Americké firmy Bell Helicopter a Boeing-Sikorsky pokračují ve vývoji technologických demonstrátorů “vrtulníků” pro experimentální program JMR-TD (Joint Multi-Role Technology Demonstrator). První vzlet konvertoplánu Bell V-280 Valor se očekává letos na podzim a vrtulníku Boeing-Sikorsky SB-1 Defiant pak na začátku příštího roku.
Úkolem programu JMR-TD je otestovat nové koncepty vysokorychlostních strojů s kolmým startem a přistáním VTOL (Vertical Take-Off and Landing). V případě V-280 jde o nové pojetí konvertoplánu (překlápí se pouze převodovky a rotory) a u SB-1 o vrtulník s koaxiálními rotory a zadní tlačnou vrtulí.
Pokud testování půjde dobře (z finančního a technického hlediska), americká armáda v roce 2019 spustí navazující program FVL (Future Vertical Lift). FVL si klade za cíl nahradit současné vrtulníky americké armády, zejména víceúčelové UH-60 Black Hawk a bitevní AH-64 Apache.
Na základním konceptu FVL vzniknou i lehké a velmi těžké stroje VTOL, které budou sdílet společné komponenty, avioniku a konstrukční celky. První stroje FVL armáda zavede do výzbroje nejdřív v druhé polovině 20. let 21. století.
Původně měly oba demonstrátory SB-1 a V-280 vzlétnout na podzim letošního roku, ale v případě SB-1 dojde ke zdržení.
„Program se teď nepohybuje tak rychle, jak bychom si přáli. Nyní plánujeme první vzlet na začátku roku 2018. Udělali jsme hodně práce na redukci rizik a dokázali jsme odstranit několik rizikových položek v našem programu. Takže až začneme létat, mám jistotu, že budeme mít úspěšný letový program,“ komentuje vývoj SB-1 Patrick Donnelly, ředitel programu FVL ve firmě Boeing.
Podle Donnellyho byl již v montážním závodě smontován podvozek a kompozitní trup a pokračuje se s instalací dalšího vybavení.
Tým Boeing-Sikorsky rovněž před několika dny zveřejnil nové propagační video s bitevní verzi vrtulníku SB-1. Dopravní a bitevní SB-1 využívají stejnou filozofii jako mariňácké vrtulníky UH-1Y Venom a AH-1Z Viper - sdílejí celou řadu konstrukčních celků, od rotorů, pohonného systému, zadních řídicích ploch přes systémy pilotní kabiny až po palivové nádrže.
Bell Helicopter počítá s prvním vzletem V-280 letos na podzim. „Právě jsme úspěšně dokončili pozemní vibrační testy. Toto léto začneme s instalací rotorů, s testy pohonu a počítáme s prvním vzletem letos na podzim,“ uvedl Steve Mathias, ředitel pro globální obchodní rozvoj v Bell Helicopter.
Podle Mathiase lze sériové V-280 začít dodávat armádě již v roce 2025. Armáda přitom počítá s dodávkou nových VTOL strojů v roce 2029 nebo 2030.
Vývoj ale poněkud zdržuje nedostatek financí. Původně měla armáda na program JMR slíbeno v letošním fiskálním roce 10 milionů dolarů. Avšak vzhledem k ustavování nové administrativy Donalda Trumpa musí armáda na odsouhlasení peněz ještě nějakou dobu počkat.
Konvertoplán V-280 Valor navazuje na zkušenosti firmy Bell s vývojem a provozem konvertoplánů V-22 Osprey. Na rozdíl od V-22 se u nového V-280 přetáčejí pouze převodovky s rotory - motory stroje zůstávají ve stejné pozici. Výhodou je nižší složitost a vyšší spolehlivost V-280 oproti V-22, což se mimo jiné odrazí na nižší výrobní ceně.
Cestovní rychlost V-280 je 520 km/h, maximální 560 km/h. Přeletová vzdálenost je 3900 km a efektivní bojový rádius 930 až 1480 km. Max. vzletová hmotnost je 13 000 kg. Kromě čtyřčlenné posádky V-280 pojme ještě 14 mužů výsadků a pod trupem dokáže přepravovat houfnici M777A2 (4500 kg) rychlostí 280 km/h.
Vrtulník SB-1 Defiant s maximální startovací hmotností 13 600 kg technologicky navazuje na menší stroj S-97 Raider (5000 kg) a demonstrátor X-2 z roku 2010 (2700 kg). Cestovní rychlost SB-1 je 460 km/h. Dolet není znám, ale v sériové podobě má být údajně o „60 % větší než v případě klasických vrtulníků.“
SB-1 využívá koaxiální rotory a zadní tlačnou vrtuli. Velkou výhodou je o 15 % větší tah při jednotkovém výkonu než v případě jediného rotoru. To se projevuje vyšší užitečnou nosností, větším dostupem a rychlejším stoupáním. Zadní tlačná vrtule pak zajišťuje dosažení vyšší cestovní rychlosti oproti klasickým vrtulníkům.
Zdroj: National Defense Magazin
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
