Podpis dohody o společném postupu při vývoji francouzsko-německé stíhačky nové generace proběhl v červnu letošního roku. Dohodu stvrdila francouzská ministryně obrany Florence Parlyová a její německá kolegyně Ursula von der Leyenová. Podle dostupných informací Německo pro prvotní koncepční práce vynaloží maximálně 25 milionů eur.
„V červnu se Francie a Německo rozhodly společně vyvíjet bojové letadlo budoucnosti. Dnes bylo přijato pevné rozhodnutí začít se studiem architektury a designu demonstrátorů (letadel a motorů) v polovině roku 2019. Pohybujeme se vpřed!,“ uvedla Parlyová na svém twitterovém účtu. Technologický demonstrátor poslouží k ověření koncepce a k návrhu finální podoby budoucího bojového letadla, které je označováno jako Stíhačka nové generace NGF (Next Generation Fighter).
NGF je součástí širšího evropského programu FCAS (Future Combat Air System), resp. francouzsky SCAF (Système de Combat Aérien Futur). FCAS/SCAF zahrnuje nový evropský dron s dlouhou výdrží pro střední výšky, průzkumné a úderné stealth drony, nové zbraně vzduch-vzduch i vzduch-země a původní letecké platformy (Eurofighter, Rafale) modernizované pro budoucí bojiště.
Francie a firma Dassault Aviation povedou vývoj letounů NGF, Německo a firma Airbus vývoj dalších systémů rodiny FCAS. Vývoj proudového motoru nové generace zajistí společně francouzská firma Safran a německá MTU Aero Engines. Obě společnosti jsou mimo jiné členy konsorcia Europrop vyrábějící turbovrtulové motory TP400 pro nákladní letadla A400M Atlas.
Časový plán projektu počítá s prvním letem technologického demonstrátoru v letech 2025 až 2026, ustavení finální podoby NGF (zejména jeho požadované schopnosti) se očekává v roce 2030. První letadla mají vzdušné síly Německa a Francie obdržet v roce 2040.
Co se týče schopností, Francie požaduje letoun schopný odpalovat francouzské jaderné střely s plochou dráhou letu ASMP (Air-Sol Moyenne Portée) a stroj schopný operovat z paluby letadlových lodí. Samozřejmě všechny tyto funkce prodražují vývoj a cenu, což jde proti zájmům Německa. Řešením má být letoun přísně modulární koncepce ‒ bude schopen velmi rychle přijmout nový software nebo celé bloky s elektronikou.
Další problematickou otázku je budoucí export. Zatímco Francie nehodlá potenciální vývoz nijak omezovat, německá strana vidí problém v případném exportu do zemí, které například potlačují lidská práva.
Německo se navíc staví velmi rezervovaně k rychlému uzavření koncepční fáze a k přesunu k výrobě. Důvod je prostý ‒ stíhačky Eurofighter a Rafale zůstanou ve službě minimálně do roku 2040, reálně do roku 2050. Německo v rámci náhrady za stíhací bombardéry Tornado plánuje nakoupit dalších 80 až 100 letounů Eurofighter, které budou uzpůsobeny pro údery na pozemní cíle.
„Nevěřte komukoliv, kdo tvrdí, že umí předpovědět potřebné specifikace letounu v roce 2040,“ říká německý generál Gerald Funkeh, vedoucí projektu NGF za německou stranu a varuje před lobby ze strany průmyslu: „Potřebujeme smysluplný startovní bod, který bude stát za vynaložené peníze. Časový tlak není tak dramatický, jak tvrdí průmysl.“
K programu NGF se může připojit i Velká Británie, která sice vyvíjí letoun Tempest, ale stále se spekuluje o společném postupu s Německem a Francií. Pravděpodobné je zapojení Španělska, které o program NGF vyjádřilo předběžný zájem.
Problém s vývojem stíhacích letounů je ten, že vědecký pokrok postupuje velmi rychle a může se stát, že v době nasazení bude stroj již zastaralý. Revoluci v následujících letech například přinesou technologie jako umělá inteligence a kvantové počítače. Již za několik let se očekává, že kvantové počítače skokově překonají nejvýkonnější klasické superpočítače.
Vědci předpovídají, že kombinace úzce specializovaných kvantových počítačů a umělé inteligence přinese zásadní průlom ve vývoji nových materiálů a řešení obtížných konstrukčních problémů. Laicky řečeno ‒ například u materiálů umělá inteligence za pomocí kvantových počítačů atom po atomu digitálně „poskládá“ ideální strukturu (krystalickou mřížku) žádaného materiálu a okamžitě nasimuluje jeho vlastnosti.
Problémem tedy je, zda začít s vývojem stíhačky nové generace již nyní, nebo počkat několik let na tyto převratné technologie. Je třeba si uvědomit, že nástupce letounů Eurofighter a Rafale bude bez nadsázky létat prakticky až do začátku 22. století. Vždyť s provozem F-35 Lightning II se počítá minimálně do roku 2070.
Zdroje: Defense News, Defense New, IHS Janes
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
