Výbuch nastal přesně v 5:29 místního času, kdy byla puma odpálena. Ve vzdálenosti devíti kilometrů byly zbudovány tři pozorovací bunkry. Akce přitom byla naplánována na čtvrtou hodinu ranní, ale plány přerušila bouřka. Počasí se však brzy zlepšilo a krátce po páté začalo odpočítávání.
Při výbuchu vznikla obrovská ohnivá koule, která se proměnila v oblak hřibovitého tvaru, který dosahoval až do výšky 12 kilometrů, kde ho rozehnal vítr. Světelný záblesk pozorovali lidé bydlící 200 kilometrů daleko.
Z věže po výbuchu, který podle odhadů odpovídal síle 20 tisíc tun trinitrotoluenu, nezbylo prakticky nic – sežehl ji žár 4 000 stupňů Celsia. Pouštní písek byl v okruhu několika set metrů od epicentra roztavený a připomínal zelené sklo. Později byla tato hmota pojmenována trinitit.
Ještě 190 kilometrů od místa výbuchu rozbíjela tlaková vlna okna domů. Nemilé probuzení obyvatel vysvětlila armáda explozí v muničním skladu. Poté, co v srpnu 1945 shodilo americké letectvo bomby na Hirošimu a Nagasaki, ale bylo všem jasné, co se onoho červencového rána v Novém Mexiku přihodilo.
 |
Tomuto výbuchu předcházel 7. května 1945 takzvaný Stotunový test. Měl umožnit kalibraci měřicích přístrojů pro vlastní jaderný pokus. Na dřevěnou plošinu, vzdálenou asi 730 metrů od budoucího epicentra jaderného výbuchu, byly narovnány bedny se 108 tunami výbušniny TNT (trinitrotoluen). Do hromady beden byly umístěny trubky obsahující radioaktivní materiál z jaderného reaktoru.
Projekt Manhattan
Tento první odpal jaderné pumy byl výsledkem přísně tajného americko-britského projektu Manhattan, který v USA probíhal už od roku 1942. Vědci pod vedením Roberta Oppenheimera přitom nebyli schopni předpovědět, jaký bude mít nová zbraň účinek. Přistoupili tedy k pokusu, který všechny ohromil.
Oppenheimer později vzpomínal: „Pár lidí se smálo, pár lidí plakalo – a většina mlčela.“ Jemu samému, znalci staroindických eposů, hlavou proletěla slova z Bhagavadgíty: „Stal jsem se Smrtí, ničitelem světů.“
U zrodu první atomové pumy stál i jeden exulant z Československa. George Placzek se stal šéfem teoretického oddělení, klíčového pro tento úkol. Fyzik s českými kořeny se tedy podílel na závěrečných stádiích výroby nejstrašnější zbraně.
Boj o atomovou zbraň
Získat atomovou pumu se za druhé světové války pokoušeli Němci i Japonci, kterým se to nepovedlo. Po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki si uvědomili její strategickou hodnotu i Sověti, ale na získání technologie pracovali již dříve.
Pomohlo jim k tomu i to, že v průběhu druhé světové války získali sovětští vyzvědači ve Velké Británii a ve Spojených státech několik vědců, kteří se podíleli na výrobě atomové bomby. A tito levicově orientovaní lidé chtěli bojovat za mír na celém světě tím, že pomohou Sovětům postavit bombu, aby se síly vyrovnaly a nikdo se nepustil do dalšího konfliktu.
V letech 1942–1949 poslali sovětští agenti z Anglie, Kanady a USA do Moskvy na 300 zpráv o atomových zbraních. Rusko svou první atomovou zbraň otestovalo v srpnu roku 1949.
V současné době disponují vlastními atomovými zbraněmi i Velká Británie, Francie, Čína, Indie, Pákistán, Severní Korea a pravděpodobně i Izrael.
23. března 2017 |
