Kdy došlo k první námořní bitvě, se asi nikdy nedozvíme. Ale bylo to dávno před tím, než došlo k první námořní bitvě, ze které se dochoval nějaký záznam. Ta proběhla ke konci doby bronzové v oblasti dnešního Kypru, ale informace jsou skromné. Mnohem lépe je zdokumentovaná druhá, ke které došlo o zhruba 100 let později v Egyptě na začátku éry, označované jako temné období.
První bitva s kusým záznamem
Obě bitvy se odehrály v období pozdní doby bronzové ve východním Středomoří. Zdejší oblast ovládaly dva velké státní útvary. Na severu to byla chetitská říše, rozkládající se na území jižního Turecka a severní části Sýrie. Na jihu – Nová říše egyptská, kopírující tok Nilu od delty až po Núbijskou poušť, Sinajský poloostrov, dnešní Izrael a Libanon.
Egypt byl bohatou zemí s nadprodukcí obilí, což mu umožňovalo bez problémů uživit početnou a dobře vycvičenou armádu. Navíc ovládal obchod se zlatem z Núbie. Chetitská říše kontrolovala obchodní jantarové cesty a byla vyhlášená zpracováním kovů. Obě říše spolu soupeřily, což v roce 1274 př. n. l. vyústilo v bitvu u Kadeše. Bitva skončila patem a mírovou smlouvou, která nebyla, až do zániku chetitské říše, nikdy porušena. V celé oblasti samozřejmě ležely další státní útvary, především mykénská civilizace v Řecku a na Krétě nebo Asýrie na území dnešní východní Sýrie a západního Iráku. Vládl tu čilý obchod, využívající pozemní stezky i námořní komunikace.
Kromě potravin, obilí a olivového oleje byl klíčový obchod se dvěma základními surovinami pro výrobu bronzu – mědí a cínem. Pro představu o jeho rozsahu: cín se dovážel z dnešního Afghánistánu, a dokonce až z Cínového ostrova – Británie, s mědí to bylo jednodušší, protože vydatná naleziště se nacházela na ostrově Kypr. Na území Kypru se rozkládalo Alašíjské království. Z prodeje mědi, jako strategické suroviny pro výrobu bronzu, potažmo nástrojů a zbraní, mu plynuly nemalé zisky.
Měď se vyvážela ve velkém do Egypta. Dodávky byly bezpochyby velmi významné, protože v korespondenci z el-Amarnského archivu egyptští faraonové oslovují alašíjského krále „bratře“, tedy jako sobě rovného. Alašíja byla několikrát cílem nájezdů, proto si udržovala silné loďstvo. Sousední chetitská říše považovala Alašíju za „sféru svého vlivu“, což dokládá například záznam ze 14. století př. n. l. o tom, že chetitský král Arnuwanda I. ztrestal jednoho z nájezdníků za to, že útokem na Alašíju napadl chetitské území.
Alašíja si dlouho udržovala formální samostatnost, ale nic netrvá věčně. Mezi lety 1275 př. n. l. a 1205 př. n. l. se tu odehrály tři námořní bitvy. Při poslední došlo i k pozemní invazi Chetitů. Jednalo se o první námořní střet, o němž se zachoval nějaký záznam. Řečeno dnešní terminologií, šlo o bitvu námořních sil ostrovního státu proti kontinentální „supervelmoci“.
V záznamech tesaných do kamene se nedochovalo příliš detailů ani o lodích, ani o průběhu bitvy. Z tehdejší úrovně technologií se dá odhadnout, že obě strany disponovaly veslicemi s pomocnou obdélníkovou plachtou, která usnadňovala plavbu po větru, ale neumožňovala křižování proti větru. Zmínky o ukořistění nepřátelských lodí svědčí o tom, že se používala abordáž a boj muže proti muži na palubách lodí.
Chetitům se podařilo v oblasti dnešní Sýrie nalodit pozemní armádu, přepravit ji přes moře a provést úspěšné vylodění. Námořní síly Alašíjského království napadly chetitské transportní lodě. Snažily se je zničit, a tím invazní armádu odříznout od zásobování. To se jim nepodařilo. Alašíjci byli Chetity, pod vedením krále Šuppiluliumaše II., poraženi na moři i na souši.