František Chábera se narodil 5. ledna 1912 v německém Lansbergu nad Wartou (od roku 1945 a po ruském překopávání území je to polský Gorzów Wielkopolski). Rodina se však brzy vrátila do své domoviny rozléhající se v širokém okolí kolem hory Říp. Nejprve to vypadalo, že se Cháberovi usadí v Orlických horách, v Jablonném nad Orlicí, ale potom zamířili blíže k uvedené známé hoře, kam to Čechy lákalo už od nepaměti. Jejich domovem se staly Litoměřice.
Již od útlého věku František vzhlížel obdivně k nebesům, uslyšel-li tam motor. Hned po vyučení elektromontérem zamířil do armády, aby se stal letcem. V letech 1930 až 1932 tak absolvoval Školu pro odborný dorost letectva na Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Původně měl být pilotem bombardéru, v našich tehdejších reáliích rozuměj pilotem dvoumístného letounu Letov Š.16. Ale při jednom cvičném letu to poněkud přehnal s nevyžádaným manévrováním, když „zaútočil“ na jiný letoun. A protože jeho nadřízený věděl, že navzdory nějaké té nekázni je výtečným pilotem, tak ho místo potrestání poslal na výcvik stíhače.
U československého letectva potom sloužil u Leteckého pluku 4 v Hradci Králové a u Leteckého pluku 2 v Olomouci. Své schopnosti rozšířil ještě absolvováním kurzu nočního stíhače, což mu potom za války přišlo vhod ve Velké Británii. U našeho stíhacího letectva v první polovině třicátých let se ocitl v kokpitech především těchto typů: Letov Š.20, Letov Š.31, Škoda D.I a Avia Ba.33.

Jako stíhač československé armády létal Chábera i na typu Letov Š.20. Tento letoun byl v první polovině 30. let již daleko za zenitem. Fotografii řadíme podle zbarvení letounu (byť je fotka černobílá) do dvacátých let (vidíme tříbarevnou kamufláž používanou na bočních a horních plochách, od roku 1927 ji nahradila barva khaki, ale u již používaných stojů se to samozřejmě nezměnilo přes noc; stejně tak byly praporové výsostné znaky nahrazeny kruhovými). Na trupu je znak Leteckého pluku 2, letoun se navíc účastní nějakého leteckého závodu, protože nese startovní číslo 6 (toto číslo není stálé vojenské označení).

Mezi stíhací letouny, na kterých sloužil Chábera v letech 1932 až 1934, patřil i typ Avia Ba.33. Tento typ tvořil páteř stíhacího letectva československé armády, než tuto roli převzala notoricky známá Avia B.534. A dále ještě informace mimo téma článku. Na fotografii je letoun z výzbroje Leteckého pluku 1, jehož znak nese na trupu. Písmeno G v kombinaci s daným plukovním znakem pak značí Letku 31, a dvojka je identifikační číslo v dané letce.
Jeho výtečné pilotní umění však bylo příčinou, dá-li se to takto formulovat, že už v roce 1934 svůj stíhací útvar opustil a nastoupil na profesní dráhu zkušebního pilota ve Vojenském technickém leteckém ústavu (VTLÚ) v Praze Letňanech. Zde se samozřejmě dostal k řízení bohaté směsice typů letounů.























