 |
Příběh se začal odvíjet v roce 1911, kdy se v Ústí nad Labem, v honosné vilové čtvrti Klíše, usadil lékař Otto Freund s chotí Grete. S podnikatelem Oskarem Woltärem spoluvlastnili sanatorium pro duševní a nervová onemocnění v ulici Lesní cesta (dnes areál výrobního družstva KARKO). O rok později se novomanželům narodil syn Gerhard. Archivní materiály prozrazují, že rodina se hlásila k německé národnosti. Dále matka úředně přiznává evangelické vyznání, zatímco otec patřičnou kolonku vyplnil slovy „bez víry“. To se občas stávalo – nábožensky nepříliš horliví Židé vystupovali ze své obce za účelem sňatku s křesťankou.
V každém případě se k evangelické víře hlásila nejen matka, ale i Gerhard a mladší bratr Felix. Manželství však dlouho nevydrželo. Otec se v roce 1925 usadil v Praze, byť podíl v ústeckém sanatoriu si podržel i po úpravě na porodnici o rok později a podíl si nechal vyplatit až v roce 1934. Matka po rozvodu zůstala v Ústí nad Labem a v roce 1930 se přestěhovala do Teplic. Gerhard v rodišti setrval do konce středoškolských studií a po maturitě byl přijat na lékařskou fakultu Německé univerzity v Praze. V druhé polovině 30. let si odbyl základní vojenskou službu a nastoupil místo závodního lékaře v Baťových závodech ve Zlíně.
Z Valašska do světa
Svět se bohužel řítil do druhé světové války a začínající lékař správně vytušil, že v protektorátu ho žádné štěstí nečeká. Už v dubnu 1939 utekl do Polska, vstoupil do právě založené „Zahraniční skupiny československé“ a v září byl v Paříži uznán schopným vojenské služby v hodnosti svobodníka-aspiranta. Výcvik československých vojáků probíhal v jihofrancouzském městečku Agde a jako lékař měl Freund určitě práce dost. Po kolapsu francouzské armády na jaře 1940 se mu podařilo uprchnout do Anglie, kde československá vláda organizovala nové jednotky.
Věc však měla jeden háček, a to personální stav, který by se dal charakterizovat slovy „hodně náčelníků – málo Indiánů“. Jinak řečeno, v Anglii bylo tolik československých důstojníků, že neměli komu velet. Vznikly z toho malicherné a nedůstojné třenice, které vyřešila dohoda mezi prezidentem Edvardem Benešem a generálem Charlesem de Gaullem.
Největší reptalové zamířili do boje pod praporem Svobodné Francie a jedním z nich byl i Gerhard Freund. Z nabízených možností zvolil malé válečné loďstvo admirála Émila Museliera, přísahu složil v únoru 1941 a patrně někdy v té době si pofrancouzštil jméno. Ze svobodníka-aspiranta Gerharda Freunda se rázem stal poručík Gérard Fraineau, palubní doktor lodi pro přepravu osob a nákladu Ville d’Amiens.
