sotva deset zátarasů, proti více než 120 na východní straně. Žádný ze zátarasů však nebyl využit k boji, pokud pomineme jejich bombardování sovětským letectvem.
Válka skončila 8. května 1945 před půlnocí. V tento čas se měly zastavit veškeré operace a boje vedené německými jednotkami a fronta se nacházela severně od Liberce, na hranici dnešního Frýdlanstkého výběžku u Černous a Habartic.
 |
Liberec měl chránit Volksturm, německá domobrana vzniklá v září 1944. Tvořili ji místní němečtí obyvatelé, většinou starší lidé, nebo dokonce ranění či invalidé. Sklady zbraní Volksturmu byly v několika továrnách, nejmohutnější zásoby byly v bývalé továrně Franze Liebiega ve Vesci. Volksturm by obranu Liberce sám o sobě nezvládl, ale nebyl tu sám.
Byly tu i německé jednotky, proudící přes Liberec ve dvou hlavních směrech přes Krkonoše a Jablonec a přes Frýdlantský výběžek a Jizerské hory k Liberci. Byly vyzbrojené těžkou technikou. Tanky, obrněnými transportéry, nákladními vozy, děly. Bylo jich tolik, že dnešní ulici České Mláděže při úprku 9. května 1945 ucpali. Byly zde i skupiny Říšské pracovní služby, které se mohly zapojit a další skupiny, jako například OT (Organization Todt), Speerův transportní štáb, železniční pracovní komanda a další.
Bitva o Liberec se naštěstí nekonala. Těžko říci, jak by probíhala. Zda by projela Rudá armáda Libercem jako nůž máslem, nebo by ji čekalo krvavé dobývání každé ulice. S jistotou víme jen to, že ani první „mírové dny“ nebylo v Liberci bezpečno.
Zbraně, smrt a sklady pokladů. Zima 1945 byla v Sudetech tou nejkrutější |
