Vojenské cvičení Hermelin II se konalo ve dnech 6. až 10. listopadu 1967 na severu Spolkové republiky Německo. Cvičení se účastnilo celkem 36 tisíc vojáků z Německa, Nizozemska, Velké Británie, Kanady a Francie. Pásových vozidel, z nichž většinu tvořily tanky, bylo kolem dvou tisíc. Cvičení Hermelin II se připomíná i v souvislosti s tehdy novými tanky Leopard 1, protože bylo jejich první větší akcí. |
 |
První tanky Bundeswehru, založeného v roce 1955, byly americké M47 Patton. Následně je doplnil ještě modernější typ M48 Patton – navzdory jménu po stejném generálovi se jednalo o novou konstrukci. Minimálně M48 se začal zpětně řadit k první generaci hlavních bojových tanků (main battle tank, MBT), kdy tato kategorizace se začala používat v šedesátých letech.
Již ve druhé polovině padesátých let začali Němci vyvíjet jejich nástupce, tank nové generace. Cesta byla trochu klikatá. Nějakou dobu po ní šli společně s Francouzi, pak se do trojky přidali také Italové, aby se nakonec v této věci zase všichni rozešli od prkna, logaritmického pravítka i kasičky. V každém případě Němci nakonec dospěli k vlastnímu řešení, které dostalo klasické kočičí jméno, v tomto případě Leopard. Používejme však už jméno Leopard 1, jakým se tento tank začal nazývat zpětně, když koncem sedmdesátých let přišel zcela nový typ Leopard 2, klasifikovaný do třetí generace MBT.
Příběh vývoje Leopardu 1 můžeme nazvat: „Jak mobilita zvítězila nad pancířem“. Konstruktéři se na to dívali tak, že není důležité přežít zásah, ale hlavně je důležité nebýt zasažen. V té době to dávalo logiku, protože vývoj pancířů zaostával za vývojem munice. Vrstvené pancíře měly ještě daleko k dozrání, ale na druhou stranu zde škaredě hrozila kumulativní munice (HEAT). Leopard 1 tak dostal do vínku dobrou manévrovatelnost a vynikal rychlostí. Také jeho výzbroj byla účinná, což je zde tedy myšleno z pohledu přesnosti: cíl měl být s co nejvyšší pravděpodobností zasažen první ranou.
Bojové tanky Leopard 1 postupně vznikaly ve vylepšených verzích, od Leopardu 1A1 až po Leopard 1A5. Osádka tanku je čtyřčlenná: velitel, střelec, nabíječ a řidič. Hlavní výzbroj tvoří jeden z nejlepších tankových kanonů své doby, v tomto případě tedy v licenci vyráběný britský 105mm Royal Ordnance L7A3 L/52 (kde L/52 znamená délku hlavně rovnou 52 rážím). Bojová hmotnost Leopardu 1 se obecně udává 42,4 tuny, byť tam musí být alespoň menší rozdíly alespoň v některých verzích. K pohonu slouží dieselový desetiválec MTU MB 838 o výkonu 610 kW, který se uvádí ve specifikacích všech základních verzí (1A1 až 1A5). Maximální rychlost na silnici je 65 km/h.
Tank Leopard 1 německé armády u Effolderbachu během vojenského cvičení v roce 1983
Obrněná kolona nizozemské armády, tanky jsou typu Leopard 1.
Tanky Leopard 1 z výzbroje norské armády během vojenského cvičení v roce 1982
Leopard 1 ukrajinské armády
Sériová výroba Leopardu 1 probíhala v letech 1964 až 1984 v celkovém objemu 4 744 kusů. Do typové množiny musíme zařadit ještě hromadu dalších podpůrných vozidel na podvozku Leopardu 1, jako jsou mostní tanky, ženijní tanky, protiletadlové tanky atd. Těchto odvozenin bylo vyrobeno celkem 1 741 kusů. Do celkového výrobního „skóre“ je třeba ještě započítat prototypy a předsériové kusy samotného tanku, což dává dalších 80 kusů. A tak se někdy můžeme setkat i se zavádějícím údajem, že tanků Leopard 1 bylo vyrobeno přes šest a půl tisíce – ale v tom je vše, co má podvozek Leopardu 1.
Největší podíl těchto vozidel, a to kolem dvou tisíc kusů, byl samozřejmě určen pro Bundeswehr. Ale Leopard 1 se stal páteří obrněných sil řady dalších zemí. Ze zemí NATO to byly Nizozemsko, Belgie, Dánsko, Norsko, Itálie, Řecko, Turecko a Kanada. Významným uživatelem se stala i Austrálie, i když tam se za studené války neprovozovaly tanky obecně v takovém množství jako v zemích evropských (což bylo celkem logické). V poslední dekádě 20. století si je sekundárně pořídily Brazílie (část ex-belgických) a Chile (část ex-nizozemských) a ještě později terciárně Ekvádor (část ex-chilských. Naposledy byly Leopardy 1 už z množiny vyřazených dodány po oživení Ukrajině bránící se ruské invazi.
V sérii článků představujících německou vojenskou techniku (od poloviny 50. let do současnosti) primárně prostřednictvím oficiálního videomateriálu Bundeswehru a doplněných základními textovými informacemi dosud vyšly následující díly:
VIDEO: „Závoďáky“ Bundeswehru se dvěma řidiči jezdily rychle vpřed i vzad |
VIDEO: Do Kurierwagenu se vešli čtyři západoněmečtí „soudruzi“, hipíků hromada |
VIDEO: Jak se z německého „tančíku“ stala i protiletadlová zbraň |
VIDEO: Je malý, ale šikovný. Průzkumný obrněnec Fennek |
VIDEO: Obojživelné vozidlo Amphibie M3 používá NATO na zdolávání řek |
