Dvoumístný nadzvukový stíhací, respektive víceúčelový bojový letoun McDonnell Douglas F-4 Phantom II byl primárně vyvíjen jako palubní pro americké námořnictvo, ale nakonec se v mnohem větších počtech etabloval jako stroj pozemní (tzn. operující z letišť) u slušné řádky uživatelů. První prototyp vzlétl v roce 1958, tehdy ještě pod hlavičkou firmy McDonnell Aircraft, které se potom v roce 1967 spojila s Douglasem.
Letoun se vyznačuje charakteristickými, nezaměnitelnými tvary. Vidíme vertikálně lomené křídlo, jehož vnější části mají kladné vzepětí pod úhlem 12°, a plovoucí výškovku s výrazným záporným vzepětím pod úhlem 23°. Relativně mohutný stroj je poháněn dvojicí výkonných proudových motorů General Electric typové řady J79.
Díky své slušné nosnosti se původním určením čistě stíhací stroj úspěšně konvertoval do role stíhacího bombardéru. Vyráběly se i speciální průzkumné verze, a navíc se objevila ještě speciálnější verze (pojmenovaná Wild Weasel) pro eliminaci protivzdušné obrany nepřítele.
 |
Zmínit můžeme i jeden průšvih, kdy letounům dlouho chyběl palubní kanon. Když se letoun rodil, převládal názor, že klepe na dveře doba, kdy bude stíhačkám bohatě stačit výzbroj v podobě řízených střel vzduch-vzduch. Za vietnamské války, když došlo na manévrové souboje s migy, se v plné nahotě ukázalo, jak byl tento názor chybný. Rychlejší řešení zapeklité situace představovaly kanonové podvěsy, ale tím finálním řešením se stala nová verze F-4E, tedy první Phantom II s vestavěným kanonem (verze F-4E se nakonec stala verzí nejpočetnější).
Do roku 1979 bylo v USA vyrobeno 5 068 letounů McDonnell Douglas F-4 Phantom II řady různých verzí a subverzí, dalších 127 strojů bylo vyrobeno licenčně v Japonsku, poslední až v roce 1981. Největším uživatelem bylo USAF (celkem dostalo 2 874 strojů), následované US Navy spolu s USMC (dohromady 1 264 kusů). Kromě Spojených států používalo phantomy dalších jedenáct zemí: Velká Británie, Západní Německo, Řecko, Španělsko, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Turecko, Írán, Egypt a krátce je měla pronajaté Austrálie. Respektive tři země je používají ještě dnes, a to Řecko, Turecko a Írán.
Video: V roce 2024 oslavilo řecké letectvo padesáté výročí typu F-4 Phantom II ve svých službách
Řecké a turecké phantomy se v minulém roce ukázaly například na prestižní letecké show RIAT 2024 na základně RAF Fairford, ze které bylo pořízeno i video z úvodu článku. Nedávno se objevily zprávy, že řecké letectvo své phantomy v brzké době vyřadí ze služby, časový údaj tohoto kroku ale ještě není znám. Při této příležitosti si shrňme počty dnes ještě sloužících phantomů. Čísla jsou z aktuálního čísla ročenky World Air Forces (FlightGlobal), přičemž si musíme uvědomit, že příslušné číslo ročenky bývá vydáno vždy na konci roku předchozího a sběr dat pro ni probíhá s předstihem.
World Air Forces 2025 udává následující počty phantomů v aktivní službě: řecké letectvo má 17 kusů F-4E, turecké letectvo má 48 kusů F-4E a íránské letectvo 65 kusů F-4D, F-4E a RF-4E. Dodejme, že loňská World Air Forces 2024 udávala 32 řeckých F-4E (z jejich úbytku je proces vyřazování řeckých phantomů tak trochu patrný) a kromě nemalého počtu tureckých a íránských ještě 24 F-4E ve výzbroji jihokorejského letectva, které ovšem toho roku daný typ ze služby definitivně vyřadilo.
Jak ještě zmíníme dále, tak dnes používané F-4E uvedených uživatelů jsou odlišné. Éčko značí původně dodanou verzi, ale řecké a turecké stroje byly podrobeny zásadním modernizacím.
F-4E Phantom II, přesněji F-4E AUP (Peace Icarus 2000) řeckého letectva na RIAT 2024
Všech 17 dnes používaných phantomů řeckého letectva jsou F-4E AUP (Avionics Upgrade Program), které vznikly v počtu 36 kusů z F-4E v rámci modernizačního programu Peace Icarus 2000. Jak již název programu napovídá, snahou bylo udržet bojovou hodnotu stroje po vstupu do 21. století. Jejich životnost je stanovena do roku 2027, ale polovina z nich již byla vyřazena a zbytek to čeká v kratším časovém horizontu, alespoň podle nedávných zpráv z Řecka, byť blíže časový milník nespecifikují.
Modernizaci řeckých F-4E zajišťovala firma EADS ve spolupráci s domácí firmou Hellenic Aeronautical Industry (dnes Airbus Group), která sériové přestavby v Řecku realizovala. Významným subdodavatelem byla izraelská firma Elbit Systems. Letoun dostal moderní radar AN/APG-65GY od americké firmy Raytheon a používaný na letounech F/A-18, dále třeba průhledový display nebo digitální navigaci. Rozšířilo se portfolio nesené výzbroje o moderní typy, jako například protiletadlové rakety AIM-120 AMRAAM, a především řada typů proti pozemním cílům.
F-4E Phantom II, přesněji F-4E Terminator 2020 tureckého letectva na RIAT 2024
Stejně tak i dnes používané Turecké phantomy jsou po zásadní modernizaci, která ještě výraznější než u strojů řeckých. Stroje nesou označení F-4E Terminator 2020 a jejich modernizace je dílem izraelské firmy IAI (Israel Aerospace Industries), která už nějakou dobu předtím realizovala podobnou zakázku pro izraelské letectvo (F-4E Kurnass 2000). Například izraelský radar Elta EL/M-2032 v tureckých F-4E Terminator 2020 je modernější a výkonnější než radar Raytheon v řeckých F-4E AUP. Turecké letectvo je zařazovalo do služby od roku 2000, celkem jich obdrželo 54 a část z nich by měla ve službě vydržet minimálně do roku 2030.
F-4E Phantom II íránského letectva
A konečně íránské phantomy jsou kapitola sama pro sebe. V 60. a 70. letech bylo Íránskému císařství dodáno celkem 225 F-4D, F-4E a RF-4E. Když na konci 70. let proběhla v Íránu islámská revoluce, zastavily se ještě dobíhající dodávky letadel a samozřejmě také dodávky náhradních dílů, což byl pro budoucnost problém větší. V takovém případě se potřeba náhradních dílů řeší buď vlastní nelicenční výrobou (do čehož se Írán pustil), nebo kanibalizací méně šťastných exemplářů stejného typu (což se asi z počátku také dělo). Došlo dokonce i na modernizace, a to nejen z vlastních zdrojů, ale i s přispěním dodávek některých systémů z Ruska a Číny. Írán dnes provozuje největší počet phantomů.
