Smrtící propaganda: jak lži a falešná fotografie rozpoutaly masakry

aktualizováno 
V ranních hodinách 20. listopadu 1991 bělehradská televize zveřejnila zprávu, že Chorvati zmasakrovali v základní škole jednačtyřicet srbských dětí. Nebyla to pravda, ale to hromadnému šíření zprávy nezabránilo. Následoval jeden z nejstrašnějších masakrů nevinných lidí, šest set kilometrů vzdušnou čarou od Prahy.

Neověřené informaci o masakru v základní škole v obci Borovo Naselje věnovala bělehradská televize hodiny vysílacího času a v průběhu dne zaplnila první stránky většiny srbských novin. Vše se mělo odehrát těsně před tím, než se Chorvati vzdali.

Co masakru předcházelo

Od poloviny listopadu 1991 v Bělehradě sílily veřejné protiválečné protesty a ve stejné době se situace kolem obléhaného Vukovaru stávala pro chorvatské obránce neudržitelnou, což 18. listopadu vyústilo jejich kapitulací. 

Jugoslávská federální armáda (JNA) a srbská teritoriální obrana převzala Vukovar a chorvatské vládní orgány v Záhřebu vyjednaly s JNA, za přispění Červeného kříže a Evropské monitorovací mise (ECMM), evakuaci civilního obyvatelstva, která měla začít 19. listopadu, ale byla armádou o den pozdržena.

Zdrojem zprávy byl srbský fotograf Goran Mikić, který televizi poskytl rozhovor a předložil veřejnosti fotografie obětí válečného konfliktu, které pořídil během bojů ve Vukovaru. Na žádné z jeho fotografií však nebyly zachyceny mrtvé děti. V rozhovoru mimo jiné uvedl:

Goran Mikić: „… Viděli jsme plastové pytle plné malých mrtvol. Viděl jsem je ze vzdálenosti asi dvaceti metrů. Bylo jasné, že jde o děti ve věku pěti až sedmi let. Jejich hrdla byla podřezána a jejich hlavičky ležely v tratolišti krve. Bylo to tak hrozné, že dokonce i vojáci plakali...“

Editor: „Máte odhad počtu mrtvol, které by mohly být považovány za dětské?“

Goran Mikić: „Byla to velká hromada. Pokoušeli se spojit hlavy a těla dohromady. Bylo to tak hrozné. Muselo jich být asi tak čtyřicet, ale není možné být přesnější.“

Editor: „Měl jste fotoaparát. Zkusili jste je vyfotografovat?“

Goran Mikić: „Ano, vstal jsem, ale kulky kolem mě svištěly. Voják na mě namířil pušku a nařídil mi, abych zalehl, jinak bych tam zemřel…“

Editor: „Bylo vám výslovně zakázáno fotografovat? Máte nějakou představu, zda někdo nějaké fotky pořídil?“

Goran Mikić: „No, já nevím. Předpokládám, že armáda potřebné snímky pořídila.“

Ještě téhož dne tuto informaci získal i srbský korespondent agentury Reuters, Vjekoslav Radović. Agentura zprávu bez ověření zveřejnila a následně ji převzala i řada médií po celém světě. Následující ráno ji odvolala nejprve Jugoslávská federální armáda a následně i agentura Reuters, ale ostatní média v Srbsku ji šířila ještě několik dní.

Široké mediální pokrytí zaměřené na zavraždění 41 dětí, kterým „krvežízniví Chorvaté podřezali hrdla“, posloužilo jak k posílení obrazu „zločineckého a genocidního chorvatského národa“, tak i ke znevěrohodnění obrazu těch, kteří v Srbsku vystupovali proti válce. Ale také k nárůstu počtu srbských dobrovolníků ochotných zapojit se do válečného konfliktu.

Co lživá zpráva, zacílená na nejzákladnější lidské instinkty, způsobila ve válkou zdecimovaném Vukovaru?

Mučení trvalo celý den

Ihned v ranních hodinách 20. listopadu major JNA Veseljin Šljivančanin zastavil na mostě přes řeku Vuku konvoj Červeného kříže pod záminkou, že se v okolí nemocnice stále ještě bojuje. Mezitím nechal tajně vyvést z Vukovarské nemocnice přibližně tři sta lidí, kteří byli v připravených autobusech dopraveni nejdříve do kasáren JNA na jihu Vukovaru, poté na prasečí farmu Ovčara. 

Fotogalerie

Tam kolona zastavila před hangárem, zajatci byli autobus po autobusu vyvlečeni ven, prohledáni, osobní věci jim byly odebrány a pak museli proběhnout kordonem vojáků. Vojáci, členové srbských paravojenských jednotek a teritoriální obrany, zadržené nemilosrdně bili doslova vším, co měli po ruce. Kruté týrání neustalo ani uvnitř objektu a několik zadržených na jeho následky zemřelo.

Nelidské zacházení pokračovalo celé odpoledne až do setmění. Večer nařídil velitel jednotek JNA ve Vukovaru, plukovník Mile Mrkšić, aby se jeho jednotka z Ovčary stáhla, a tím byl osud více než 264 zadržených lidí nesrbského původu zpečetěn. 

Ve skupinách po dvaceti odváženi na smrt

Ve skupinách po dvaceti je odváželi na krytém valníku zapřaženém za traktor asi kilometr jižně od obce Ovčara do míst, kam se před válkou pohřbívala uhynulá prasata. Na tomto místě příslušníci srbských paravojenských formací vyhloubili buldozerem velkou jámu. 

Zajatcům přikázali postavit se na okraj prohlubně a krátkými dávkami z automatických pušek je postupně vraždili. Většina těl se skácela do jámy sama a ta, která zůstala ležet mimo masový hrob, tam pak naházeli. Nakonec Srbové hrob zahrnuli buldozerem a místo 21. listopadu 1991 nad ránem opustili.

Podrž jí ruce. Jak a proč se sexuální násilí stalo válečným zločinem?

Tribunál pro bývalou Jugoslávii má na svém kontě jeden málo známý právní precedent: poprvé odsoudil válečné zločince za sexuální násilí. Jaká cesta k tomu vedla, vysvětluje v textu pro Technet.cz někdejší český vyšetřovatel tribunálu Vladimír Dzuro.

Forenzní technik nad masovým hrobem v Kosovu v roce 1999

Příslušník jednotky srbské teritoriální obrany před Tribunálem vypovídal, co se rozpoutalo na farmě Ovčara po stažení vojáků JNA. Kromě toho popsal i brutální vraždu těhotné chorvatské ženy. Zemřela jen proto, že byla manželkou „největšího chorvatského nacionalisty“ z Vukovaru, který prý „podřezal mnoho srbských dětí“.

Masakr 264 nesrbských zajatců na farmě Ovčara byl přímým důsledkem mediálního šíření lživých informací v post-konfliktním prostředí.

Děti předhodili lvům ...

To však nebyla poslední falešná zpráva, kterou srbská propaganda řízená prezidentem Slobodanem Miloševičem rozšířila za účelem rozpoutání nenávistných mezietnických vášní. Ve vyhrocené situaci kolem obklíčeného Sarajeva, v hlavních večerních zprávách, které pravidelně sledovalo několik milionů diváků, bělehradská televize odvysílala: „S nejhorším způsobem mučení přišli muslimští extremisté. Včera večer v místní ZOO vhodili lvům srbské děti.“ Šlo o zcela nepravdivou informaci, která měla za účel vyvolat nenávist proti Bosňákům a tím ospravedlnit ostřelování civilního obyvatelstva v obklíčeném Sarajevu.

Téma trpících srbských dětí bylo propagandou prezidenta Miloševiće zneužito i v době bojů v okolí bosenské Srebrenice. V článku deníku Večernje novosti se uvádí, že největšími oběťmi válek jsou malé děti. Doprovodný text u fotografie chlapce ležícího na hrobě pod křížem popisuje, že snímek byl pořízen před rokem a půl na hřbitově u obce Skelani (asi 40 kilometrů jihovýchodně od Srebrenice), kde tento sirotek lká nad hrobem svého otce, matky a dalších příbuzných, které mu zabili muslimové. 

Autor dále píše, že tato hrůzná podívaná stále otřásá každým, kdo ví, co to je dětské utrpení. Chlapce se mezitím ujala srbská rodina ze Zvorníku a byl přijat do prvního ročníku střední školy.

Ve skutečnosti byla ke článku použita fotografie obrazu, jehož autorem je srbský umělec Uroš Predić. Obraz pochází z roku 1888 a byl namalován na námět básně maďarského spisovatele, básníka a politika, barona Józsefa Eötvöse.

„Fake news“ nejen ve válce

Válka v Jugoslávii

Začala jako nepokoje mezi jednotlivými etnickými skupinami (hlavně mezi Srby a Chorvaty v centrální části a Albánci na jihovýchodě) a skončila rozpadem země na několik nezávislých států. Války jsou obecně považovány za sérii do značné míry samostatných, ale souvisejících vojenských konfliktů, které jsou dodnes každodenní součástí života všech obyvatel bývalé Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SRFJ):

  • Slovinská válka za nezávislost (1991)
  • Chorvatská válka za nezávislost (1991–1995)
  • Válka v Bosně a Hercegovině (1992–1995)
  • Válka v Kosovu (1998–1999), včetně bombardování Jugoslávie jednotkami NATO
  • Občanská válka v Makedonii (2000–2001)

Zdroj: Wikipedia.cz

Využití propagandy a lživých zpráv, dnes známých jako „fake news“, nebylo během konfliktu v Jugoslávii historicky ničím novým. Profesor Renaud de La Brosse z Reimské univerzity ve Francii se tímto problémem zevrubně zabýval a vypracoval pro Mezinárodní tribunál v Haagu (ICTY) o svých zjištěních detailní zprávu, která byla později zveřejněna.

Podle profesora de La Brosse byly některé metody použité v zemích bývalé Jugoslávie úspěšně vyzkoušeny už nacistickým Německem ve třicátých letech 20. století. Manipulace davu za použití dezinformací na počátku druhé světové války připravovala německé veřejné mínění na genocidu, která následovala během války.

Propaganda je výraz, který se vázal k náboženství. Vznikl v období kongregace pro šíření víry, kterou zřídila církev během protireformace. Světský význam získala až koncem 18. století s příchodem francouzské revoluce. V tomto období se propaganda v Evropě, v zásadě nespokojené s novým republikánským režimem, stala pomocníkem šíření revolučních myšlenek mezi obyvatelstvem, ale také nástrojem armády s cílem budovat a posilovat národní republikánskou soudržnost a podnítit strach a nepokoje v řadách nepřátel. Právě proto je politická propaganda historicky úzce spojena s válečnými konflikty.

Za pomoci vědeckotechnického pokroku od konce druhé světové války se technické prostředky pro získaní vlivu nad masami značně rozvinuly. Tradiční metody pro šíření politické propagandy, jako bývala hudba, literatura a poezie byly s pomocí urbanizačního jevu nahrazeny rádiem, televizí a filmem. Přenos okamžitého zvuku a zejména obrazu se ukázal být velmi efektivním prostředkem zacíleným na daleko vetší skupiny obyvatel.

Tadeusz Mazowiecki, mimořádný zpravodaj Organizace spojených národů, jehož úkolem bylo zjistit, co se odehrálo na území bývalé Jugoslávie na počátku 90. let minulého století, ve své zprávě z prosince 1994 popisuje, že státem kontrolovaná média měla značně negativní vliv na veřejné mínění.

Ještě před započetím bojů se uveřejňované informace skládaly převážně z nacionalistického diskurzu, útoků a urážek zacílených na ostatní národy federace. Podle Mazowieckého měla tato situace přímý vliv na páchání zvěrstev po celém území bývalé Jugoslávie.

Politici, kteří se dostali k moci po rozpadu Jugoslávie, se snažili využít média jako zbraň. Ta jim mohla pomoci dosáhnout politických ambicí nejen v krátkodobém, ale i dlouhodobém horizontu. Bylo proto nutné, aby co nejrychleji převzali kontrolu nad veškerými médii od televize, rozhlasu až po tisk a přetransformovali je v nástroje nacionalistické a politické propagandy.

O autorovi

Vladimír Dzuro (1961)

V letech 1983 až 1995 pracoval jako kriminalista. Pro Policii České republiky, nejprve u Kriminální policie v Praze 10 a později v Národní ústředně Interpolu v Praze.

V roce 1994 se aktivně podílel na práci mírových sil OSN v bývalé Jugoslávii (UNPROFOR), od dubna 1995 pak zastával více než devět let funkci vyšetřovatele Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Den Haagu v Nizozemsku. V současnosti vede newyorskou kancelář Úřadu pro vnitřní záležitosti OSN.

Za dlouholetou úspěšnou práci pro Mezinárodní tribunál obdržel medaili Za službu mezinárodní spravedlnosti a policejní prezident mu udělil Plaketu Policie České republiky a následně Čestnou medaili za trvalý přínos k budování a prosazování dobrého jména Policie České republiky.

Případy vyšetřování válečných zločinců popisuje ze svého pohledu autor v knize Vyšetřovatel – Démoni balkánské války a světská spravedlnost, kterou v září 2017 vydalo nakladatelství Grada. Krátce po vydání se kniha stala bestsellerem. Nyní nakladatelství připravilo již druhý dotisk.

Vladimír Dzuro s knihou, ve které shrnul své vzpomínky na vyšetřování válečných...

Vladimír Dzuro s knihou, ve které shrnul své vzpomínky na vyšetřování válečných zločinů spáchaných během války na území bývalé Jugoslávie. Nakladatelství Grada, říjen 2017.

Milošević kontroloval a využíval média v Srbsku pro své politické ambice, kam patřilo i vytvoření Velkého Srbska, státu, který by byl domovem všech Srbů žijících na území bývalé Jugoslávie. Aby byla propaganda šířená prostřednictvím audiovizuálních médií co nejúčinnější, prezident Miloševič převzal kontrolu nad veřejnými médii a zároveň omezil svobodu projevu stávajících nezávislých médií pomocí právních a ekonomických opatření.

Borisav Jović, jeden z nejbližších spolupracovníků Miloševiće, uvedl, že prezident se zaměřil na televizi a osobně jmenoval jak generálního ředitele, tak i ředitele zpravodajství. Byl hluboce přesvědčen, že občané si vytváří svůj názor na politickou situaci na základě předkládaných informací a nikoliv na základě toho, co se objektivně dělo. Státem kontrolovaná média se pak aktivně podílela na šíření lživých informací, které v nejednom případě vedly k vyvolání masakrů na nevinných obětech.

Všechny vlády i politici přirozeně usilují o upevnění své legitimity a získání podpory co největšího počtu obyvatel. Politická propaganda jako prostředek k dosažení tohoto cíle se využívá všude, bez ohledu na politický režim. Stává se však nebezpečnou v případě použití lživých informací k dosažení cílů, které jsou v rozporu se zákony a lidskými právy. Právě v zemích, kde je potlačena svoboda slova a média jsou pod kontrolou diktátorských režimů, dochází ke zneužití politické propagandy nejčastěji.

Použití lživé informace jako zbraně dokládají konkrétní příklady z historie. Cíleně zneužité slovo v pravý čas má sílu zabíjet. Vznik každé zbraně vede ve světě dříve nebo později k vytvoření protizbraně, ale obrana proti lživě vykonstruovaným zprávám je stále velmi neefektivní jak ve válečném konfliktu, tak v každodenním životě.

Už od raného věku se učíme, jak používat slova jako prostředek k dorozumění a jako způsob, jak dosáhnout požadovaného cíle. Měli bychom se však zamýšlet nad tím, zda se také učíme dostatečně naslouchat, informace správně vyhodnocovat a především kriticky vyhodnocovat. V kritickém myšlení bychom možná mohli najít zmíněnou protizbraň, která by pomohla snížit účinnost fake news neboli lživých zpráv.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet oficiální politiku nebo postoje Organizace spojených národů, popřípadě Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.



Autor:
 
Témata: propaganda, tribunál

Nejčtenější

Unikla hesla rekordních 773 milionů uživatelů. Najdete tam to svoje?

Není heslo jako heslo. Či spíše heslo jako heslo vlastně ani není heslo.

Více než miliarda unikátních kombinací e-mailu a hesla unikla na web v zatím rekordní databázi přístupových údajů....

Nájemný vrah doplatil na svůj koníček, udaly jej chytré sportovní hodinky

Mark Fellows na snímku z desetikilometrového závodu v Manchesteru v roce 2015

Britský běžec a cyklista Mark Fellows byl odsouzen k doživotnímu trestu za dvojnásobnou vraždu. K jeho odhalení a...

Čeští vývojáři vylepšili vláček pro koleje z IKEA. Uhání až 90 cm/s

Intelino tým

Vypadá jako obyčejný vláček, ale můžete ho ovládat přes aplikaci v mobilu nebo jen pokládáním barevných terčíků na...

SpaceX začíná zkoušky „superrakety“. Bude se lesknout jako zrcadlo

Stavba pokusné rakety konceptu Starship na raketodromu SpaceX v jižním Texasu.

Fanouškům kosmonautiky přichystal šéf společnosti SpaceX Elon Musk na přelomu roku nečekaný dárek: nové plány na stavbu...

Tito lidé neexistují. Počítač si je vymyslel, napodobí rasu i vlasy

Fotografie neexistujících celebrit generované neuronovou sítí Nvidia na základě...

Podívejte se na fotky lidí, které jste nikdy nepotkali a nepotkáte. Počítač si je totiž vymyslel. Generativní...

Další z rubriky

Smrtící propaganda: jak lži a falešná fotografie rozpoutaly masakry

Fotografie obrazu srbského umělce Uroše Prediće z roku 1888 zneužila propaganda...

V ranních hodinách 20. listopadu 1991 bělehradská televize zveřejnila zprávu, že Chorvati zmasakrovali v základní škole...

Munici a svačinu povezou americkým pěšákům do boje robotická vozidla

Logistické robotické vozidlo MUTT (Multipurpose Unmanned Tactical Transport)

Americká 10. horská divize testuje čtveřici logistických robotických vozidel. Jedno z nich se stane prvním robotickým...

Spojené státy pracují na jaderných hlavicích nové generace

NNSA má v gesci údržbu čtyř základních amerických jaderných hlavic.

Spojené státy v následujících 25 letech vyvinou devět nových či modernizovaných jaderných hlavic. V souvislosti s tím...

Najdete na iDNES.cz