Kousek od liberecké ZOO, v Alšově ulici číslo 1 stojí Elgerova vila, či spíše zámeček, která se v srpnu 1968 změnila na nečekané místo odporu proti okupaci. Působilo tu totiž regionální vysílání Československého rozhlasu Liberec.
V daných složitých podmínkách, kdy bylo ústřednímu vysílání Československého rozhlasu v Praze na Vinohradech znemožněno již od rána 21. srpna 1968 normálně vysílat z hlavní budovy, stala se regionální vysílání mnohdy mimořádně důležitými prostředky informace, obecné koordinace a společenské morální podpory. Liberec se také stal místem, kde si srpen 1968 vyžádal poměrně mnoho přímých obětí: zemřelo tu devět lidí, dva z nich při nárazu tanku do podloubí domu na dnešním Benešově náměstí.
Shodou okolností se vysílání v srpnových dnech z Liberce zúčastnil aktivně Václav Havel s hercem Janem Třískou, které vojenská intervence ve městě odřízla. Liberec utrpěl vysoké škody na životech a stal se jedním z nejaktivnějších ohnisek občanského odporu v zemi. Roli v tom samozřejmě sehráli i jiní, jak připomněl pro iDNES.cz v roce 2013 i jeden z pamětníků dobových událostí, v té době elév v rozhlas Milan Brunclík:
„Všichni mluví v této souvislosti o Václavu Havlovi a Janu Třískovi, někdo o režisérovi Pavlu Michalovi, ale podle mě byl hrdinou těch dnů opomíjený zvukový mistr a vedoucí studia Zdeněk Flekna.“
TankocachingJak na to Na celkem 21 míst spjatých s tragickými událostmi srpna 1968 rozmístili autoři hry Tankocaching unikátní schránky, keše (od anglického slova geocache) s příběhy ze srpnové invaze. V každé ukryté schránce najdou hráči jeden popis jedné události, který se ve dnech invaze převážně sovětských vojsk, v dané lokalitě odehrál. Hra, která je unikátní verzí oblíbeného Geocachingu, začala 14.8.2018. Druhé kolo startuje 21. 8. 2018. Seznam míst, kde jsou kešky druhého kola umístěny najdete v tomto článku. Souhrnné informace o Tankacachingu si pak můžete přečíst tady. Pro první nálezce je připraveno překvapení v podobě malého modelu tanku a prázdná USB paměť. V některých keškách však z důvodu nedostatku místa ani jeden z výše uvedených dárků nenajdete. Pokud nám však jako první nálezce keše napíšete na adresu tanky@technet.cz a doložíte odlovení, cenu vám rádi předáme. Výhru (tank a USB flešku) získává ten, kdo nám jako první napíše, rozhoduje čas přijetí e-mailu. Je možné, že někdo keš odloví, ale o výhru mít zájem nebude. Teoreticky tak mají šanci i další nálezci v pořadí. Speciální odměna za selfie! Když nám navíc jako první pošlete z místa objevu selfíčko (na adresu tanky@technet.cz) s nalezenou keškou, máme pro vás v redakci další drobné překvapení. Tankocaching pro vás pořádá redakce Technet.cz ve spolupráci se společností Fujitsu Technology Solutions. Autorem odborných textů je historik PhDr. Prokop Tomek, Ph.D. z Vojenského historického ústavu Praha.  |
Libereckému studiu se podařilo napojit na vysílač v Mnichově Hradišti, a tak rozšířit okruh posluchačů. Na rozdíl od studia Čs. rozhlasu v Ústí nad Labem, obsazeného 26. srpna, se okupantům nepodařilo liberecké studio objevit a obsadit. Studio se zapojilo do zpravodajské sítě ve štafetě krajských rádií, do nepřetržitého vysílání rozhlasových studií mimo Prahu.
Studio vysílalo protestní prohlášení podniků a pracovních kolektivů, rozhovory zachycené na magnetofon v terénu. Zařazovali i vtipy. Rozhlas pracoval od rána do noci. Množství dobrovolníků přepisovalo zprávy, poslouchalo další rozhlasové stanice, přijímalo telefonické hovory, dělalo, co bylo potřeba. Večer 22. srpna vysílalo liberecké studio opakovaně v několika jazycích výzvu osobnostem kultury v zahraničí. Napsal ji Václav Havel.
Vysílání nakonec podle pamětníků skončilo dobrovolně poté, co bylo jasné, že spičky československého státu nehodlají okupaci vzdorovat do krajnosti. A také poté, co Sověti na druhé straně dali najevo, že se nebojí civilních obětí.
Na ukázku alespoň jeden krátký komentář, který v libereckém rozhlase zazněl (autorem je Václav Havel): „Přátelé, v brzké době se možná objeví ve vašem okolí další, drobnější krajští, okresní a místní kolaboranti. Budou říkat, že musíme být realističtí, že když oni nepřevezmou funkce, převezmou je horší lidé z řad okupantů. Budou se tvářit jako zachránci národa. Zahrňte je svým opovržením, vyvrhněte je ze svého společenství, žádejte jejich stíhání pro vlastizradu. Uvědomte si, že tito lidé svým počínáním schvalují internaci našich legálních představitelů a že jim je lhostejné nebezpečí života, v němž se naši politici ocitají. Je jim lhostejný život Alexandra Dubčeka, je jim lhostejný život ostatních politiků. Tuto zemi nelze zachránit obětováním Dubčeka. Její jedinou šancí je naopak bezvýhradná a důsledná podpora Dubčeka. Možná se budou kolaboranti maskovat tím, že se také budou hlásit k Dubčekovi, tak jako se k němu hlásil a možná ještě hlásí i zrádce Indra. Nenechte se oklamat jejich slovy, ale suďte je podle jejich činů! Kdo přijal jakoukoli funkci z jiných rukou než z rukou lidu v řádných volbách, je zrádce Dubčeka a zrádce vlasti.“
Hektický liberecký týdenVáclav Havel na týden v Liberci vzpomínal ve svém rozhovoru s Karlem Hvížďalou „Dálkový výslech“: „Byli jsme s mou ženou a Janem Třískou tu noc náhodou v Liberci u našich tamějších přátel a zůstali jsme tam potom celý ten dramatický týden, protože naši přátelé nás okamžitě integrovali do libereckého odbojového dění, smím-li to tak nazvat. Působili jsme v tamějším rozhlase, já psal každodenní komentáře, Honza je předčítal, vystupovali jsme i v televizním studiu, narychlo zřízeném na Ještědu, pracovali jsme ve stálém štábu předsedy městského národního výboru, pomáhali koordinovat různé akce, já psal předsedovi proslovy a napsal jsem dokonce obsáhlé prohlášení Okresního výboru KSČ, Okresního národního výboru, Okresního výboru Národní fronty, Městského národního výboru atd. k obyvatelstvu, které pak vysílal pouliční rozhlas a které bylo všude vylepeno. Myslím, že to bylo poprvé a naposledy, kdy jsem měl příležitost promlouvat k národu ústy takovýchto ctihodných institucí. Ten týden pro mne znamenal zážitek, na který asi těžko někdy zapomenu. Viděl jsem, jak sovětské tanky na náměstí rozbořily podloubí, které zasypalo několik lidí; viděl jsem, jak se pomátl velitel tanku a začal zběsile střílet do davu; viděl jsem a zažil mnoho dalších věcí, z nichž nejsilněji na mne působil ten zvláštní fenomén solidární pospolitosti, který byl pro tu dobu tak příznačný. Lidé nám do rozhlasu nosili potraviny, květiny, léky, aniž jsme co z toho potřebovali; když nebylo pár hodin slyšet Třísku z rádia, bombardovali rozhlas telefonickými dotazy, co s námi je; budova rozhlasu byla obklopena obrovskými transportéry s velikými betonovými kvádry, které měly zabránit jejímu dobytí; různé fabriky nám daly závodní průkazy, abychom se v případě osobního ohrožení mohli skrýt mezi dělníky.“ |
Ukázky z vysílání si můžete poslechnout i v následující videu:
