Lehký bitevní vrtulník Eurocopter Tiger vznikl jako společný projekt Francie a Německa. Němci potřebovali účinného lovce tanků, kterými Sovětský svaz překypoval. Po rozpadu východního impéria, kdy se mylně předpokládalo, že nebezpečí ze strany Moskvy je zažehnáno, byl za nových geopolitických podmínek projekt dokončen, ale kdysi předpokládaných výrobních objemů už samozřejmě nemohlo být dosaženo.
Autor: Bundeswehr / Maximilian Schulz
Zadání na vývoj pokročilého bitevního vrtulníku přišlo z francouzské a západoněmecké strany v roce 1984. Společný podnik založený francouzskou Aérospatiale a německým konsorciem Messerschmitt-Bölkow-Blohm dostal později název Eurocopter (od roku 2014 Airbus Helicopters). Kvůli nejasnostem technického i finančního rázu mezi oběma stranami byl vývojový program již v roce 1986 zrušen, ale po přehodnocení situace došlo hned následujícího roku k jeho obnovení.
Autor: Bundeswehr
Celkem vzniklo pět letových prototypů vrtulníku Tiger. První v roce 1991 a poslední v roce 1996. Na fotografii vidíme první čerstvý prototyp na pařížském aerosalonu v červnu 1991. První tři prototypy sloužily „pouze“ pro zkoušky aerodynamické koncepce, zkrátka čisté letové zkoušky bez výzbroje a s ní souvisejících systémů (pouzdro pozorovacích a zaměřovacích systémů nad rotorem je zde tedy nefunkční atrapou).
Autor: Pete Hatzakos, public domain
Ještě jeden pohled na první prototyp, označený PT-1 a s imatrikulací F-ZWWW, který poprvé vzlétl 27. dubna 1991. Další prototypy byly PT-2 (F-ZWWY, rok 1993), PT-3 (F-ZWWT, nebo německá vojenská „imatrikulace“ 98+23, rok 1993), PT-4 (F-ZWWU, rok 1994) a PT-5 (98+25, rok 1996).
Autor: Airbus Helicopters
V konstrukci draku vrtulníku Tiger jsou z 80 procent využity kompozitní materiály, 11 procent představují hliníkové slitiny a 6 % titan. Především na vstřícném kurzu se může pochlubit nižší detekovatelností radarem než jiné bitevní vrtulníky, kromě velice úzké stavby tomu nahrává právě použitý materiál i barvy na něm. Infračervená stopa je zase minimalizovaná šikovně směrovanými výtokovými plyny z motorů, které se navíc ředí mísením vzduchu hnaného od nosného rotoru. Vedle moderních elektronických systémů vyzdvihněme také přilbu (přilbový zaměřovač), jejíž vnitřní partie přiléhající na hlavu pilota je přímo navrhována na konkrétní hlavu.
Autor: mashleymorgan, CC BY-SA 2.0
Zasedací pořádek ve vrtulníku Tiger je opačný, než jak to známe například z amerického AH-64 Apache. V „evropském“ vrtulníku sedí vpředu pilot a nahoře za ním zbraňový operátor, který je velitelem vrtulníku. Ale stejně jako u amerického stroje lze samozřejmě i zde řídit vrtulník z obou kokpitů. A pilot vpředu zase může ovládat zbraně, tedy všechny vyjma protitankových řízených střel.
Autor: Tim Rademacher, CC BY-SA 4.0
Sériová výroba vrtulníků Tiger přišla až během první dekády 21. století. Kromě Francie a Německa si tyto vrtulník pořídily také Austrálie (viz foto) a Španělsko. Vrtulníky jednotlivých uživatelů se trošku liší, některých trošku více, když tedy porovnáme německou verzi s verzemi pro ostatní uživatele.
Autor: Australia Defence Force
K roku 2021 disponovala německá armáda 56 vrtulníky Tiger (viz foto), francouzská armáda jich měla 69, španělská armáda 24 a australská armáda 22.
Autor: Sgt. Rick Frost, U.S. Army, public domain
Německý Tiger UHT (Unterstützungshubschrauber Tiger) se od ostatních verzí liší absencí kanonu pod přídí. Naopak nás zujme pouzdro sledovacího a zaměřovacího systému SFIM Osiris hlavou nosného rotoru, které vrtulníku umožňuje (tedy jeho umístění umožňuje) maximálně možné ukrytí za terénní překážky – vrtulník zkrátka může vidět, aniž by byl viděn. Je to něco podobného jako radar Longbow u některých vrtulníků AH-64 Apache.
Autor: Tim Rademacher, CC BY-SA 4.0
Pozorovací a zaměřovací těleso SFIM Strix obsahuje optickou kameru vhodnou i za nízké intenzity osvětlení, termokameru (FLIR) a laseroý značkovač cílů a dálkoměr. Cíle je možné sledovat až do vzdálenosti 18 kilometrů a vést na ně palbu podle maximálního dostřelu použitých zbraní. Zničení cíle na větší vzdálenost, než je nepřítel schopný vést palbu na předmětný vrtulník, představuje jeden atribut zvyšující pravděpodobnost přežití vrtulníku Tiger a především jeho osádky v boji.
Autor: FlorianEnnemoser, CC BY 2.0
Vrtulníky Tiger „neněmeckých“ verzí, tj. HAP, HAD a ARH (viz. foto, ARH je verze pro Austrálii), nesou pod přídí 30mm kanon v tzv. věžovém střelišti, kanon je ovládán přilbovým zaměřovačem. Pozorovací a zaměřovací těleso SFIM Strix je umístěno nad zadním kokpitem, vrtulník je tak nižší než v provedení s takovým zařízením nad rotorem, a tím se ještě zvýšila jeho už tak vynikající obratnost.
Autor: Bidgee, CC BY-SA 3.0 au
Tiger HAP (Hélicoptere d´Appui Protection) představuje první verzi pro Francii vyrobenou ve čtyřiceti exemplářích, ale časem se mají všechny upgradovat na verzi Tiger HAD (Hélicoptère d’Appui Destruction), která má výkonnější motory stejně jako verze ARH pro Austrálii. Další vrtulníky Tiger už se dodávaly francouzské armádě přímo ve verzi HAD, která vznikla primárně jako exportní verze pro Španělsko.
Autor: AlfvanBeem, public domain
Pozorovací a zaměřovací těleso umístěné nad zadním kokpitem se stalo pro vrtulníky Tiger pozdějších verzí standardem a Airbus Helicopters s jeho umístěním nad rotorem snad už ani nepočítá.
Autor: Bene Riobó, CC BY-SA 4.0
Vrtulníky Tiger jsou poháněny dvojicí turbohřídelových motorů MTU Turbomeca Rolls-Royce typové řady MTR390. Původní verze vrtulníků UHT a HAP mají motory s výkonem po 958 kW, pozdější verze ARH (viz foto) a HAD dostaly motory se zvýšeným výkonem po 1092 kW, který lze krátkodobě nouzově zvýšit až na 1322 kW, díky čemuž je vrtulník schopen v nouzi odstartovat na jeden motor. Let v nouzi s jedním motorem není problém ani pro původní verze. Mezi motory je odolná přepážka, aby zásah a destrukce jednoho motoru nevyřadila z provozu ten druhý.
Autor: mashleymorgan, CC BY-SA 2.0
Kromě 30mm kanonu pod přídí (tedy až na verzi UHT, která tento kanon nemá, viz foto) slouží vrtulníkům Tiger k nesení výzbroje čtyři závěsníky na pomocném křídle. Používá se výzbroj těchto kategorií: protitankové řízené střely, protiletadlové řízené střely a raketnice s neřízenými střelami malé ráže proti pozemním cílům. Od neřízených střel malé ráže proti pozemním cílům jsou už odvozeny sofistikované střely s laserovým naváděním, které se na některé verzi vrtulníku Tiger minimálně také zkoušely. Němci požívají i kontejner s kulometem ráže 12,7 mm.
Autor: Sonnyhill, CC BY-SA 4.0
Zde se podíváme na jednu z možností podvěšené výzbroje vrtulníku Tiger francouzské armády. Na vnějších závěsnících je po dvou protiletadlových řízených střelách Mistral, na jednom vnitřním závěsníku (kde vnitřním je myšleno blíže k trupu) je čtveřice protitankových řízených střel Hellfire a na druhém raketnice Telson 22 pro 22 nařízených raket ráže 68 mm.
Autor: Airbus Helicopters
Vrtulníky Tiger byly také nasazeny do bojových misí. Po třech až čtyřech kusech nasadily své vrtulníky Tiger v Afghánistánu Francie, Německo (viz foto) i Španělsko. Jejich angažování tam se hodnotí kladně. Jedinou ztrátu tohoto vrtulníku (na francouzské straně) v Afghánistánu měla na svědomí technická porucha, vrtulník byl sice zničen, ale osádka z nehody vyvázla. Minimálně Francie nasadila tyto vrtulníky i v Lybii a v Mali. Také německé stroje se angažovaly v Mali, jeden se však vinou technické závady zřítil v poušti a osádka zahynula, kvůli tomu potom byly vrtulníky nějaký čas odstaveny z provozu.
Autor: Bundeswehr
Vrtulníky Tiger německého kontingentu v Afghánistánu se kromě bojových operací účastnily i humanitárních misí po povodních.
Autor: Bundeswehr
Kompozity poskytují vrtulníkům Tiger z pohledu materiálního dobré předpoklady pro námořní službu, tedy pro provoz z palub lodí. Konkrétně mluvíme o korozi. Zde konkrétně vidíme španělský Tiger HAD na palubě americké vrtulníkové výsadkové lodě USS Kearsarge (LHD-3).
Autor: U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Ryre Arciaga, public domain
Start španělského vrtulníku Tiger HAD z paluby americké vrtulníkové výsadkové lodě USS Kearsarge (LHD-3) během námořní operace 6. americké flotily.
Autor: U.S. Navy, Tyler Preston, public domain
Také Australané, které ze všech stran obklopuje moře, používají své vrtulníky Tiger ARH během námořních operací. Zde vidíme vrtulníkovou výsadkovou loď HMAS Canberra (L02), vlevo stojí za sebou tři vrtulníky Tiger.
Autor: U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist 3rd Class Jason Tarleton, public domain
Australská vrtulníková výsadková loď HMAS Canberra (L02) ve Filipínském moři, první až třetí vrtulník zleva je typu Tiger ARH.
Autor: U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist 3rd Class Erica Bechard, public domain
Lehké bitevní vrtulníky Eurocopter Tiger ARH australské armády
Autor: Andrew Mercer (www.baldwhiteguy.co.nz), CC BY-SA 4.0
S vrtulníky Tiger jsou však i starosti (diplomaticky řečeno, protože u vrtulníků se vyskytly i technické problémy nezanedbatelného rázu). A tak v lednu 2021 dala Austrálie na vědomí, že je nahradí americkými AH-64E Apache Guardian, které vyhrály kvůli tomu vypsaný tendr. Podobné zaječí úmysly s vrtulníky Tiger má i německá strana. Naopak Francouzi a Španělé se jich vzdát nehodlají, už se také pracuje na projektu upgradu na verzi Tiger MkIII plnohodnotně použitelnou na tzv. digitálním bojišti, kdy tato modernizace by se měla týkat většiny vrtulníků Tiger francouzské a španělské armády a s její realizací se počítá v letech 2029 a 2030.
Autor: Bidgee, CC BY-SA 3.0 au
Lehký bitevní vrtulník Eurocopter Tiger ARH australské armády v péči pozemní obsluhy
Autor: U.S. Navy Petty 1st Class Officer Thomas E. Coffman, public domain
Porovnejme si hmotnostní parametry lehkého bitevního vrtulníku Tiger s bitevním vrtulníkem AH-64 Apache. Za představitele lehké váhy dáme parametry verze Tiger HAP a proti němu postavíme AH-64D. Hmotnost prázdného vrtulníku zde vychází 3060 kg proti 5350 kg, maximální vzletová hmotnost 6000 kg proti 10430 kg. Lehčí vrtulník je i rozměrově menší, i když tam ty diference nečiní takový podíl, který je u hmotností výraznější kvůli už několikrát zmíněné masivní aplikaci kompozitních materiálů v draku vrtulníku Tiger.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0
Přehlídka australské armády v Daewinu 25. dubna 2021. Nad pochodujícím útvarem přelétají vrtulníky Tiger ARH.
Autor: U.S. Marine Corps video by Sgt. Micha Pierce, public domain
Alespoň jedno kamuflážní oživení galerie poskytuje Tiger francouzské armády vyfotografovaný na mezinárodním cvičení NATO Tiger Meet 2017 ve francouzském Landivisiau. Akce Tiger Meet bývají „setkáním“ tzv. tygřích letek ozbrojených sil států NATO, účastníci na ně přilétají s patřičně (a někdy možná i nepatřičně) ozdobenými stroji.
Autor: Javier Bárcena, CC BY-ND 2.0
Lehký bitevní vrtulník Eurocopter Tiger
Autor: Clemens Vasters, CC BY 2.0
Lehký bitevní vrtulník Eurocopter Tiger
Autor: U.S. Air Force Staff Sgt. Kyle Brasier, public domain
Lehký bitevní vrtulník Eurocopter Tiger ARH během zkušební odpalu laserem naváděné střely. Jedná se o kvalitativně modifikované střely vycházející z původních neřízených raket malých ráží, což je ostatně na první pohled zřejmé.
Autor: BAE Systems
Lehký bitevní vrtulník Eurocopter Tiger HAD španělské armády
Autor: David Álvarez López, CC BY 2.0
Lehké bitevní vrtulníky Eurocopter Tiger ARH australské armády
Autor: Andrew Mercer (www.baldwhiteguy.co.nz), CC BY-SA 4.0