Dne 14. května 1948 vznikl stát Izrael, stalo se tak na základě Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 přijaté dne 29. listopadu 1947, dle které měly na britském mandátním území Palestina vzniknout dva nové nezávislé státy – židovský a arabský.
Vzápětí po vzniku Izrael vtrhly do malé země vojenské jednotky několika arabských států, a to Egypta, Jordánska, Sýrie, Libanonu, Iráku, v omezené míře pak ještě Saúdské Arábie a Jemenu. Tak začala První arabsko-izraelská válka, Válka za nezávislost.
„Bez československé pomoci bychom nemohli vyhrát válku." David Ben-Gurion, první ministerský předseda Izraele: |
Izraelská armáda trpěla nedostatkem zbraní, hlavně těžké techniky a letadel. Izraelští letci se vrhli do víru existenčního konfliktu (existenčního tedy pouze pro Izrael) na lehkých civilních letadélkách používaných většinou jako pozorovací. Tato katastrofální situace se měla zakrátko zlepšit díky pomoci tehdejšího Československa.
Již v roce 1947 se snažili agenti Hagany (ilegální židovská vojenská organizace, která se stala zárodkem izraelské armády) a další zainteresovaní lidé uzavřít kontrakty na nákup zbraní v Evropě. Klacky pod nohy jim házelo embargo OSN na dodávky zbraní na palestinské území, kde měly dva nové státy vzniknout. Přesto našli jednu, a to významnou kladnou odezvu, přihodilo se jim to v Československu.
V Československu začal Izrael kromě pěchotních zbraní (pušky, kulomety, střelivo) později postupně nakupovat například také vojenská letadla. K podepsání prvního kontraktu na dodávku pěchotních zbraní z brněnské zbrojovky došlo již v lednu 1948.
Vedle materiální pomoci byli u nás též cvičeni židovští dobrovolníci, včetně pilotů a leteckých mechaniků. Akce měla krycí šifru DI (Důvěrné Izrael). V podstatě u nás probíhal v různé míře výcvik dobrovolníků pro všechny druhy vojsk kromě námořnictva.
Krátce po druhé světové válce začal na mezinárodním poli podporovat snahu Židů o vytvoření vlastního státu především Jan Masaryk, ministr zahraničí ČSR. Svůj podíl měl ze své funkce i na následném uzavírání obchodů se zbraněmi pro Izrael. Československo ve své pomoci pokračovalo i po únorovém převzetí moci komunisty, a to ze dvou důvodů. Ten první představovaly plané naděje Moskvy, že by se nový židovský stát mohl stát součástí východního bloku. Tím druhým a prozaičtějším byl mohutný tok tvrdých dolarů do státní kasy, tyto z pohledu OSN ilegální obchody tvořily v příslušných letech významný podíl na našem zahraničním obchodu.
Pomoc Izraeli však brzy skončila, Izraelci totiž žádný socialismus budovat nechtěli (kromě kibuců), a tak nám Moskva někdy v roce 1949 doporučila se v této věci dále neangažovat. A jako by to nestačilo, Československo se spolu s celým východním blokem stalo antagonistou Izraele a pro změnu začalo prodávat zbraně okolním arabským zemím. Vztahy mezi Československem a Izraelem se opět narovnaly až po listopadu 1989.
Avia S-199 v izraelských barvách
První izraelské stíhačky
Takřka existenční význam měla pro Izrael dodávka letadel Avia S-199. Byl to u nás vyráběný stíhací letoun vzniklý úpravou Messerschmittu Bf 109G pro zástavbu motoru JUMO 211F, který používali Němci ve svých bombardérech. Výkony i letové vlastnosti tohoto hybridu byly o poznání horší než u původních messerschmittů. Hlavně starty a přistání nebyly jednoduchou záležitostí (což ostatně platilo i pro Bf 109, ale zde se to ještě vystupňovalo).
Izrael koupil celkem 25 avií. Letouny byly rozebrány a do Izraele je postupně a především ilegálně přepravili američtí soukromí dobrodruzi v dopravních Douglasech C-54 Skymaster (DC-4) a Curtissech C-46 Commando, zapojil se i jeden čtyřmotorový Lockheed Constellation.
Dne 29. května 1948, večer, startuje čtveřice izraelských S-199 na svůj první bojový let. Byly to československými techniky na místě určení rychle smontované první 4 dodané kusy. Každý z těchto letounů měl pod trupem zavěšeny dvě 70kg pumy. Jedním z pilotů této mise byl Ezer Weizman, budoucí izraelský prezident.
Čtveřice avií zaútočila na egyptskou motorizovanou kolonu, která postupovala na Tel Aviv a byla od města vzdálena pouhých 30 km. Egyptské síly čítaly stovky vozidel včetně deseti tanků. Sedmdesátikilogramové pumy, tedy nic velkého, a palubní zbraně nenapáchaly egyptské straně výraznějších škod, ale účinek na morálku egyptských vojáků byl rozhodující. Nepřátelský postup na Tel Aviv byl zastaven. Izraelci při této akci utrpěli také ztráty. O jeden letoun i s pilotem je připravila protiletadlová palba nepřítele. Druhý stroj byl těžce poškozen při přistání, pilotovi se naštěstí nic nestalo.
Avia S-199 izraelského letectva pod maskovací sítí
Prvního sestřelu na S-199 dosáhl 3. června 1948 pilot Mordechai „Modi“ Alon, velitel v té době nově vytvořené 101. perutě. Při návratu z bitevní (útok na pozemní cíle) mise spatřil dvojici egyptských Dakot nouzově upravených na bombardovací, jak nerušeně plní svoje úkoly nad Tel Avivem. I přes přítomnost stíhacího doprovodu, skládajícího se ze čtyř egyptských Spitfirů, oba „bombardéry“ sestřelil.
Československé Avie S-199 stály u zrodu Izraelského letectva (Chel Ha’Avir) a byly významnou pomocí nově vzniklému státu v jeho boji za nezávislost. Z technického hlediska bylo toto letadlo více než problematické a dá se říci, že Izraelci v podstatě nic horšího už ani koupit nemohli. Díky embargu však neměli na výběr. Jak již víme, jediné Československo bylo v té době ochotno poskytnout Izraeli pomoc.
V kontextu s vlastnostmi letadla S-199 je zajímavá cena, za jakou je Izrael koupil. Jedna Avie S-199 vyšla Izrael na 52 tisíc USD, což byla za letoun této kategorie a užitné hodnoty cena vyšší než obvyklá. Pro Židy však nebyl problém ji akceptovat, neboť ta letadla pro ně měla cenu života. K celkové sumě za letadla si pak ještě musíme logicky připočítat další statisíce dolarů za střelivo, pumy, demontáž a zpětnou montáž těchto letadel našimi techniky v Izraeli atd. V té době se daly pořídit nesrovnatelně lepší Mustangy P-51D z válečných přebytků za 4 000 USD za kus, tedy pokud se na vás nevztahovalo nějaké zpropadené embargo. A pro zajímavost ještě můžeme uvést, že nejlepší západní stíhačku té doby – proudový F-86A Sabre vyráběný sériově od roku 1948 – nakupovalo USAF za necelých 179 tisíc dolarů.
Ale samotné, byť sebelepší, letadlo není automaticky zárukou úspěchu, protože záleží také na pilotovi, jeho výcviku a umění. Tak mohli izraelští piloti (z nichž mnozí bojovali za druhé světové války v řadách RAF) se svými S-199 úspěšně bojovat například proti kvalitativně mnohem lepším stíhačkám, jako byly spitfiry.
„Československé“ spitfiry s modrými hvězdami
Později Československo odprodalo Izraeli stíhačky Spitfire LF.Mk.IXE, se kterými se domů vrátili naši piloti z Velké Británie. V létě roku 1945 se jednalo o nové stroje zakoupené naší vládou, teď už novotou příliš nevoněly.
Spitfiry do Izraele, na rozdíl od avií, měly doletět vlastními silami poté, co jim byly namontovány vnitřní přídavné nádrže. Pod křídlem měly navíc zavěšeny dvě další 300litrové přídavné nádrže. Přelety však od počátku provázely velké potíže, při kterých byly některé letouny ztraceny. Proto se od tohoto způsobu přepravy upustilo a většina spitfirů byla dopravena železnicí do přístavu v Jugoslávii a pak lodí po moři do Izraele. Celkem to činilo 61 spitfirů, z toho dva byly neletuschopné a určené na náhradní díly, součástí dodávky bylo i 12 náhradních motorů. Do Války o nezávislost stihlo zasáhnout sedmnáct těchto stíhaček.
Izraelské letectvo od počátku do dnešních dnů
Předchůdcem izraelského letectva byla tzv. letecká služba - Šerut Avir, Ta vznikla na popud Hagany 10. listopadu 1947 a její „výzbroj“ tvořily cvičné/sportovní a malé dopravní stroje Avironu. Společnost Aviron, působící v podstatě „pod patronací“ Hagany v kibucu Afikim u Galilejského jezera, vycvičila koncem třicátých let v Palestině hrstku židovských pilotů na letounech zakoupených v Polsku.
Výcvik pilotů u Avironu z řad židovských osadníků nedaleko kibucu Afikim (konec 30. let 20. století). Letadla jsou polského původu, to vpravo má stále polskou imatrikulaci.
Izraelské letectvo - Chel ha-Avir - bylo oficiálně ustanoveno 28. května 1948. Už druhý den své existence dokázalo nepřítele překvapit bitevním útokem čtveřice Avií S-199 na egyptskou vojenskou kolonu, která kvůli tomu následně zastavila svůj postup na Tel Aviv. Tento první úspěch – sice zatím zanedbatelný z pohledu zničených cílů, ale zásadní pro zdárný vývoj průběhu války za nezávislost – předznamenal význam letectva pro Izraelský stát obklopený ne vždy mu nakloněnými sousedy.
Izraelské letectvo si můžeme dovolit pasovat na nejlepší ozbrojenou složku tohoto druhu na světě, což podporují i dosažené výsledky v mnoha střetnutí nejen během arabsko-izraelských válek. V prvních letech existence, tedy za války za nezávislost a krátce po ní, se musíme na výzbroj izraelského letectva (v podobě československých avií později doplňovaných spitfiry) a na výcvik jeho personálu dívat ještě jako na nouzové (někteří piloti však již měli za sebou bohaté zkušenosti a bojová nasazení v řadách RAF atd.). V následujících obdobích pak už nebylo nic ponecháno náhodě. Klíč k úspěchu představuje husté síto pro výběr adeptů ke službě u letectva, špičkový výcvik a v poslední řadě - když už dojde na lámání chleba – flexibilní použití mnohdy nejmodernější techniky a chytré využívání slabých stránek případného protivníka.
V padesátých letech začal Izrael navazovat důležitá strategická partnerství se zeměmi západní Evropy, především s Francií. Francouzský Dassault se stal ve druhé polovině padesátých let a v první polovině let šedesátých klíčovým dodavatelem bojových letounů izraelskému letectvu. Největší význam mělo sedm desítek stíhaček Mirage IIICJ dodaných v letech 1962 až 1964, které se podstatnou měrou podílely na úspěchu izraelského letectva v šestidenní válce v roce 1967.
Po šestidenní válce se Francie otočila k Izraeli zády a zakázala francouzským výrobcům dodávat této zemi zbraně. Tím byl Izrael vržen do prekérní situace, protože počítal s dalším nákupem francouzských letounů, které by mimo jiné nahradily i ztráty utrpěné právě během šestidenní války. Izraelští agenti získali výrobní dokumentaci letounu Mirage 5 (zjednodušená verze Mirage III určená k útokům na pozemní cíle), ten byl dokonce původně právě pro Izrael připravován. Izraelci tedy následně (a za přivřeného oka Paříže) vyráběli kopii stroje Dassault Mirage 5 jako typ IAI Nesher (IAI – Israel Aircraft Industries). Jeho vývojem pak vznikl IAI Kfir, který se stal opět plnohodnotným strojem jako původní Mirage III.
Dassault Mirage III
IAI Kfir
Mezitím si Izrael našel nového spojence – Spojené státy americké. Již v roce 1969 nakoupili Izraelci první F-4E Phantomy II (zde je přezdívali Kurnass – dvouruční těžké kovářské kladivo). V roce 1976 je pak následovaly první „superstíhačky“ F-15A Eagle (izraelské jméno Baz).
Izraelské letectvo se stalo významným uživatelem menších ale šikovných ef šestnáctek. V roce 1980 začínalo s první verzí F-16A Fighting Falcon (izraelské jméno Nec). Už v červnu následujícího roku zničila letka osmi izraelských F-16A při riskantní akci (operace Opera) irácký jaderný reaktor Osirak, stíhací jištění jim přitom poskytovalo šest strojů F-15A.
Za pozornost pak stojí Izraeli na míru šité verze amerických letounů s použitím některých izraelských komponentů. Jedná se o dvoumístný stíhací bombardér F-15I Ra’am vycházející z F-15E Strike Eagle a lehčí dvoumístný stíhací bombardér F-16I Sufa, kde jako základ posloužil F-16D. Jen pro pořádek musíme dodat, že izraelské letectvo zařadilo do své výzbroje už předtím více verzí těchto typových řad, včetně zde uvedených F-15E a F-16D.
A nedávno Izraelci obdrželi první stroje Lockheed Martin F-35I Adir, což není nic jiného než opět pro Izrael modifikovaný F-35A Lightning II.
Následující fotogalerie zobrazuje některé z významných i méně významných typů letadel izraelského letectva za dosavadních sedm desítek let jeho existence. Uvidíte stroje nejen bojové, ale i cvičné a dopravní a v neposlední řadě také vrtulníky.
Aktualizace 28.5.2018, 14:48: upřesněny prodejní ceny avií pro Izrael
 |
