Čtveřice amerických minolovek opustila Blízký východ pět měsíců před válkou. Teď by se hodily.
Hormuzský průliv je vodní cesta mezi Perským a Ománským zálivem. Před válkou jím proplouvalo přibližně pětačtyřicet až padesát velkých obchodních lodí denně. Nejdůležitější z nich byly ropné tankery. Převážely zhruba sedmnáct milionů barelů (2,7 milionu krychlových metrů) této suroviny. Odpovídá to celé pětině světové produkce. Průlivem putovala i obdobná množství zkapalněného zemního plynu a hnojiv. Dělá to z něj jedno z nejdůležitějších úzkých hrdel světového obchodu.
Americký prezident Trump už víckrát prohlásil, že průliv znovu otevře. Tankerům a dalším lodím má poskytnout ochranu válečné námořnictvo. Taková věc se však lépe řekne, než udělá.
Značná část expertů pochybuje, zda je vůbec možná. Američané podobnou operaci už jednou zvládli. Bylo to na konci osmdesátých let dvacátého století. Během takzvané tankerové války úspěšně ochránili kuvajtské obchodní lodě před útoky ze strany Íránu.
V časech těsně před rozpadem Sovětského svazu však bylo námořnictvo Spojených států silnější než dnes. Miny a řízené střely byly naopak daleko méně vyvinuté. Drony byly v plenkách.
„Rozsah schopností jednotlivých zemí už zdaleka nedosahuje úrovně osmdesátých let,“ řekl CNN Alessio Patalano z londýnské King’s College. „Válečné flotily a jejich podpůrná infrastruktura představují jen zlomek toho, co bylo před čtyřiceti lety.“
