Bojový letoun Panavia Tornado vznikl jako společný projekt Velké Británie, Západního Německa a Itálie. V roce 1969 byla založena nadnárodní společnost Panavia Aircraft jako společný podnik British Aircraft Corporation, Messerschmitt-Bölkow-Blohm a Aeritalia (s účastí jednotlivých participantů ve stejném pořadí 42,5 %, 42,5 % a 15 %).
První prototyp společného letounu, označený Tornado P01, měl vzdušnou premiéru 14. srpna 1974, jednalo se o prototyp německý. Celkem vzniklo v letech 1974 až 1977 devět prototypů P01 až P09, z toho tři německé (P01, P04, P07), čtyři britské (P02, P03, P06, P08) a dva italské (P05, P09).
Panavia Tornado IDS/T, číslo 43-92, ve speciálním zbarvení k 50. výročí vzletu prvního prototypu
Sériová výroba běžela v letech 1979 až 1998 v celkovém počtu 992 letounů. Podle bojového určení se letouny Tornado vyráběly ve třech základních provedeních, verzích (které se dále dělily na jednotlivé podverze):
- Tornado IDS (Interdiction and Strike). Stíhací bombardér pro útoky na pozemní cíle a průnik do hloubky nepřátelského území. Britská varianta stíhacího bombardéru dostala označení Tornado GR1, později přišla modernizovaná verze Tornado GR4 (stroje GR4 vznikaly modifikací starších GR1).
- Tornado ADV (Air Defence Variant). Stíhací letoun, který byl separátní iniciativou Britů s cílem získat stíhačku pro obranu své ostrovní země před sovětskými strategickými bombardéry. První a v podstatě ještě „nehotová“ varianta nesla typové označení Tornado F2, záhy ale šlo do výroby vylepšené plnohodnotné Tornado F3.
- Tornado ECR (Electronic Combat and Reconnaissance). Letoun pro elektronický boj a průzkum, vznikl na základě požadavků německé strany.
Video: Zajímavé představení letounů Tornado na aerosalonu Farnborough 1980, která natočil Československý armádní film (ponecháno s původním komentářem)
Stroje byly primárně určeny pro země účastnící se předmětného programu, kdy největší množství strojů, a to více než čtyři stovky zakoupila Velká Británie, v blízkém závěsu bylo Německo s téměř 360 kusy a Itálie jich zakoupila rovnou stovku. S těmi počty je to ovšem trochu složitější, například italské letectvo si přibližně na jednu dekádu pronajalo od RAF stíhačky Tornado F3 v počtu 24 kusů. Jediným dalším uživatelem typu se stala Saúdská Arábie, která si pořídila celkem 120 letadel.
Letouny Tornado jsou postupně vyřazovány ze služby, přičemž kompletně se s typem zatím stihlo v roce 2019 rozloučit RAF. Ročenka World Air Forces (FlightGlobal) pro rok 2024 (data jsou sbírána vždy na podzim předchozího roku) udává celkem 239 dnes sloužících letounů Panavia Tornado. V Německu to je 82 kusů Tornado IDS a 30 Tornado ECR, v Itálii 33 Tornado IDS a 13 Tornado ECR a v Saúdské Arábii 81 Tornado IDS.
Dvoumachový letoun Panavia Tornado je poháněn dvojicí dvouproudových motorů Turbo-Union RB199 s přídavným spalováním, které jsou také společným dílem (britsko-německo-italský podnik Turbo-Union byl založen stejně jako Panavia také v roce 1959). Stroj se vyznačuje měnitelnou geometrií křídla v rozsahu 25°až 67°. Dvoučlennou osádku tvoří pilot a zbraňový operátor. Integrovaná hlavňová výzbroj se liší podle verze letounu, buď to jsou dva 27mm kanony, jeden kanon nebo taková výzbroj absentuje. V případě stěžejního provedení Tornado IDS činí prázdná hmotnost letounu 13 910 kg, maximální vzletová hmotnost 28 000 kg a maximální hmotnost užitečného nákladu na zbraňových závěsnících 9 000 kg.
Další informace o letounech Panavia Tornado nabízí rozsáhlá fotogalerie:
