Plán admirála Isoroku Jamamota při přepadu základny Pearl Harbor s ponorkami počítal přesně v duchu „Předpisu námořní bitvy“. V případě, že by letecký útok ztroskotal a protivník by začal pronásledovat svaz letadlových lodí admirála Čuičiho Naguma, ponorky byly připravené jej krýt.
Cíl Pearl Harbor
Mezi 11. až 21. listopadem vyrazilo z Kure, Jokosuky a Kwajaleinu celkem 27 oceánských člunů a 6. prosince večer zaujaly pozice v Havajském souostroví. Nikdo nepřiplul dřív a nikdo se neopozdil – a už jen to svědčí o mimořádné námořní zdatnosti japonských ponorkových posádek.
Kromě toho tři čluny pluly 50 mil před Nagumovým seskupením, aby prováděly průzkum. Jiné čtyři ponorky číhaly u západního pobřeží Spojených států pro případ, že by Pearl Harbor dostal po leteckém útoku posily anebo naopak – pokud by americké lodě z Havaje prchaly.
Pět člunů zvaných „Speciální námořní útočný útvar“ přepravovalo miniponorky pro útok přímo v přístavu. Admirál Jamamoto s jejich nasazením zpočátku nesouhlasil, protože se obával, že byť i náhodné předčasné prozrazení jeho záměrů by mohlo mít fatální následky. Nakonec se nechal přesvědčit, ovšem s podmínkou, že mateřské čluny udělají vše, aby se miniponorkové posádky z mise vrátily. Jamamotovi přirozeně nešlo o životy námořníků. Možná si ani nedělal iluze, že něco trefí. Nepochybně však doufal, že miniponorkáři přinesou informace o výsledcích leteckého útoku a právě z toho plynul jeho zájem na jejich záchraně.
Plavba k cíli probíhala bez nečekaných událostí, pouze na ponorce I-24 došlo k nehodě. Když k Pearl Harboru zbývaly tři dny cesty, kapitán Hakuši Hanabusa nařídil rutinní kontrolu torpéd. To se obvykle dělalo pod hladinou, kde člunem nezmítaly vlny a torpédisté měli na práci klid. Jenže při ponoru se I-24 nezastavila na požadované hloubce třiceti metrů a dál směřovala ke dnu. Službu v centrále měl zrovna navigační důstojník, který sice duchapřítomně zařval: „Vypustit přední balastní nádrž!“, jenže inkriminovaný ventil se zasekl a ponorka dál uháněla za Neptunem. V příštích sekundách se ventil námořníci stále marně snažili rozhýbat, než je vystřídal první důstojník Močicura Hašimoto ozbrojený kladivem. V té chvíli už měřicí přístroj hlásil, že I-24 překročila hranici sta metrů, a to znamenalo jediné – že ji tlak vody brzy rozdrtí.
Jenže právě v té chvíli se Hašimotovu kladivu konečně povedlo ventil roztočit. V balastní nádrži zasyčel stlačený vzduch, člun přestal klesat a po chvíli zamířil vzhůru. Posádka si oddechla, leč nikdo nevěděl, zda během dramatického ponoru nedošlo k poškození miniponorky přepravované na horní palubě. Následná kontrola nedopadla vůbec dobře. Trup malého plavidla vydržel, avšak vyčnívající torpéda tlak vody doslova zarazil dovnitř. Na opravy však zbývalo dost času a posádka byla po celonoční práci přesvědčena, že přepravovaná zbraň je v pořádku.
