Americké ministerstvo obrany spustilo program F-35 Lightning II v říjnu 2001, ale až o 17 let později, v prosinci 2018, začalo operační testování letadel.
V únoru 2019 na celém světě létalo 350 F-35 (většinou verze F-35A), dislokovaných na šestnácti domovských základnách. V roce 2023 se flotila
F-35 rozroste na 1 100 letadel operujících ze 43 základen. Celkově se nyní plánuje vyrobit 3 300 F-35, z toho 2 500 pro Ozbrojené složky Spojených států.
Kontrolní komise amerického Kongresu (GAO - Government Accountability Office) ve své zprávě kritizuje nízkou nasaditelnost F-35. GAO přitom rozlišuje schopnost vykonávat všechny typy požadovaných bojových misí (Full Mission Capable) a schopnost vykonat minimálně jeden typ bojové mise (Mission Capable).
3. července 2017 |
Od května 2018 do listopadu 2018 pouze průměrně 52 procent letounů F-35 bylo schopno v jeden čas vykonat alespoň jednu misi, cílový stav je přitom
75 procent. Procentní vyjádření jednoduše popisuje průměrný počet letounů, které se mohly v jakýkoliv okamžik v tomto období „vydat do boje“.
Ve stejném období pouze průměrně 27 procent letounů bylo schopno splnit jakoukoliv přidělenou bojovou misi. Cíl je přitom 60 procent. Nicméně bojeschopnost je dána jak typem, tak datem výroby F-35. Například novější
F-35A mají větší bojeschopnost než složitější mariňácké F-35B nebo F-35A dřívější výroby.
Nasaditelnost celosvětové flotily F-35 mezi květnem a listopadem 2018
Rostoucí počet F-35 v čase
Nízká bojová připravenost F-35 je dána jak fyzickým nedostatkem náhradních dílů, tak problémy s řízením dodávek dílů pro zákazníky po celém světě. Ostatně v uvedeném období průměrně 30 procent F-35 nemohlo kvůli nedostatku náhradních dílů vůbec létat.
Například průměrná oprava vadného dílu z F-35 (včetně demontáže, odeslání do servisního centra, opravy dílu a zpětná montáže) trvala ve sledovaném období 188 dní, místo požadovaných 60 až 90 dní. Ve jmenovaném období americké ministerstvo obrany čekalo na opravu 4 300 dílů F-35. Podle GAO americká servisní centra přitom budou mít dostatečnou kapacitu až v roce 2024.
Problém je také nekompatibilita některých dílů s aktuálními verzemi letounů
F-35. Jak připomíná zpráva GAO, americké ministerstvo obrany nakupuje část náhradních dílů pro F-35 několik let dopředu. Avšak 44 procent dílů, které námořní pěchota nakoupila pro své F-35B, nelze použít u nověji vyrobených
F-35B, které jsou nasazeny na výsadkových lodích třídy Wasp.
Údržba a provoz F-35B na výsadkové lodi USS Wasp:
Problém s náhradními díly je především u dříve vyrobených letadel, do 5. výrobní dávky (LRIP 5). Americké ministerstvo obrany přitom za prvních 89 letounů F-35 vyrobených v letech 2007 až 2011 (LRIP 2 až LRIP 5) utratilo 15 miliard dolarů, ale z těchto letounů je pouze cca pět procent Full Mission Capable a 30 procent Mission Capable. Všechny tyto letouny mají projít modernizací do roku 2021, ale i tak bude u těchto dříve vyrobených strojů problém s nedostatkem a spolehlivostí náhradních dílů.
V provozu jsou navíc letouny s různou softwarovou výbavou (Block 2B, 3i a 3F). Pokud tedy vezmeme v úvahu všechny verze F-35 (F-35A, F-35B, F-35C), softwarové výbavy, letouny vyrobené v různém období, ale i zahraniční F-35, tak podle GAO existuje v podstatě minimálně 39 typově odlišných F-35, které potřebují jinou kombinaci dílů.
Celosvětový logistický řetězec F-35 je nedokonalý a pomalý ‒ zahraniční zákazníci tak musejí dlouho čekat na dodávky náhradních dílů. Součástky pro F-35 jsou vyráběny v devíti zemích světa a dvě ze tří finálních montážních továren jsou v zahraničí, jedna leží v italském města Cameri a druhá v japonské Nagoji.
Nasaditelnost dříve vyrobených (do roku 2011) vs. později vyrobených F-35
„Ministerstvo obrany podniká kroky k nápravě těchto problémů, například v otázce zlepšení spolehlivosti dílů,“ uvádí GAO. „Nicméně, to není plně determinované opatření potřebné k uzavření mezery mezi požadavky vojáků a výkonem dodavatelského řetězce F-35.“
Jak GAO uvádí, z hlediska finanční udržitelnosti potřebuje americké letectvo (USAF) snížit roční provozní náklady na jedno letadlo F-35A o 43 procent, americká námořní pěchota (USMC) o 24 procent u svých F-35B a námořnictvo (USN) o pět procent u F-35C. Americké ministerstvo obrany přitom utratilo miliardy dolarů za náhradní díly, ale u mnohých neví, kde se nachází nebo kolik stály.
„Ministerstvo obrany například neudržuje databázi s informacemi o dílech F-35 ve vlastnictví Spojených států a navíc postrádá data, aby ji vytvořila. Bez politiky, která jasně určí, jak sledovat zakoupené díly F-35, bude ministerstvo obrany pokračovat v činnosti s omezenými znalostmi o náhradních dílech pro své F-35 a o tom, jak je s nimi zacházeno. Pokud se nenajde řešení, tyto otázky ohledně odpovědnosti zabrání ministerstvu obrany udržovat (F-35) v dostatečné připravenosti v rámci omezené cenové dostupnosti,“ píše GAO.
Řízení dodávek náhradních dílů řeší centralizovaný logistický systém ALIS (Autonomic Logistics Information System).
Jak zvýšit bojovou připravenost F-35 je otázkou zvládnutí velmi složité logistiky. Americké ministerstvo obrany musí začít nakupovat více náhradních dílů, podle GAO to může ročně vyjít na více než jednu miliardu dolarů. Například v současném fiskálním roce 2018 (říjen 2018 až září 2019) Pentagon vyčlenil na nákup náhradních dílů pro F-35 962,4 milionu dolarů.
Zlepšit dostupnost a spolehlivost dílů se pokouší i výrobce ‒ Lockheed Martin se například snaží uzavřít se subdodavateli dlouhodobější smlouvy, které podporují logistiku založenou na výkonu PBL (Performance Based Logistics).
Cílem je, aby subdodavatel nebyl odpovědný pouze za dodání, ale za „výkon“ součástky nebo podsystému. Subdodavatel ručí za to, aby součástek bylo dostatek, aby byly včas na místě atd. ‒ a za to získává určitý motivační paušální poplatek.
F-35 je každopádně ukázkovým příkladem toho, že dosažení plné bojeschopnosti a rozumné nasaditelnosti (bývalý ministr obrany Jim Mattis nařídil dosažení osmdesátiprocentní připravenosti letadel) nového zbraňového systému je náročnější úkol než daný zbraňový systém vyvinout.
Přitom rozhodnutí o vývoji víceúčelového F-35, jako nástupce letounů F-16, A-10, F/A-18 a AV-8B, padlo již v roce 1992. První let prototypu X-35 se uskutečnil v roce 2000 a „finálního“ F-35A v roce 2006.
Tedy od startu programu (1992), až po dosažení schopností nasadit F-35 do boje (nejen v rámci experimentálních pokusů), včetně dosažení potřebné nasaditelnosti za přijatelných finančních podmínek, uběhne bez nadsázky třicet let.
Bude zajímavé sledovat, jak se poperou se svým stealth letouny Rusové a Číňané. Prototyp Su-57 (T-50) poprvé vzlétl v roce 2010, čínský Čcheng-tu J-20 v roce 2011.
Zdroj: GAO
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
