Den válečných veteránů11. listopad si připomínáme jako Den válečných veteránů. Toho dne v roce 1918 bylo v železničním voze blízko severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, čímž skončila první světová válka. Symbolem Dne válečných veteránů se brzy stal květ vlčího máku, a to v souvislosti s protiválečnou básní Na flanderských polích, kterou v roce 1915 napsal kanadský lékař a básník podplukovník John McCrae. Česká republika se k oslavám tohoto dne poprvé připojila v roce 2001. |
Vlastimil Ottakar Fiala se narodil 11. srpna 1893 ve vsi Opočnice nedaleko Poděbrad. Šťastní rodiče, František a Anna Fialovi, sice provozovali vlastní menší hospodářství, ale určitě netrvali na tom, aby byl i jejich syn se zemí spjatý, ale dopřáli mu dostatečný rozlet. Vždyť i za středoškolských vzděláním musel do města, v tomto případě to byla reálka v Pardubicích. Široce zaměřený mladík potom studoval osm semestrů na České vysoké škole technické (od roku 1920 nese jméno ČVUT) v Praze a také čtyři semestry filozofie na Karlo-Ferdinadově univerzitě tamtéž (jedná se o později zrušenou Německou univerzitu).
V průběhu studia byl v květnu 1914 odveden jako jednoroční dobrovolník do císařské armády, a to konkrétně k dělostřelectvu, tedy ke královně bojiště. A jako dělostřelce ho záhy i potkala v létě zahájená velká válka. Jeho útvar byl poslán na srbskou frontu. Vlastimil Fiala se však toužil dostat mnohem výše. Přihlásil se proto na výcvik leteckého pozorovatele, na který nastoupil v místě tomu určeném, ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt).
Po výcviku byl hned prvního lednového dne roku 1916 poslán k leteckému útvaru Flik 1 (Fliegerkompanie 1) na ruskou frontu. Fliku 1 v té době velel kapitán Otta Jindra z Českých Budějovic. Zde jen dodejme, že pod Jindrovým velením se z Fliku 1 stal nejlepší letecký útvar rakousko-uherské armády, ve kterém by chtěl sloužit každý.
Vlastimil Fiala si navíc u Fliku 1 splnil další sen, když tam v polních podmínkách úspěšně absolvoval pilotní kurz. Na svém kontě má i jeden sestřel ruského letounu, dosáhl ho jako pozorovatel právě s pilotem Jindrou. Zde můžeme zmínit jednu zajímavost rakousko-uherského letectva, kdy sestřel dosažený na dvoumístném pozorovacím stroji byl vždy připisován oběma členům osádky.
Jednoho dne se však Fiala z mise na své letiště nevrátil. Stalo se to 22. dubna 1917, kdy vzlétl plnit úkoly jako pilot pozorovacího Brandenburgu C.I s pozorovatelem Johannem Baumgartnerem. Jejich letoun byl napaden dvoumístnou stíhačkou carského letectva, „podivným“ Spadem S.A.2 s vrtulí situovanou do hrůzu nahánějící mezery v trupu. Fialovi nezbývalo než s poškozeným strojem nouzově přistát na ruské straně.
Rakouský průzkumný letoun jednotky Flik 1, u které sloužil i Vlastimil Fiala.
Netradiční konstrukční řešení francouzských stíhaček Spad typové řady S.A. Tyto letouny operačně používalo především ruské letectvo. Jeden měl sestřelit i letoun pilotovaný Vlastimilem Fialou.
Trochu si to netradiční letadlo francouzské výroby přibližme: francouzští konstruktéři „rozřízli“ trup letounu vedví, kdy na samé přídi bylo stanoviště střelce, následovala vrtule poháněná rotačním motorem a kokpit pilota. Příďová střelecká gondola byla uchycena dole ke vzpěrám podvozkovým a nahoře k přednímu nosníku křídla. Jednalo se vlastně o jednu ze slepých cest ke stíhačce, když nebyla k dispozici synchronizace kulometů. Nepraktických Spadů typové řady S.A bylo vyrobeno něco přes stovku, z toho 57 bylo dodáno do Ruska (zatímco Francouzi se jich brzy zbavili, tak Rusové je kvůli všeobecnému nedostatku letadel používali, jak dlouho jen mohli).
V ruském zajetí se Vlastimil Fiala přihlásil do československých legií. Jeho snaha o vznik československé letecké jednotky se však nesetkala z ruské strany s kladnou rezonancí. Bylo mu alespoň umožněno sloužit přímo v ruském letectvu, na frontě u 9. leteckého sborového oddílu. Všeobecná situace v Rusku se však rapidně zhoršovala, což potom v listopadu zbrkle dorazila Velká říjnová socialistická revoluce. Následně Fiala krátce působil jako technický ředitel 5. ukrajinského leteckého parku ve Svjatošině, kde se mu už podařilo shromáždit i hrstku krajanů pro zamýšlenou leteckou jednotku.
Netrvalo dlouho a velitelstvím legií byl povolán do Kyjeva, kde se stal spolu s letcem Lvem Robertem Melčem hlavním organizátorem formování 1. československého aviatického a automobilového oddílu. Fiala této jednotce i velel. Do vínku dostala letouny od Francouzské vojenské mise. O všechny stroje však při, respektive před následným přesunem po Transsibiřské magistrále na východ legionáři přišli, aniž by se s nimi vůbec účastnili nějakých bojů. Z důvodu absence letounů byl oddíl rozpuštěn.
Do Vladivostoku tak Fiala dorazil jako štábní operační důstojník 2. střelecké brigády. Na podzim 1918 byl ve Vladivostoku letecký oddíl obnoven, přičemž pro něj byly v USA zakoupeny dvoumístné cvičné a pozorovací letouny L. W. F. Model V Tractor. Stroje ani trochu nezářily novotou, jejich opotřebovanost nešlo přehlédnout. Ale ani jako nové nepředstavovaly žádné terno, sami Američané nebyly tímto svým typem nijak nadšeni.
Naši legionáři jich obdrželi osmnáct, naskládaných per partes v bednách. S velkým úsilím se jim podařilo složit několik provozuschopných, ostatně některé díly v bednách byly i poškozené. A nakonec si čtyři z těchto strojů legionáři přepravili do Československa, ale tam už se na nich nelétalo a jeden se dodnes dochoval v Národním technickém muzeu v Praze.
L. W. F. Model V Tractor v Národním technickém muzeu v Praze
První let oddílu vykonal Fiala s pozorovatelem Hartmanem u příležitosti narozenin nově zvoleného prezidenta Masaryka 7. března 1919. Stroj měl však během letu poruchu a byl tak nucen nouzově přistát na zamrzlém moři v Ussurijském zálivu, Fiala při tom utrpěl zranění kolene. Jako zdravotně indisponován byl 12. března 1919 naloděn s osmým transportem na loď Heffron plující do Evropy. U pobřeží Japonských ostrovů však loď ztroskotala. Po vynucené přestávce doplula skupina s Fialou do Evropy až koncem podzimu 1919. Ve své vlasti se náš hrdina ocitl 23. prosince, den před Štědrým dnem.
Po návratu do Československa, krátkém odpočinku a po asi měsíčním působení na nejvyšší pozici vzduchoplaveckého oddělení MNO (Ministerstvo národní obrany) byl jmenován velitelem Leteckého pluku 3 v Nitře. Leteckému pluku 3 velel od dubna 1921 do července 1922 a od prosince 1922 do ledna 1923. Potom se ještě na chvíli vrátil jako velitel na vzduchoplavecké, respektive mezitím letecké oddělení MNO. Za relativně brzkým odchodem do výslužby potom stály osobní neshody v pracovní rovině.
A kruh se uzavřel, když se vrátil ke svému původnímu rodinnému poslání statkáře, které ho taky bavilo. Vlastimil Fiala měl dvě dcery, z nichž mladší Květu (1929 - 2017) zná každý jako divadelní a filmovou herečku.
Na závěr si ještě dovolíme předložit odkazy na výběr starších článků o tuzemských letcích bojujících za první světové války.
Příběh jediného českého stíhače, který si vystřelil na Zeppelin |
Jak Jindra bombardoval ruského generála a ten ho za to ještě pochválil |
Prvním vojenským letcem národnosti české byl Rudolf Holeka |
