Na začátku je potřeba se smířit s jednou důležitou věcí, kterou se můžeme dočíst i v odborné literatuře: Musíme se prostě smířit s možností, že žádná krizová situace třeba vůbec nikdy nepřijde.
Nedávno jsme publikovali rozhovor s Janem Paťawou, jedním z tvůrců české příručky pro krizové situace 72 hodin, kterou posílá do poštovních schránek ministerstvo vnitra. Výzkumy MV prezentované v článku víceméně ukazují na skutečnost, že Češi na krizi jakéhokoli druhu v podstatě připraveni nejsou. A nutno dodat, že v jiných zemích Evropy tomu není příliš jinak. V informacemi nabité knize o základech rodinné a krizové připravenosti kolektivu autorů Ruka noci podaná mj. najdeme i tuto lehce morbidní, avšak trefnou radu: „Naslouchejte mrtvým. Oni udělali chyby, které nemusíte opakovat.“
Screenshot z české příručky pro krizové situace 72 hodin | foto: 72 hodin
Zmíněný Jan Paťawa v rozhovoru prezentuje českou příručku 72 hodin jako zdroj informací, do detailu prokonzultovaný s odborníky, kde se dozvíme vše potřebné. Tento článek si neklade za cíl tuto příručku rozporovat či nějak doplňovat. Sestavení evakuačního zavazadla a celkovou situaci evakuace jednoduše považujeme za jedno z důležitých témat současnosti, která mají více rovin a je potřeba o nich mluvit. Fakt, že někde v kredenci máme pečlivě schovanou příručku, nám sám o sobě v případě krize život nezachrání. Je vcelku jedno, na co budeme připraveni, jestli na útěk před jarním táním, letním výpadkem proudu nebo útokem hejna dronů. Důležité je, že do batohu těch pár věci naházíme už teď, a v klidu na něj zapomeneme.
Možná už máte stejně sbaleno
Při pohledu na seznam věcí v evakuačním zavazadle se může někomu zdát, že na odchod z domova je toho málo. Geolog a publicista Václav Cílek definuje dvě rychlosti krize: Náhlou, to je například povodeň, a chronickou, při které táhle dochází k „rozpouštění“ civilizace. Evakuační zavazadlo podle příručky 72 hodin je, jak její název napovídá, samozřejmě myšlené pro ten první případ, kdy je potřeba se na pár dní přesunout do bezpečí, abychom se pak opět vrátili domů. Nepracuje s alternativou dlouhodobého přežívání mimo domov, ba dokonce v divočině.
Aniž bychom si to uvědomovali, jistou formu „evakuačního zavazadla“ někteří vozíme v autě, když počítáme s uváznutím v zácpě během vánice či v letním horku, nebo s vyřešením nějaké zvládnutelné opravy po cestě. Máte v autě deku, vodu, baterku, nůž a třeba i nějaké základní nářadí. V zimě někteří ještě přihodí lopatku či druhý pár bot a rukavice.
Sníh ochromil Německo. Na snímku doprvní zácpa na dálnici A4 u Drážďan (29. listopadu 2010)
Pokud ve vás pojem evakuační zavazadlo vyvolává odpor nebo úsměv, ale v autě zmíněné věci vozíte běžně, jste v podstatě v cílové rovince sestavení evakuačního zavazadla. V minulých článcích o příručce 72 hodin jsme se dotkli i dalších příruček jiných států, např. Francie či Švédska. Co se týče obsahu evakuačního zavazadla, téměř se shodují. Švédi a Poláci tam oproti Čechům mají navíc mapu a kompas, Francouzi zase svíčky a zápalky.
Screenshot z francouzské příručky pro krizové situace | foto: SGDSN
Američtí hasiči podle Cílka prý doporučují přibalit fotografie blízkých, či dokonce – snad až poněkud nepraktické – rodinné album, protože když vám dům odnese hurikán, koupíte si zpět všechno kromě dávných rodinných vzpomínek. Nutno říct, že fotografie blízkých může nejen potěšit v těžké chvíli, ale i pomoct například při hledání ztracených dětí, nebo dokazování rodinné vazby bez dokladů.
V polské brožuře BĄDŹ GOTOWY! (Buďte připraveni! – vydané už v roce 2022) dokonce doporučují, že evakuační zavazadlo by měl mít každý člen rodiny a měl by ho mít jak doma, tak v autě či na pracovišti. Nutno dodat, že Polsko nabízí příruček víc, jednu obecnou a jednu zaměřenou na možnost otevřeného válečného konfliktu. Nicméně u evakuačního zavazadle je ve výsledku vcelku jedno, jaká okolnost jej nás donutila použít.
Screenshot z polské krizové příručky
Screenshot z polské příručky pro krizové situace
Jak upozorňuje Cílek, chování lidí během např. živelné katastrofy se prakticky v čase nemění a záznamy z kronik ze 16. století se nápadně podobají zprávám ze soudobých povodní: „Nejprve dochází k fázi obav, pak k vytěsnění strachu, následuje ujišťování a sebeujišťování, že se skoro nic nestane, což vyústí v překotný odjezd na poslední chvíli,“ a dodává, že „krize přijde v noci, nebo se do noci převalí.“
Balení jako uklidňující proces
Zdá se to strašně dávno, ale když v plné síle udeřila pandemie koronaviru a miliony lidí se ocitly v situaci, která neznala srovnání, na pocity nejistoty se dalo reagovat různě. Autor tohoto textu se uklidňoval tím, že se jal v klidu, pomalu a důkladně připravovat své staré terénní auto naprosto stejně, jako když před mnoha lety vyrážel do libyjské pouště nebo na Blízký východ.
Balení na cesty je bezesporu dobrou průpravou pro přípravu evakuačního zavazadla. Jihozápadní Libye, 2007 | foto: Jan Kolčava / archiv Aleše Vašíčka
Samozřejmě to objektivně nebylo moc smysluplné, covidová zombie apokalypsa a útěk do divočiny se dnešním pohledem nejeví jako úplně reálný scénář. Nutno ale říct, že auto vybavené vším potřebným pro řekněme dvoutýdenní izolovaný pobyt kdekoliv v krajině v akčním rádiu jednoho tisíce km, dodával velmi hřejivý pocit připravenosti. Autor tohoto textu se dokonce řídil preperským pravidlem: pokud se připravuješ, zbytečně o tom nikomu neříkej. A nenápadně balil a jeho manželka stále častěji nemohla najít tu outdoorové oblečení, tu pohorky či zásobu konzerv. Tím bylo ovšem porušeno jiné pravidlo, zdůrazňované v příručkách pro krizové situace: všichni v rodině musí vědět, kde evakuační zavazadlo je, co obsahuje a kde se sejít v případě, že se navzájem ztratíme.
Lze snad ještě dodat, že dávná zkušenost z podobných cest ať už v autech či na motocyklu, ať už do naprosté pustiny, či velkoměsta, zanechala určitou zkušenost, že méně věcí, avšak kvalitních a vyzkoušených, je lepší, než nabalit vše, co nás napadne. Jak se říká, vyrazit jako chudý král do boje, tedy s naprosto vším, co by se takzvaně mohlo hodit, je zcela jistě kontraproduktivní. A to samozřejmě platí i při balení evakuačního zavazadla.
