Celkový pohled na rezavějící nedokončený raketový křižník „Ukrajina“ v Mykolajivu
Za Sovětského svazu byly mykolajivské loděnice největší nejen v SSSR, ale i na světě. Černomořské závody stavěly letadlové lodě, závod 61 Komunardů stavěl ponorky, ale také například křižník Moskva, který ukrajinské námořnictvo poslalo ke dnu 14. dubna 2022.
Sovětská éra velkých hladinových plavidel
Sovětská armáda se po desetiletí snažila předčit ve všech ohledech svého „imperialistického“ protivníka. Zatímco na souši to bylo především v množství těžké techniky, tanků a bojových vozidel, na vodě nebyla situace vzhledem k výrobní kapacitě tamních loděnic tak zářná. Sovětští stratégové se proto soustředili především na vývoj a výrobu ponorek.
V případě velkých hladinových plavidel byla výstavba velkých letadlových lodí obdobných těm americkým nedosažitelným snem. Proto se námořnictvo soustředilo na vývoj raket schopných ničit nepřátelské letadlové lodě a na výrobu velkých hladinových plavidel schopných tyto rakety ve větším množství nést na palubě.
Spouštění kaska raketového křižníku Admiral Flota Lobov (později Ukrajina) na vodu 11. srpna 1990 v závodě 61 Komunardů mykolajivských loděnic
Tou střelou byla nadzvuková P-500 Bazalt schopná při rychlosti přes tři machy urazit vzdálenost až 550 kilometrů a zasáhnout cíl bojovou hlavicí o váze 1000 kilogramů a v případě osazení jaderné hlavice o ekvivalentu 500 kilotun TNT. Jednalo se o skutečného zabijáka letadlových lodí, rakety byla ale tak velké, že je mohly nést jen největší hladinová plavidla, zatímco odpalování z ponorek bylo problematické.
Detail nadzvukové protilodní rakety P-500 Bazalt, kterou byly vyzbrojeny raketové křižníky třídy SLAVA.
A právě v mykolajivských loděnicích začala roku 1976 stavba série raketových křižníků třídy SLAVA (Projekt 1164 Atlant) s celkovým plánovaným množství deseti lodí. Třída SLAVA měla být levnější variantou s konvenčním pohonem k mohutným bitevním křižníkům třídy KIROV poháněných jaderným reaktorem.
Porovnání velikosti bitevního křižníku třídy KIROV (vlevo) a raketového křižníku třídy SLAVA
Do rozpadu Sovětského svazu byly zařazeny do námořnictva tří raketové křižníky – v roce 1982 Slava (později Moskva), v roce 1986 Admiral Flota Lobov (dnes Maršál Ustinov) a v roce 1989 Červona Ukrajina (dnes Varjag). V roce 1983 pak začala výstavba křižníku Komsomolec. Během stavby se jméno lodi změnilo na Admiral Flota Lobov. Loď byla ještě v roce v roce 1990 spuštěna na vodu, ale do rozpadu Sovětského svazu nebyla zcela dokončena. Později byla loď pojmenována Ukrajina.
Stavba raketového křižníky třídy SLAVA v závodu 61 Komunardů
