Následující fotogalerie ukazuje řadu typů bojové techniky nasazené k obraně Polska v září 1939. Druhá světová válka začala 1. září napadením Polska Německem, ke kterému se spíše symbolicky přidal Slovenský stát. Agrese navíc přišla i z východu, na základě tajného dodatku paktu Molotov-Ribbentrop zaútočil 17. září na zemi bránící se z posledních sil Sovětský svaz.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Polsko nemělo reálnou šanci agresorům dlouho čelit, pokud by se tehdy Francie a Velké Británie nezapojily do regulérní války, a to se nestalo. Polská armáda od počátku citelně trpěla tím, že se jí nepodařilo dokončit mobilizaci, a tudíž nedisponovala plným stavem mužstva. Proti 39 divizím polské armády vyrazilo 60 divizí německých, 3 slovenské a později ještě 33 ruských. Německá armáda převyšovala armádu polskou po stránce kvantitativní i kvalitativní.
Autor: public domain
Podle polského webu 1939.pl, zabývajícího se podrobně zářijovou kampaní, měla polská armáda v srpnu následující počty bojových letadel:
172 stíhaček PZL P.11,
105 stíhaček PZL P.7,
180 lehkých bombardérů PZL.23,
44 středních bombardérů PZL.37,
174 pozorovacích letadel Lublin R.XIII,
65 pozorovacích letadel RWD.14.
Uvedené počty jsou celkové, nejedná se o počty letadel nasazených při obraně Polska. Řada strojů byla v dílnách, v záloze, ve výcvikových jednotkách apod., přičemž z různých důvodů nemohly být do akce nasazeny, případně se nasadit nestihly. Například moderních bombardérů PZL P.37 se z uvedeného počtu 44 kusů zúčastnilo bojů 36 kusů, ale vyrobených jich bylo dokonce více než sto, jenže řada jich stálá v dílnách nedovybavená a tedy ve stavu prakticky neschopném nasazení.
Jiný případ je Lublin R.XIII, který byl od roku 1938 nahrazován typem RWD.14. A tak na konci srpna zůstávalo u bojových letek už pouze pět desítek strojů Lublin R.XIII.
Autor: public domain
Stíhací letoun PZL P.11
Standardní stíhačkou polského letectva v září 1939 byl hornoplošník PZL P.11. Celokovový letoun měl otevřený pilotní prostor a pevný podvozek. Výzbroj tvořila dvojice 7,92mm kulometů umístěných v trupu, menší počet letounů byl „obohacen“ dalšími dvěma kulomety v křídle. V době svého vzniku byl PZL P.11 strojem moderním, vždyť jeho prototyp vzlétl už v roce 1931, sériové stroje potom začaly vstupovat do služby v roce 1934. V roce 1939 se jednalo o stroj notně zastaralý.
Autor: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0
Stíhací letoun PZL P.7
Typ PZL P.7 byl přímým předchůdcem typu PZL P.11. Byl pouze o rok mladší, ale disponoval mnohem slabším motorem a potažmo i letovými výkony.
Autor: public domain
Lehký bombardovací a průzkumný letoun PZL.23 Karaś
Na začátku války byl Karaś nejpočetnějším strojem polského letectva. Tento typ se zapsal do historie minimálně tím, že jako první za druhé světové války vykonal nálet na německé území. Stalo se to 2. září 1939, kdy jeden Karaś shodil pumy na jednu továrnu ve městě Ohlau. Stroj byl už od pohledu archaický a během září 1939 utrpěl drtivé ztráty.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Střední bombardér PZL.37 Łoś
V září 1939 byl Łoś nejmodernějším strojem ve výzbroji polského letectva. V porovnání se světovou konkurencí by však byla chyba ho přechválit. Ještě větší chybou v září 1939 byl špatný způsob nasazení těchto letadel (malé formace, bez stíhací ochrany apod.), kvůli čemuž utrpěly velké ztráty (byť ztráty jiných polských letadel byly ještě vyšší).
Dvoumotorový celokovový jednoplošník se zatahovacím podvozkem měl čtyřčlennou osádku a teoreticky unesl až 2 tuny pum. Reálný pumový náklad byl však mnohem skromnější, při startech z travnatých letišť se nakládalo zpravidla 800 kg pum.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Průzkumný a pozorovací letoun Lublin R.XIII
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Pozorovací letoun RWD-14 Czapla
Dvoumístný hornoplošník parasolové koncepce RWD-14 Czapla nahrazoval starší typ Lublin R.XIII. Byl určený pro spolupráci s pozemními jednotkami, jeho úkoly se týkaly například dělostřeleckého pozorování, taktického průzkumu nebo letů kurýrních.
Autor: public domain
V srpnu 1939 měla polská armáda následující počty obrněných vozidel (opět podle webu 139.pl):
102 lehkých tanků Renault FT,
38 lehkých tanků Vickers Mark E,
135 lehkých tanků 7TP
50 lehkých tanků Renault R-35 (dodány byly v červenci 1939, většina do bojů nezasáhla),
600 tančíků TK-3 a TKS,
20 obrněných automobilů wz.29,
90 obrněných automobilů wz.34.
Do obrněné techniky svým způsobem patří také obrněné vlaky, ale ty si vyčíslíme zvlášť.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Lehký tank Renault FT
V první světové válce revoluční stroj, ale v roce 1939 už s nulovou, ne-li zápornou bojovou hodnotou.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Lehký tank Vickers Mark E dvouvěžový
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Lehký tank Vickers Mark E jednověžový
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Lehký tank 7TP
Nejlepším polským obrněncem v zářijové kampani 1939 byl lehký tank 7TP domácí provenience, který konstrukčně vycházel z britského tanku Vickers Mark E, jehož licenci si Poláci zakoupili. Od britského originálu se polská varianta lišila například vznětovým motorem, typ 7TP tak patřil mezi první dieselové tanky na světě
Tank 7TP měl osádku o třech mužích, vyzbrojen byl 37mm kanonem a 7,92mm kulometem.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Tančíky TK-3 a TKS
Nejpočetnějšími polskými obrněnci v září 1939 byly tančíky TK-3 a TKS. Poláci nejprve v letech 1931 až 1933 vyrobili v licenci tři stovky TK-3, které vycházely z licence britského tančíku Carden-Loyd Mk.VI. V letech 1933 až 1937 pokračovala výroba mírně upraveným typem TKS v objemu dalších téměř třech stovek kusů.
Obecně bojová hodnota tančíků byla mizivá, jejich pancéřování spíše symbolické. A přestože se jeden německý důstojník vyjádřil slovy, že do takového malého švába se z dálky těžko trefuje, tak na špatných vyhlídkách takových vozidel na bitevním poli to pranic změnit nemohlo.
Tančíky TK-3 a TKS měly dvoučlennou osádku, výzbroj představoval kulomet ráže 7,92 mm.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Tančík TKS s 20mm kanonem
Otázka slabé kulometné výzbroje polských tančíků TKS se řešila jejich pozdějším přezbrojováním, které spočívalo v náhradě kulometu kanonem ráže 20mm. Do začátku války jich však bylo přezbrojeno minimum z původně plánovaného počtu.
Autor: public domain
Obrněný automobil wz.28
Polopásový obrněný automobil wz.28 by zde snad ani být neměl, většina zdrojů ho ve výzbroji polské armády k září 1939 neuvádí. Tyto vozy se totiž konvertovaly na čtyřkolový obrněný automobil w.34 a právě z toho důvodu, ho zde na ukázku máme. Je možné, že nějaký minimální počet kusů obrněného automobilu wz.28 zůstal nekonvertován, ale potom už sloužil pouze k výcviku a bez bojové účasti.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Obrněný automobil wz.29
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Obrněný automobil wz.34
Čtyřkolový obrněný automobil wz.34 vznikl přestavbou polopásového obrněného automobilu wz.28, u kterého si vojáci stěžovali na špatnou ovladatelnost a nevalnou rychlost.
Obrněný automobil wz.34 nesl dvoučlennou osádku a jeho výzbroj umístěnou v otočné věžičce tvořil buď 7,92mm kulomet nebo v ideálním případě 37mm kanon.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Obrněný vlak Danuta
V zářijové kampani 1939 bojovalo deset polských regulérních obrněných vlaků, k nimž musíme připočítat ještě jeden cvičný obrněný vlak a pět improvizovaných obrněných vlaků.
Jeden z polských obrněných vlaků nesl jméno Danuta. Tento vlak se zúčastnil i velké bitvy na Bzuře, která probíhala ve dnech 9. až 19. září. Při nezdařeném ústupu dne 16. září, když německá protitanková děla vyřadila z provozu lokomotivu Danuty, vyhodila vlak do povětří vlastní posádka, aby v relativně upotřebitelném stavu nepadl do rukou Němcům.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
75mm polní kanon wz.1897 Schneider
Polská armáda měla celkem čtyři typy polních kanonů, dva ráže 75 mm, jeden ráže 105 mm a jeden ráže 120 mm a k tomu ještě jeden typ kanonu horského ráže 65 mm. Nejpočetnějším byl 75mm polní kanon wz.1897, dílo francouzské zbrojovky Schneider, v září 1939 měli Poláci k dispozici 1374 kusů tohoto kanonu.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
100mm houfnice wz.1914/1919 Škoda
Ze dvou typů polních houfnic polské armády byla s 900 exempláři početnější 100mm houfnice wz.1914/1919 z plzeňské Škodovky, v obranných bojích jich Poláci nasadili necelých šest stovek. Poláci si tyto škodovácké houfnice vyráběli i sami licenčně.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Dělostřelecký tahač C7P a 220mm moždíř wz.32 Škoda
Tahač byl konstrukčně příbuzný lehkému tanku 7TP, vznikl v cca 150 exemplářích. Sloužil především k přepravě 220mm moždíře wz.32 Škoda, který se přepravoval rozložený na tři díly, to znamená na třech tažených vozech. Poláci měli 27 těchto těžkých moždířů.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Lehký dělostřelecký tahač C2P a 40mm protiletadlový kanon wz.36 Bofors
Lehký tahač konstrukčně vycházel z tančíků TKS, vyrobeno jich bylo asi 300 kusů.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
37mm protitankový kanon wz.36 Bofors
Jediný typ protitankového kanonu polské armády, v září 1939 dokázal prostřelit pancíř každého německého tanku. Poláci jich měli k dispozici 1200 těchto povedených švédských kanonů, z toho 300 získali importem a 900 licenční výrobou. Při obraně Polska to byl nejúčinnější ničitel nepřátelských tanků.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Protitanková puška wz.35
Autor: Thomas Quine, CC BY 2.0
Lehký kulomet wz.28 Browning
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Těžký kulomet wz.30 Browning a přepravní vozík biedka wz.33
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Motocykl Sokół 1000 s těžkým kulometem wz.30 v protiletadlové verzi
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Ponorka ORP Orzeł
Zde si musíme uvědomit, že tehdejší Polsko mělo mořské pobřeží o délce zlomkové oproti současnému stavu, protože mu tam „trochu překáželo“ Východní Prusko. I z toho důvodu mělo velice skromné námořnictvo, jehož hlavní údernou sílu tvořily čtyři torpédoborce a pět ponorek.
Ponorku nesoucí jméno Orzeł (česky Orel) vyrobily pro polské námořnictvo nizozemské loděnice De Schelde. Uvedena do provozu byla v únoru 1939. V úvodních fázích německého útoku se ponorka Orzeł účastnila pobřežní obrany, samozřejmě bez úspěchů v podobě potopených nepřátelských lodí. V polovině září byla internována v estonském Tallinu, odkud se jí podařilo odplout do Velké Británie. Poláci s ní potom operovali „v barvách“ Královského námořnictva. Když se z jedné hlídkové plavby nevrátila, byla 11. června 1940 prohlášena za ztracenou.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe