Joe Hewes na první pohled nevypadá jako někdo, kdo se zabývá restaurováním těžké vojenské techniky. Je to mladý muž s postarším psem jménem Ted a bezesporu s nadáním pro audiovizuální ztvárnění své neobvyklé profese.
Jedním z hřebů letošního tankového festivalu v anglickém Bovingtonu bylo představení mohutného tanku s označením FV4005. Jde vlastně o repliku, zhotovenou za pomoci dochované originální dokumentace a v kombinaci s originální věží a kanonem zarážející ráže 183 mm.
 |
Co je to za bestii?
Na konci čtyřicátých let minulého století, v době, kdy se zdálo, že se počínající studená válka co nevidět zlomí v opravdu horkou, si Britové uvědomili svoji slabinu. Zjistili, že nemají palebnou sílu, jež by se dokázala náležitě postavit sovětské protistraně, zejména tanku IS-3.
Zadání pro konstruktéry z listopadu 1950 znělo následovně: nová zbraň musí být dostatečně silná na to, aby zvládla prorazit šest palců (152 milimetrů) silný pancíř, nakloněný pod úhlem šedesát stupňů, a to na vzdálenost dva tisíce yardů, tedy zhruba 1 830 metrů.
Původní myšlenka pracovala s variantou montáže tohoto nového kanonu na těžký tank FV215, jenže zároveň panovala obava, že konflikt se rozhoří příliš rychle na to, aby byl tento tank připraven v dostatečných počtech. Proto měl být kanon namontován na prověřený trup tanku Centurion, pod označením FV4005 (dle britské tradice pojmenovávání tanků na „C“ dostal neoficiální název Centaur).
Sověti neuměli zkonstruovat těžký tank. Pomohl jim až německý inženýr |
První prototyp, sestávající vlastně jen z podvozku a kanonu, odhalil až ďábelské vlastnosti. I když se s kanonem dalo otáčet o 360 stupňů, vystřelit bylo možné jen v malém oblouku směrem dopředu. Zpětný ráz obřího kanonu totiž představoval sílu 87 tun, kterou musela pomáhat zvládnout obří radlice, před palbou včas zarytá do země za zádí tanku. Kanon o hmotnosti šest tun byl za jízdy fixován trojnožkou.
I munice byla spíš ze světa bitevních lodí. Vzhledem k hmotnosti bylo nutné volit dělený náboj, kdy střela (typu HESH – High Explosive Squash Head) vážila téměř 66 kilogramů a nábojka dalších 31 kilogramů. Celková výška náboje byla 144 cm a úsťová rychlost se udává 762 m/s.
Po prvním kusu následovala druhá fáze prototypu, kdy se vyrobily dva exempláře s věží, jejíž balistická ochrana posádky působila jako trapný vtip. Namísto automatizovaného systému nabíjení přidali konstruktéři dalšího člena do osádky. Do věže se vešlo pouze dvanáct kusů střeliva (počítalo se s dalším nabíjením pomocí navijáku z přistaveného nákladního vozidla) a kadence dva výstřely za minutu evidentně kladla nároky na dobré zvážení okamžiku zahájení palby.
Když dodáme, že kombinace relativně nízké úsťové rychlosti a masivního rozměru projektilu byla velmi náchylná na boční vítr, což na delší vzdálenosti znemožnilo dosáhnout rozumné přesnosti palby, není se co divit, že zůstalo jen u prototypu.
Navíc FV4005 se zrodil do soumraku stíhačů tanků, kdy na scénu přišly výrazně lehčí a přesnější řízené protitankové střely, navíc schopné operovat na mnohem větší vzdálenost. Obří kanon se stal slepou uličkou vývoje a hodil se tak akorát jako kuriozita, lákadlo u vchodu do tankového muzea. Jenže díky světu počítačové hry World od Tanks dostal novou šanci. Hráče začalo tohle šílené monstrum bavit. A takto ho objevil i restaurátor Joe.
