Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Čest, talent i služba Hitlerovi. Nejlepší tankista války byl z Jesenicka

Během druhé světové války vznikla po vzoru leteckých es nová kasta es tankových. Patrně nejlepším tankistou 2. světové války se stal Kurt Knispel, který na svět přišel, a také z něj sešel, na území dnešního Česka.
Německý tank PzKpf VI Tiger II z 503. těžkého tankového oddílu. Tyto tanky měly výkonnou výzbroj a pancéřování, avšak kvůli vysoké spotřebě a poruchovosti měly problém udržet je v bojeschopném stavu, zvláště na konci války. Na sklonku války například ust

Německý tank PzKpf VI Tiger II z 503. těžkého tankového oddílu. Tyto tanky měly výkonnou výzbroj a pancéřování, avšak kvůli vysoké spotřebě a poruchovosti měly problém udržet je v bojeschopném stavu, zvláště na konci války. Na sklonku války například ust | foto: commons.wikimedia.orgCreative Commons

Kurt Knispel se narodil 20. září 1921 v Salisfeldu, německé osadě na Jesenicku, která je dnes pod názvem Salisov součástí Zlatých Hor. Jeho tatínek pracoval v nedaleké továrně na automobily a zřejmě právě zde získal Knispel základní vztah k technice a autům zvlášť.

Mladého Kurta měli jeho vrstevníci rádi, byl členem party trempů, podnikajících dlouhé túry kolem Pradědu. Zkušenost s technikou ho přivedla k rozhodnutí přihlásit se do učení na automechanika. Výuční list získal na jaře 1940.

V té době už několik měsíců zuřila válka a manuálně zručný automechanik se rozhodl přihlásit k nové progresivní zbrani, k tankům. Ve výchovném a vzdělávacím středisku Sagan v Dolním Slezsku prodělal standardní pěchotní přípravu, prvním typem tanku, se kterým přišel do styku, byl lehký PzKpfw I. Ten již byl pro bojové využití zastaralý, ale velení jej považovalo za stále dostatečný pro prohlubování technických a taktických znalostí budoucích tankistů.

Patrně nejznámější fotografie Kurta Knispela; s ústrojovou kázní si vlasatý tankista zjevně problémy nedělal.

Po dokončení základního výcviku byl Knispel převelen k 29. tankovému pluku 12. tankové divize, kde se jeho první štací stala pozice nabíječe ve středním tanku PzKpfw IV. 19. června 1941, jen pár dní poté, co Knispel dokončil výcvik, obdržela jeho jednotka rozkaz opustit stmelovací výcvikový tábor nedaleko polské Poznaně a zamířit na východ k sovětským hranicím.

Tanky se daly do pohybu téhož dne a už v prvních chvílích postupu míjely nekonečné řady pěších jednotek a kolony nákladních automobilů mířících na do výchozích postavení pro útok na Sovětský svaz.

Poprvé v boji

Tank Feldwebela Hellmanna, ve kterém dělal Kurt Knispel střelce/nabíječe, se do boje dostal hned první den útoku. Pás sovětských pohraničních opevnění, narychlo vybudovaných uvnitř Polska po německo-sovětské okupaci, byl rychle prolomen a 12. tanková divize zahájila spolu s dalšími jednotkami útok na původně polské město Bělostok.

Když byl 28. června Bělostok obklíčen, začala jedna z prvních velkých operací na zničení sovětského kotle. Stejné přitom probíhaly po celé délce fronty. A přestože krátký 75mm kanón prvních verzí tanku PzKpfw IV nebyl vzhledem k nepříznivým balistickým vlastnostem určen k boji s obrněnou technikou protivníka, Knispel s ním zaznamenal první dva zničené nepřátelské tanky.

Knispelova jednotka se poté stočila směrem na Minsk a po pouhých pěti dnech bojů se probojovala až k městu. Na jeho okraji vylezl Kurt z tanku a s dalšími několika tankisty se jali prozkoumat obranné postavení s dlouhou řadou protitankových ježků. Ke svému překvapení nenašli nepřítele, ale opuštěnou pivnici, kterou ustupující rudoarmějci nestačili vyrabovat. Po pár minutách hlásili nadřízeným „dobytí“ budovy a začala bujará oslava.

Večer dostala parta notně unavených kamarádů rozkaz převzít stráž na okraji města pro případ, že by se Rudá armáda odhodlala znovu Minsk dobýt. K útoku však nedošlo, a tak se tankisté ráno vrátili ke svým tankům s bolavými hlavami a opileckými nářky. 29. pluk se stáhl do lesů nad městem, aby nabral síly a opravil techniku.

Protože zásobovací útvary uvázly před městem, sestavilo velení rekvírovací oddíl, který měl zajistit početnému útvaru menáž z místních zdrojů. Velitelem jednotky byl ustanoven Kurt Knispel díky jisté omezené znalosti češtiny, které místní vcelku dobře rozuměli. Když se po několika hodinách vrátili k útvaru, nesli nejen slepice, které ukradli v blízkém statku, ale také spoustu vína a vodky. Těch byl tento kraj plný.

V současnosti je úloha tanků v bojích ve 2. světové válce chápána poněkud zjednodušeně jako prostředků určených k vedení především protitankového boje. Německá vojenská doktrína však kladla správně na první místo boj s pěchotou protivníka, zejména ničení objektů polního opevnění s kulomety a jiných odolných opěrných bodů a uzlů na čáře dotyku vojsk. Tank PzKpfw IV byl pro tento úkol vyzbrojen kanónem ráže 75 milimetrů, který měl na výše uvedené druhy cílů drtivý účinek. Slabé pancéřování by bylo pro tento typ tanku na sklonku roku 1938 značnou nevýhodou.

Sedmého července se slezsko-německý tankista dostal poprvé do větších problémů, když jeho tank dostal zásah od protitankového děla. Ačkoli projektil nezpůsobil větší škody, ztrátám v nejbližším okolí se Knispel nevyhnul. Téhož dne večer přišel o kamaráda Hanse Urbana, kterého na hlídce zabili sovětští vojáci.

Když byl Urban spolu s dalším členem jednotky druhý den časně ráno pohřbíván, Knispel se nahlas modlil za celou jednotku. Kolega z roty Thaysen mu v tu chvíli zašeptal: „To byli první, Kurte.“ A neměli být poslední.

Hned od prvních dnů německé ofenzivy bylo zřejmé, že Sovětský svaz bojuje o přežití. Za pouhé tři týdny Wehrmacht pronikl Běloruskem a 2. a 3. tanková skupina generálů Hotha a Guderiana se setkaly na předměstích Smolenska, 700 kilometrů v sovětském vnitrozemí.

V tu chvíli dorazil k bojujícím vojskům známý Hitlerův rozkaz obrátit směr hlavního útoku na jih. Zatímco většina tankových útvarů zamířila ke Kyjevu, Knispelova jednotka zahájila přesun na sever k Leningradu. Samotnou bitvu o Leningrad zahájily armádní sbory generálů Reinhardta a von Arnima, přičemž 12. tanková divize v té době bojovala ještě s 8. tankovou, 61. pěší a 20. motorizovanou divizí v rámci jednoho uskupení.

Přelom roku byl i na ruské poměry mimořádně mrazivý a teploty padaly až k minus 50 °C. Strategickým cílem bylo spojit se s finskými jednotkami na řece Svir a zcela uzavřít kotel kolem kolébky ruské revoluce. Prvního „zářezu“ na leningradské frontě dosáhl Knispel na rozjezdové ploše jednoho z letišť na jižním okraji města, kde se poprvé setkal s výkonným sovětským tankem T-34.

Němcům bylo poměrně brzy jasné, že z chodu členitou obranou blíže k městu neprojdou, protože sovětské jednotky měly početní převahu. Útok tak bylo nutné zastavit a lépe připravit.

„Proč bychom jeli s Rusy?“

I díky tomu se na začátku listopadu Knispel mohl stát svědkem úžasné podívané. Velitel roty, který chtěl k Tichvinu, spojujícímu Leningrad se sovětským vnitrozemím, dorazit ještě v noci, rozkázal k nelibosti svých mužů pokračovat v postupu. „A proč, abychom jeli s Rusy?“ zeptal se velitel čety Fendersack. Odpověď velitele nikdo nečekal: „Nestřílejte, ale zbraně mějte v bojové pohotovosti. Dobře se dívejte a za žádnou cenu nezastavujte!“

O pár minut později se členům jednotky naskytl úžasný pohled. Uprostřed noci míjeli kolony tanků, děl a nákladních vozů Rudé armády, které je nechaly bez povšimnutí jet dál. Všichni rudoarmějci si zkrátka mysleli, že jde jen o další kolonu sovětských vojsk. Když pak vjela Knispelova jednotka do města, panoval všude klid a mír.

Názorné porovnání velikostí německého středního tanku PzKpfw IV a polského tančíku TK-3 s kulometnou výzbrojí, která zde ovšem chybí.

Sověti se druhý den vzpamatovali, pokusili se Tichvin dobýt zpět, ale zde se opět vyznamenal tankový střelec od Pradědu. Jeho jednotka utrpěla těžké ztráty, a když sám přišel o tank, zničil jednu T-34 doslova vlastníma rukama, když se k ní připlížil křovím a položil pod její pásy protitankovou minu.

Dne 11. ledna 1942 dostal nový Knispelův velitel tanku Rubbel modernější verzi PzKpfw IV vybavenou dlouhým kanónem ráže 75mm s mnohem lepšími balistickými vlastnostmi pro efektivnější vedení protitankového boje, dlouho si jej však neužil. Zatímco 13. ledna zahájila na severním úseku fronty 2. úderná armáda generála Vlasova rozsáhlý útok, Knispelův oddíl byl stažen do Německa k novému zformování. O kolosální porážce Vlasovových vojsk se Knispel a jeho kamarádi dozvěděli až poté, co dorazili výcvikového střediska Neuhammer.

Krátká dovolená vyčerpanému Kurtu Knispelovi pomohla. Setkal se s rodinou a přáteli a snad se zúčastnil také oblíbeného výstupu na Praděd. Když jeho nadřízení zaveleli k návratu, jak později přiznal, oplakal to. Rozloučil se s rodiči a přítelkyně ho doprovodila na nádraží. Po návratu k jednotce jim oznámili, že slíbené tanky ještě nedorazily.

Mohli proto ještě pár dní podnikat krátké výlety autem podél řeky Bobravy a do Krkonoš. Projížděli přitom Slezskem, které Knispelovi tolik připomínalo domov. V té době své dívce a rodičům napsal: „Je to prostě fantastické. A to všechno je Německo! Za takovou zemi stojí za to bojovat.“

Po dozbrojení se útvar přes Berlín, který na mladé vojáky udělal svou mnohotvárností hluboký dojem, přesunul do Magdeburgu, kde se dozvěděli, že budou nově spadat pod 13. tankovou divizi.

Při přesunu přes Krakov došlo ke známému incidentu s vězněm, který dnes nezapomene zmínit žádný historik, jenž se zabývá životem Kurta Knispela. Nedaleko nádraží jeden z vojáků Wehrmachtu nevybíravě hnal k dalšímu pochodu vězně v pruhovaném obleku. Kopal do něj a tloukl ho pažbou, až nebožák padl na zem, kde se na něj snesla další snůška ran.

To už Knispel nevydržel a na mladého vojáka vystartoval. „Na něco takového se nebudu koukat a ještě držet hubu.“ Budoucí tankové eso seskočilo z vagónu a rozběhlo se směrem k mladíkovi s puškou. „Stůj, ty dobytku!“ zařval na něj z dálky. „Co chceš, prcku?“ dostalo se mu pohrdavé odpovědi. „Hned uvidíš,“ zařval Knispel, postavil se těsně před vojáka a zpříma se mu díval do očí.

Když voják postoupil o krok dopředu, Knispel ho oběma rukama odrazil. Voják zvedl zbraň, Knispel však byl rychlejší, vytrhl mu ji a rozmlátil o kolejnici. Událost se rychle rozkřikla po všech vagonech vojenského vlaku a tankista ze Zlatých Hor se rázem stal hrdinou své jednotky. Incident však měl pokračování.

Kurt Knispel ve velitelském poklopu tanku PzKpfw VI Tiger; stroj je dobře rozeznatelný podle kruhové věže.

Když vlak dorazil do cíle, obstoupila ho vojenská policie. „Hledáme jednoho vojáka, menší postava, dlouhé tmavé vlasy!“ Všichni věděli, o koho jde, ale velitel oddílu jim suše odpověděl: „Jestli si myslíte, že můžete prohledávat naše vagóny, tak to jste na omylu.“ Když policisté nedbali, vytáhl pistoli a zahrozil: „Tomuto tanku velím já. Pokud kdokoli cizí udělá o krok víc, bude zastřelen!“ V tu chvíli se vojenská policie raději stáhla.

Čtvrtého srpna dorazila nová Knispelova jednotka, 4. tankový pluk 13. tankové divize, do města Stalinovo, odkud zamířili na jih do Rostova na Donu. Tankový oddíl patřil k té části útočících jednotek, které měly proniknout směrem ke Kavkazu a obsadit tamní ropná pole. 

Velitel Knispelova tanku Rubbel vzpomínal: „Připadalo nám, že jsme se ocitli v úplně jiném světě. Byla tu bujná tropická vegetace, dokonce se objevili velbloudi.“ Pak 13. divize dobyla Majkop a postupem podél cesty na Ordžonikidze jistila křídlo 1. tankové armády při průlomu na Kavkaz.

Když se jednotka později zapojila do bojů o přístupy k Mozdoku, dosáhl Knispel dvanácti zničených tanků. Sovětské protiútoky 13. divize „hasila“ bok po boku s 5. divizí SS Wiking. V podhůří Kavkazu přichází zima dříve, a tak zde už 12. listopadu opět panovaly mrazy pod minus 20 °C, které znali vojáci z Leningradu. Kurt Knispel se v tu chvíli veliteli svěřil se svou skepsí: „My jednotliví bojující můžeme vyhrávat a taky to děláme. Ale záchrana, tedy konec, ten není jistý. A přitom se ho chce dožít každý.“

Tiger

Situace na východní frontě se kvapně zhoršovala a kvůli porážce ve Stalingradu se německé jednotky na Kavkazu se musely rychle stahovat. Protože jim hrozilo, že padnou do pasti sovětské Operace Saturn, která byla po úspěchu Rudé armády s to odříznout celou skupinu armád Jih, bylo bezpodmínečně nutné se dostat rychle zpět do Rostova na Donu.

V té chvíli se už i mezi prosté vojáky na frontě dostaly zprávy o novém zázračném tanku, který pro boji a zimou sužované tankisty znamenal novou naději. Knispelova jednotka byla právě kvůli němu rychle převelena do Německa, a tak zanechala veškerou techniku na místě a na rozdíl od dalších jednotek zamířila zpět do vlasti vlakem.

Spojenci tank Tiger nakonec prozkoumali. „Tygří tesáky odhaleny: další německá superzbraň, jejíž nepřemožitelnost byla vyvrácena,“ zní nadpis nákresu tanku.

Po krátké dovolené, během níž Kurt Knispel oslavil Vánoce i Nový rok, před ním na začátku ledna poprvé stanul jeho nový tank Tiger. V tu chvíli začal být budován slavný 503. prapor těžkých tanků. 14. dubna 1943 byla Knispelova rota naložena na železniční vagony a odjela opět na východní frontu.

První zastávkou byl Bogdukov, šedesát kilometrů jižně od Charkova. Kurt Knispel byl přidělen jako střelec tanku, kterému velel poddůstojník Rippl. S ním se tankista ze Zlatých Hor znal už z výcviku v tankovém učilišti Sagan, proto na sebe byli zvyklí a skvěle se v boji doplňovali.

Prvnímu útoku těžkých tanků předcházel pečlivý letecký průzkum, po němž každý tank dostal vlastní statický cíl. Kvalitní příprava nesla své ovoce, a tak už od začátku tankisté dosahovali s výkonným Tigerem skvělých výsledků. To už se však blížila osudová bitva u Kurska.

Knispelova jednotka zahájila útok na kurský výběžek brzy ráno 5. července útokem na mosty přes řeku Doněc. Protože byly mosty pod neustálou palbou těžkého dělostřelectva zpoza nedalekého lesa, rotě tanků Tiger trvalo celý den až do pozdního odpoledne, než se jim je podařilo dobýt. Když bylo možné mosty přejet, vyřadili z boje protitanková postavení a pronikli k nekrytému křídlu sovětských sil. Rotě se postupně podařilo probojovat až do hloubky 40 kilometrů.

Hvězdná hodina Kurta Knispela

Čtvrtého dne ofenzivy udeřila Knispelova hvězdná hodina. Ve čtyřech rychlých šarvátkách zničil čtyři nepřátelské tanky a během následujícího pronásledování proti němu ze zatáčky zpoza lesa vyjely dva další. Než si stačili sovětští tankisté uvědomit nastalou situaci, jeden tank hořel.

Druhý začal otáčet věž na Knispelův Tiger, střelec z Jeseníků však nezaváhal a vyřadil druhou T-34 během pár sekund. Další sovětský tank se objevil na hřebenu a jen co ukázal kousek věže, dostal zásah také. Nakonec Knispel ještě dovezl do bezpečí několik mužů z posádek zničených tanků, když se vracel, aby doplnil munici a natankoval. Knispelova jednotka v té době stále více fungovala jako „hasiči fronty“ a její renomé, stejně jako renomé strojů, rychle rostlo.

„Vpředu T-34! Vzdálenost pět tisíc metrů,“ hlásil velitel, který přes kvalitní optiku viděl nepřítele na rovinaté krajině kolem Kurska dříve, než on mohl spatřit je. Byl to celý prapor tanků T-34, které se blížily velkou rychlostí. Další je následovaly v širokém klínu. Když se T-34 dostaly do palebné pozice, začal střílet také Knispel. První tank zničil na vzdálenost více než dvou kilometrů a během zuřivé bitvy opakovaně členy své roty zachránil od útoku několika T-34, které se blížily z boku.

Tank PzKpfw VI Tiger začal vznikat již hluboko ve 30. letech, což je na jeho konstrukci na první pohled znát absencí zkoseného pancíře, který šetří hmotnost; charakteristiky tohoto typu však byly přesto tak impozantní, že se na dobré dva válečné roky stal králem bojiště.

Na konci dne si tak mohl připsat dvacet zničených sovětských tanků. V Bitvě u Kurska měly tigery opravdu velmi významný podíl na počátečních úspěších. Když se však postup na severu výběžku zastavil, řada sovětských jednotek byla obrácena na jih, kde operoval také 503. prapor.

Během dvanácti dnů bitvy dosáhl tank střelce Kurta Knispela celkem 27 úspěšných zásahů, za což byl mladý Slezan povýšen do hodnosti Feldwebela (šikovatel). Kursk proslavil Knispelovo jméno v celé jednotce a vojáci ostatních útvarů začali 503. prapor nazývat jeho jménem.

Slavný voják s 50 uznanými zničenými tanky se přitom projevoval nejen jako skvělý střelec na velkou vzdálenost a bouřlivák, ale také jako rytíř. Během mnoha střetnutí při ústupu od července do září 1943 došlo k zajímavé události, kterou později popsali jeho kolegové.

Když se svým tankem projížděli kolem vesnice Osvec, spatřili dvě T-34, které kryly skupinu pěchoty. Byl horký den a Knispel si najednou všiml, že T-34 odváděly do bezpečí také zástup civilistů. Oba tigery jely v krytu a bylo by pro ně snadné sovětskou techniku napadnout a zničit, kvůli přítomnosti civilistů však pokračovali dál bez výstřelu a Sověti tak mohli vesničany v klidu odvést.

Zpátky na Ukrajině

Když skončila Kurská bitva, byla Knispelova jednotka převelena do prostoru Kyjeva, ve kterém Rudá armáda spustila velkou ofenzivu. Armádní skupina Jih zde vedla úspěšné obranné boje až ledna 1944 a Knispel sám si připisoval další, další a další zásahy.

Spolupráce s velitelem jeho stroje Ripplem se prohloubila, ti dva si rozuměli naslepo, nepotřebovali dlouhé vysvětlování. Knispel měl povoleno chopit se iniciativy bez zásahu velitele, označovat cíle a sám střílet vždy, když to situace vyžadovala. V průběhu bojů na Ukrajině si 503. prapor s 43 tanky Tiger připsal během pouhých pěti dnů 267 zničených sovětských obrněnců. Během slavného vyprošťování jednotek obklíčených v kotli u města Čerkasy zničil prapor více než sto dalších.

Dne 20. května 1944 obdržel Kurt Knispel spolu s dalším slavným tankistou Heinrichem Rondorfem Německý kříž ve zlatě. Jeho velitel, podplukovník Bäke ho zároveň (už potřetí) navrhl na Rytířský kříž. V odůvodnění napsal: „Feldwebel Knispel, střelec těžkého tankového oddílu na východě, v období mezi červencem 1942 a březnem 1943 zničil 101 nepřátelských tanků.“

Tiger (s číslem 107) vévodí i tomuto souboru německých obrněných vozidel.

Tigery byly staženy z fronty a Knispel svůj Rytířský kříž znovu nedostal. Odměněn přesto byl, když jeho jednotka dorazila 9. května 1944 do Paderbornu a jejím vojákům bylo nečekaně oznámeno, že jim staré tanky vymění za zbrusu nové těžké typy Tiger II. Předání nových strojů se odehrálo v mimořádně slavnostní atmosféře, dorazili zástupci ÖKW (vrchního velení), přítomen byl i sám Heinz Guderian. Dlouhé kanóny 8,8cm L/71 slibovaly v rukou ostřílených frontových bojovníků skvělé výsledky.

Na západní frontě

Převelení do Německa nemělo dlouhého trvání. Když 6. června začala invaze Spojenců do Normadie, byly všechny nové tanky navagónovány a i se svými osádkami zamířily na západ. Vyložili je 80 kilometrů západně od Paříže a na posledních 200 kilometrů po vlastní ose potřebovaly další čtyři noci. Ve dne nebyl přesun možný, protože zdecimovaná Luftwaffe nepředstavovala pro spojenecké stíhací bombardéry nejmenší nebezpečí.

V prvních šarvátkách na začátku července se Knispelova jednotka poprvé setkala s Brity a po několika taktických vítězstvích se přesunula do St. Lo. 14. srpna padl Knispelův velitel tanku, náhradník za dříve zraněného Alfreda Rubbela. Následujícího dne zaútočila v noci na vojenské ležení skupina partyzánů.

Postupně odpadávaly tanky jednotky jeden po druhém. Dne 20. srpna zničily posádky dva ze tří zbývajících Tigerů II. Zbyl jediný: Knispelův, s Kurtem Knispelem jako dočasným velitelem.

Nasazení na západní frontě bylo krátké, ale intenzivní a Knispel během něj utvrdil svou pověst zachránce obklíčených.

Když prapor dorazil zpět do Paderbornu, byl prapor dozbrojen technikou a doplněn vojáky z řad 500. praporu, se kterými se původní osádky rychle sžily. Mezitím dostala Knispelova jednotka krátkou dovolenou, během které se Knispel naposledy podíval do Zlatých Hor. Setkal se s rodinou, se svou ženou i synem, několika přáteli z dětství. Ačkoli to nikdo z nich netušil, bylo to naposledy.

Stmelovací výcvik reformované jednotky probíhal poměrně rychle a již 8. října celý oddíl opět vyrazil směrem na frontu. Po nasazení na západě mířily vlaky s 503. praporem těžkých tanků opět na východ, tentokrát k Budapešti. Knispelovo příslovečné štěstí mu vydrželo i v bojích mezi Dunajem a Tisou, kde se 503. prapor poprvé setkal se sovětskými těžkými tanky IS-2.

Jesenický patriot si opět vysloužil návrh na udělení Rytířského kříže za několik fantastických zásahů na vzdálenost přes tři kilometry (což je úctyhodné i v dnešních tancích, napěchovaných elektronikou). Přestože se za něj však přimlouvalo nejen velení pluku, ale i celé divize, ani tentokrát vyznamenání nedostal.

Tiger II během ardenské ofenzivy.

Labutí píseň

Rozkazem vrchního velení byl 19. prosince 1944 503. prapor těžkých tanků integrován do tankového sboru Feldherrnhalle. Když koncem ledna prorazila frontu silná sovětská tanková jednotka, postavily se jí pouhé tři tanky Tiger II, včetně Knispelova. Bylo rozdáno několik vysokých vyznamenání, ale to už bylo všem jasné, že se válka chýlí ke konci. Po dalších těžkých bojích na území Maďarska si Knispel dlouholetému kamarádovi Alfrédu Rubbelovi posteskl: „Tohle je naše labutí píseň.“

Dne 14. dubna 1945 byla jednotka přeřazena jako podpůrná k 357. pěší divizi, aby jí pomohla stabilizovat bojovou linii. Sověti v té době znali pozice německých tankových jednotek a pokoušeli se je obejít po křídlech. Z 13 tanků, které byly na konto německé jednotky připsány, sám Knispel zničil čtyři.

Když přišel rozkaz k přesunu do rakouského Laa an der Thaya, měl už prapor pouze pět strojů. 26. dubna se celý útvar přesunul ze Zingendofu do Božic na bývalém československém území, které mělo být již za pár dní osvobozeno. Tuhé boje pokračovaly a Knispel při nich zničil dalších několik sovětských tanků.

Ráno 29. dubna 1945, pouhých devět dní před podpisem německé kapitulace, zasáhl Kurt Knispel svého 168. a posledního protivníka. Podle svědectví pamětníků měl při svém posledním bojovém nasazení řídit z otevřeného poklopu obranu proti bočnímu útoku kolony sovětských T-34. Během téže bojové akce měl zemřít i Knispelův velký kamarád, Feldwebel Skoda z dalšího Tigeru II, který údajně přispěchal umírajícímu tankistovi na pomoc.

Prakticky okamžitě se začalo spekulovat, co přesně bylo příčinou Knispelovy smrti. Odpovědi jsme se dočkali, když se podařilo najít místo, kde byl uložen do země.

Dlouhé hledání

Pátrání uspělo až 68 let po konci války. Po dlouhém pátrání na různých válečných pohřebištích badatele nasměrovalo několik indicií do obce Vrbovec na Znojemsku. V sadu za hřbitovní zdí se tam skutečně podařilo najít hrob skupiny 15 německých vojáků. 

K exhumaci pozůstatků došlo ve dnech 8. až 10. dubna 2013 za účasti odborných pracovníků historického oddělení Moravského zemského muzea v Brně, antropologa, archeologa, zástupců Jihomoravského muzea ve Znojmě a pověřence Lidového německého spolku péče o válečné hroby. 

Identifikační známka Kurta Knispela; na zbylé polovině bylo vyraženo osobní číslo vojáka (812), zkratka jednotky (4 Pz.Ers Abt 15) a krevní skupina A. Přestože jde v označení o jednotku, u které tankista prodělal už tankový výcvik, byla mu ponechána i pro další období a pod tímto číslem a jednotkou byl skutečně v německých záznamech veden až do roku 1945.

U kosterních ostatků bylo nalezeno 14 identifikačních známek, vyrobených většinou ze zinku, hliníku nebo železa, z nichž se některé podařilo po základním očištění přečíst na místě. Většina vojáků byla pohřbena v celtách nebo ve spodním prádle. Hrob Kurta Knispela byl nalezen 9. dubna 2013 ve 13:20.

O popularizaci příběhu Kurta Knispela se u nás i v zahraničí významně zasloužil historik Moravského zemského muzea Vlastimil Schildberger. V roce 2013 vedl záchranné práce, spojené s vyzdvižením Knispelových ostatků a pomáhal organizovat jejich důstojné uložení na brněnském Ústředním hřbitově. Zároveň inicioval, spolufinancoval a osobně se podílel na umístění provizorního náhrobku na Knispelově hrobu. V roce 2020 dokončil o Kurtu Knispelovi knihu, kterou Moravské zemské muzeum vydá na jaře 2021. Bohužel, autor se vydání této mimořádně očekávané publikace nedožil.

Knispel byl pohřben pouze v nátělníku a u pravého zápěstí měl polovinu nerezové identifikační známky. Nerez se pro výrobu známek používal pouze u tankových a leteckých jednotek kvůli své ohnivzdornosti. Na známce bylo vyraženo osobní číslo vojáka 812, krevní skupina A a zkratka jednotky „4 Pz.Ers Abt 15“, tedy 4. rota záložního tankového oddílu 15, což byla jednotka, ve které Knispel v roce 1940 prodělal výcvik.

Po sejmutí zbytku tlakového obvazu, který zakrýval obličejovou část hlavy, zjistili odborníci vážné zranění mezi obličejovými oblouky a podélné praskliny na čele lebky. Část kostí mezi očima chyběla. Další zranění v oblasti břicha nebyla patrná, což s vysokou mírou pravděpodobnosti vyvrátilo předchozí teorie o příčině Knispelovy smrti – zásah břicha dávkou z kulometu.

Při odborném vyzvednutí ostatků byla v dutině lebeční objevena ocelová střepina, která odpovídá dříve zjištěným zraněním. Zajímavým zjištěním byla zhojená zlomenina jednoho bederního obratle. Ke zranění mohlo dojít buď silným úderem, nebo šlo o únavovou zlomeninu při námaze, přičemž takový úraz se mohl stát například při nabíjení tankového kanónu. 

Vedlejším zjištěním byl také horší stav chrupu s kazy ošetřenými amalgamovými plombami a s několika cystami, což vede odborníky k závěru, že Knispel pravděpodobně trpěl opakovanými bolestmi zubů.

Na samotný konec výzkumu byla provedena počítačová 3D rekonstrukce lebky a superprojekce (spojení fotografií lebky se známými fotografiemi daného člověka), po níž bylo konstatováno, že se lebka shoduje jak v obecných rysech, tak tvarem a uspořádáním zubů s dochovanými fotografiemi Kurta Knispela.

Fotografie nalezené lebky byly metodou superprojekce srovnány se známými fotografiemi Kurta Knispela a i díky nim byl německý tankista identifikován.

Dne 12. listopadu 2014 byly ostatky více než třiceti německých vojáků včetně Knispelových umístěny v papírových rakvích do dlouhé pohřební jámy. Většina vojáků u sebe neměla identifikační známku, a tak jejich náhrobky ponesou prostý nápis „Neznámý německý voják“, Knispelův hrob však byl po skončení terénních prací osazen provizorním křížem a později dřevěným náhrobkem.

Přestože počítání zasažených nepřátelských tanků v německé armádě bylo vždy problematické, je velmi pravděpodobné, že Kurt Knispel byl skutečně nejúspěšnějším tankistou 2. světové války. Jeho kamarádi ve zbrani na něj každopádně vzpomínali ještě po letech: „Po jeho smrti byl náš život chudší. Tak často jsme ve sluchátkách slýchali jeho hlas, výzvy tankům jeho skupiny k odvaze i během mnoha situací, kdy sám pospíchal, aby včas dorazil kamarádům na pomoc.“

Poznámka autora

Jakkoli můžeme historicky zkoumat a uznávat bojové výkony německých tankistů, neměli bychom zapomínat, že i oni byli součástí mašinerie, která zapříčinila rozpad a okupaci Československa a smrt mnoha Čechů, Slováků i příslušníků národů, které Československo osvobozovaly. Nechť proto vedle jmen slavných německých tankistů nezapadnou ani jména jako Šerák nebo Opočenský a řada dalších, kteří Československo osvobodili.

  • Nejčtenější

Podívejte se pod ruce palubnímu inženýru na Tu-154. Letušky stroj nemilovaly

Když si palubní inženýr na letounu Tu-154 musel za letu odskočit, dle přepisů se na jeho místo měl posadit kapitán letadla. I to dokládá, jak důležitá byla práce takzvaných palubáků. Karel Burger...

30. října 2024

Ukázkové přešlapy, které technologické firmy stály miliardy

Od chvíle, kdy Yahoo odmítlo šanci koupit malý startup jménem Google, až po lidské selhání v případě revoluční technologie Theranos. Jak rozhodnutí několika klíčových osob změnila osud...

2. listopadu 2024

Prostřelená nádrž či omylem let rychlostí zvuku, vzpomíná inženýr Tupolevu

Premium

Řeknete si, že není možné, aby by se toto všechno stalo jednomu člověku během jediné kariéry. Snad to bylo kombinací zajímavých letounů a podivuhodného období devadesátek. Tyto kuriózní letecké...

3. listopadu 2024

Chcete si pustit zabezpečený počítač v počítači? Porovnali jsme dva rivaly

Aplikace Oracle VirtualBox a VMware Workstation Pro patří k tomu nejlepšímu, co lze v případě tvorby virtuálního PC získat zdarma. Tito dva rivalové dokazují, jak se virtuální počítače mohou snadno...

1. listopadu 2024

Island průkopníkem. Za šest let chce z vesmíru posílat solární energii na Zemi

Čistá a obnovitelná energie s dostupností 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Bez vlivu počasí. Tak zní plán, který Island jako první na světě hodlá realizovat do šesti let. A jak to udělá? Vyšle do...

4. listopadu 2024  20:42

Chtějí vás nalákat na video v 16K. Na takové rozlišení však zapomeňte

Na telefonu mi „pípla“ SMS reklama jednoho operátora, který mi nabízel rychlou přípojku k internetu s tím, že si díky ní budu moci užívat videostreamů v rozlišení 16K. Reklama v zásadě nelhala,...

5. listopadu 2024

Stopařův průvodce po Sluneční soustavě: jak se svézt k Marsu na asteroidu?

Meziplanetární cestování s sebou nese riziko vysokých dávek záření ohrožujících zdraví astronautů. Stavba kosmických lodí s dostatečně silnou radiační ochranou je drahá. Vědci proto začínají...

5. listopadu 2024

Island průkopníkem. Za šest let chce z vesmíru posílat solární energii na Zemi

Čistá a obnovitelná energie s dostupností 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Bez vlivu počasí. Tak zní plán, který Island jako první na světě hodlá realizovat do šesti let. A jak to udělá? Vyšle do...

4. listopadu 2024  20:42

Elektrifikujte Wilsonovo nádraží, vyzývali před 100 lety zaměstnanci ministra

Ministerstvo železnic začalo před 100 lety aktivně řešit stav ovzduší na pražském Wilsonově, tedy dnešním hlavním nádraží. Provoz parních lokomotiv už byl natolik neúnosný, že se vážně začala...

4. listopadu 2024

Jedlá soda a ocet nic nevyčistí, bublinky jsou jen show
Jedlá soda a ocet nic nevyčistí, bublinky jsou jen show

Spousta lidí věří, že když zkombinují jedlou sodu a ocet (nebo kyselinu citronovou), dostanou „superčistič“, který zvládne všechno – od mastnoty na...

Babišová řekla ano Bartošovi. Je skvělý, že dokáže měnit názory, pochvaluje si

I když ho seriál Devadesátky vynesl na výsluní, jeho současnou televizní reprízu Kryštof Bartoš nesleduje. „Viděl jsem...

Astronomická pokuta. Rusko žádá po Googlu už 2,1 kvintiliardy dolarů

Rusko požaduje po americké společnosti Google uhrazení rekordní pokuty v souvislosti s blokací několika youtubových...

Exmanželka Seana Penna se ukázala nahá v intimních scénách nového seriálu

Australská herečka Leila George (32) překvapila diváky seriálu Dokonalý cizinec, když se zde v několika intimních...

Petra Bučková se svlékla v seriálu Sex O’Clock. Prsa už někdy viděl každý, říká

Petra Bučková a její herecký kolega Václav Vašák se společně odvázali ve vášnivé scéně prvního dílu druhé řady seriálu...

Herečka Timková ze seriálu Jedna rodina žije s přítelem na Malé Straně

Herečka Monika Timková s přítelem, bývalým hokejovým útočníkem, Danielem Přibylem vlastní byt na Malé Straně. Interiér...