Nejdříve trochu skepse ohledně těchto sci-fi zbraní. Jak se říká „papír snese všechno“ a v tomto případě bychom měli být dvakrát opatrní. Jak hypersonické kluzáky (s bojovou hlavicí), tak interceptory jsou velmi komplikované a drahé zbraňové systémy. Podobné zbraně lze za značné finanční náklady vyvinout, ale je otázka, jakou budou mít bojovou hodnotu ve skutečném světě. Jinak řečeno ‒ jak se zvýší celkový vojenský potenciál dané země při vynaložených prostředcích.
Jen proto, že v novinových článcích je napsáno, jak některá země něco „vyvíjí“, „vyvinula“, „otestovala“ nebo „zavedla do výzbroje“, ještě neznamená, že jde o zbraňový systém, který v případném konfliktu sehraje významnější roli. Na druhou stranu informační operace hrají čím dál větší roli jak směrem k publiku protivníka, tak k publiku domácímu. Informační operace využívají mimo jiné prosté skutečnosti, že lidé si nikdy nemohou být jisti, jak to ve skutečnosti je (především u technicky komplikovaných věcí) a že vždy je nutno počítat s tou horší variantou.
Z tohoto pohledu je otázkou, jak jsou (nebo v nejbližší době budou) hypersonické kluzáky a interceptory, které je mají zničit, skutečně masovými zbraňovými systémy, a do jaké míry jde spíše o „naparování se“ v mediálním prostoru o to, která strana má „úžasnější zbraně“. Ostatně o americkém projektu Glide Breaker již informovala ruská Russia Today.
Nyní k samotné problematice. Jelikož hrozba hypersonických zbraní stále roste, agentura DARPA zkoumá taktiky a technologie nutné k boji proti nim, s důrazem na vývoj nové generace senzorové sítě a interceptorů, které hypersonické kluzáky zničí přímým zásahem (taktika „hard-kill“).
„Cílem programu Glide Breaker je posílit schopnost Spojených států bránit se celé třídě nadzvukových a hypersonických hrozeb,“ uvedla DARPA v tiskové zprávě. „Hlavní zájem je o technologie, které radikálně snižují riziko vývoje a zavádění operačního ‚hard-kill‘ systému.“
V rozpočtu pro fiskální rok 2019 však DARPA prozatím pro projekt Glide Breaker nepožaduje peníze. Není také jasné, zda má Glide Breaker nějakou spojitost s projektem antihypersonické obrany americké Agentury pro protiraketovu obranu MDA (Missile Defense Agency). Připomeňme, že MDA pomocí celé plejády senzorů, datových spojení a antiraket chrání Spojené státy před raketovými útoky.
Video: Na začátku srpna Čína vyzkoušela hypersonický bojový prostředek Starry Sky 2.
MDA plánuje do roku 2023 vynaložit 700 milionů dolarů na vývoj nové generace senzorů, které odhalí hypersonické zbraně ve střední fázi letu. Tyto senzory mají být umístěny především na oběžné dráze Země. Vesmírná senzorová síť pokryje hluchá místa pozemních a námořních radiolokátorů.
Hypersonický kluzák, jako je ruský Avangard, má velmi plochou dráhu letu (po oddělení od nosného stupně rakety) v relativně nízké letové hladině, což ztěžuje odhalení objektu radiolokátorem a pomocí unikátních fyzikálních jevů ztěžuje či dokonce znemožní navádění interceptorů pomocí radiolokátorů nebo elektrooptických senzorů.
Hypersonický objekt v určité fázi letu bude při velmi rychlém průchodu atmosférou tvořit dlouhou stopu ionizovaného vzduchu. Při horizontálním pohybu objektu tato stopa může mít délku i několik stovek metrů. Bodové zasažení interceptorem se pak jeví jako vysoce nepravděpodobné jednoduše proto, že radilokátory a elektrooptické senzory nebudou schopny objekt v oblaku ionizovaného vzduchu přesně zaměřit.
Video: Ruský bojový objekt Avangard
Také v případě programu Glide Breaker budou hlavní roli hrát senzory nové generace, umístěné na vodní hladině, zemi, vzduchu a především ve vesmíru. Problém nebude sledování hypersonického objektu nad atmosférou, ale není jasné, jak si senzory poradí se zmíněným oblakem ionizovaného vzduchu.
Protiraketovou obranu je tedy nutné řešit především mimo prostor, ve kterém lze ionizaci vzduchu vytvářet. Naopak cílem hypersonického kluzáku bude sestoupit na nízkou plochou dráhu letu dříve, než jej zachytí radiolokátory americké protiraketové obrany.
Dodejme, že v současnosti nejpokročilejším americkým výstražným satelitem je vesmírný infračervený systém SBIRS (Space-Based Infrared system). První SBIRS satelit odstartoval do vesmíru v roce 2011. Družice jsou umístěny na vysoké oběžné dráze Země a umožňují sledovat stále stejnou oblast zemského povrchu.
SBIRS pomocí dvojice infračervených detektorů (přehledový a sledovací) dokáže objevit a sledovat zejména balistické rakety při startu. Má však také omezenou kapacitu sledovat „studené“ bojové hlavice ve střední fázi letu (nad atmosférou). Údajně dohlédne až na zemský povrch a zachytí dokonce dělostřeleckou palbu nebo odpálení střel země-vzduch či vzduch-vzduch.
V každém případě klíčem k boji proti nové generaci balistických raket nebo hypersonických zbraní, ostatně jak to propaguje generál John Hyten, velitel Strategického velitelství (STRATCOM), bude celá plejáda vesmírných senzorů ‒ radiolokátorů, infračervených senzorů nebo prostředků radioelektronického průzkumu.
Zdroj: The Drive
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
